StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BARCAL Antonín 25.5.1847-24.6.1927

Antonín BARCAL
Narození	25.5.1847
Místo narození	České Budějovice
Úmrtí	24.6.1927
Místo úmrtí	Šumperk
Povolání	78- Hudební interpret
Citace	Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 215
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=59316

BARCAL, Antonín, * 25. 5. 1847 České Budějovice, † 24. 6. 1927 Šumperk, zpěvák

Studoval zpěv ve Vídni ve škole dvorní opery (od 1865) a deklamaci na konzervatoři u Arnošta Förchtgotta-Tovačovského, který ho 1867 doporučil kapelníkovi Prozatímního divadla Bedřichu Smetanovi. V několika malých rolích získal B. zkušenosti a stal se v Prozatímním divadle velmi zaměstnávaným zpěvákem. V létě 1870 přijal nabídku knížete Jurije Nikolajeviče Golycina a odjel s ním na turné do Ruska, kde koncertně prováděl české lidové písně. Již 1870 získal angažmá v ruském souboru Kyjevského divadla, které hrálo v létě v Oděse. 1874 se stal sólistou Mariinského divadla v Petrohradě, ale 1875 působil opět v Kyjevě. 1878–1902 byl členem Velkého divadla v Moskvě, od 1882 i jako režisér. 1898–1921 vyučoval zpěv na moskevské konzervatoři. V Prozatímním divadle se uplatnil především jako lyrický tenor. Několik pokusů v hrdinských a dramatických rolích prokázalo, že jeho noblesní vystupování pro ně nevytváří dobré předpoklady, vypjaté pasáže nezvládal ani hlasově. Vystoupil v řadě českých premiér přeložených oper: Gaston a Alfréd Germont (G. Verdi: La Traviata), Spiklenec (G. Verdi: Maškarní ples), Jaquino (L. van Beethoven: Fidelio), Ismail (G. Verdi: Nabucco), Ernesto (G. Donizetti: Don Pasquale), Tybalt (Ch. Gounod: Romeo a Julie), vytvořil významné role Smetanovy (Vašek, Prodaná nevěsta, Junoš, Braniboři v Čechách) a Mozartovy (Basilio, Figarova svatba, Pedrillo Únos ze serailu). V zahraničí vyzrál pěvecky a rozšířil si repertoár; ve Velkém divadle v Moskvě vystoupil asi šestsetkrát. Podobně jako skladatel a dirigent Eduard Nápravník, zpěvák Josef Paleček a další Češi patřil B. k přesvědčeným slavjanofilům, kteří odešli do ruského prostředí, zcela s ním splynuli a prosadili se v něm jako prvořadé umělecké osobnosti.

L: Pazdírek 1, s. 37; ND a jeho předchůdci (pod chybným jménem Balcar), s. 15 (se soupisem lit.); J. Schánilec, Za slávou, 1961, s. 118, 128n., 141, 211; J. Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho opera, passim; HS 1, s. 48.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jitka Ludvová