Biografický slovník
BAREŠ Gustav 22.10.1910-13.9.1979: Porovnání verzí
(BAREŠ_Gustav_22.10.1910-13.9.1979) |
|||
| Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BAREŠ, Gustav''' ''(pův. jm. Breitenfeld), * 22. 10. 1910 Proseč u Chrudimi, † 13. 9. 1979 Praha, politik, novinář'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z chudé rodiny židovského obchodníka. Od 1922 se | ||
| + | účastnil hnutí Spartakových skautů práce, již tehdy vydával | ||
| + | dětský časopis. 1924–29 studoval nejprve krátce na měšťanské | ||
| + | škole a poté na obchodní akademii v Praze-Karlíně. Od | ||
| + | 1926 se angažoval v Komunistickém svazu mládeže a Kostufře. | ||
| + | 1929 byl úředníkem České akciové továrny na dýhy | ||
| + | v Praze-Žižkově a začal spolupracovat s ''Rudým'' ''právem''. 1930 | ||
| + | vstoupil do KSČ a od 1935 zastával funkce v jejím agitačním | ||
| + | aparátu. Pracoval jako novinář: od března 1930 působil v ''Rudém'' | ||
| + | ''právu'', v redakci ''Pravdy'' a ''Škodováka'' v Plzni, 1930–31 byl | ||
| + | šéfredaktorem a 1932 zástupcem šéfredaktora ''Rudého'' ''večerníku.'' | ||
| + | 1935 a 1936 krátce redigoval ''Rudé'' ''právo'', 1936–37 ''Haló'' | ||
| + | ''noviny''. 1938 vedl vnitropolitickou rubriku ''Rudého'' ''práva'', od | ||
| + | podzimu téhož roku vykonával funkci redaktora časopisů | ||
| + | ''Cesta'' ''soukromých'' ''zaměstnanců'' a ''Pražský'' ''týden''. Po Mnichově | ||
| + | působil v ilegálním vedení KSČ v Praze a v květnu 1939 s rodinou | ||
| + | emigroval do SSSR. Tam 1943–45 vedl vysílač Za národní | ||
| + | osvobození, redigoval marxistické spisy, pracoval v redakci | ||
| + | ''Československých'' ''listů'' a jako funkcionář Komunistické | ||
| + | internacionály mládeže. 1945–46 byl šéfredaktorem ''Rudého'' | ||
| + | ''práva'', po volbách 1946 řídil Kulturní a propagační oddělení | ||
| + | ÚV KSČ. V polemikách s Václavem Černým a Ferdinandem | ||
| + | Peroutkou prezentoval stanoviska komunistického vedení na | ||
| + | roli kultury v poválečné ČSR. Po únoru 1948 zastával řadu | ||
| + | významných funkcí v ÚV KSČ a nesl zodpovědnost zvláště | ||
| + | za proměnu kulturní sféry na propagandistický nástroj komunistického | ||
| + | režimu. 1947–52 redigoval i ''Tvorbu'', kde byly | ||
| + | vedeny kampaně proti významným tvůrcům a hodnotám | ||
| + | moderní kultury. Iniciativně prosazoval sovětský model kulturní | ||
| + | politiky a podílel se na administrativních zásazích proti | ||
| + | české kultuře (např. 1946 vůči časopisu Generace, 1948 proti | ||
| + | hře ''Kde je'' ''Kuťák''?, 1950–51 proti Jaroslavu Seifertovi). Angažoval | ||
| + | se rovněž ve školství a proticírkevní politice, 1951 vedl | ||
| + | na Těšínsku útok proti národnostnímu programu tajemníka | ||
| + | OV KSČ Pavla Cieslara. Jako člen tzv. komise tří se postavil | ||
| + | proti Marii Švermové a Otu Šlingovi. Do podzimu 1951 se | ||
| + | v kulturní politice střetával se svým rivalem Václavem Kopeckým, | ||
| + | který stál za jeho pádem. V lednu 1952 byl kvůli | ||
| + | úzké spolupráci s Rudolfem Slánským odvolán z politických | ||
| + | funkcí. Do 1953 působil v ''Rudém'' ''právu'' (bez možnosti | ||
| + | podepisovat články) a 1953–54 jako propagační referent zemědělského | ||
| + | odboru KNV Praha. 1955–63 pracoval v Ústavu | ||
| + | dějin KSČ, věnoval se zejména problematice komunistického | ||
| + | odboje. 1963 se stal zastupujícím profesorem Fakulty osvěty | ||
| + | a novinářství UK, 1966–70 tam byl děkanem a řádným profesorem | ||
| + | filozofie. Koncem 60. let sympatizoval s reformním | ||
| + | proudem, proto byl 1970 z KSČ vyloučen a nesměl dál přednášet. | ||
| + | Přestože byl B. schopen částečné kritické sebereflexe, | ||
| + | cítil se vždy spíše obětí deformací a nikdy veřejně nepřiznal | ||
| + | odpovědnost za svá politická rozhodnutí. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Baťa bankrot, 1932; Co chce Hitler, 1938; To jsou oni!, 1945; Klement | ||
| + | Gottwald – muž proti Mnichovu, 1946; Rozhovor s Ferdinandem Peroutkou | ||
| + | o svobodě a demokracii, 1947; Listy o kultuře, 1947; Sovětský svaz a naše | ||
| + | samostatnost, 1947; Naše cesta k socialismu, 1948; Julius Fučík – revoluční | ||
| + | novinář, 1950; Vytvoříme z plzeňského kraje nezdolnou tvrz míru a socialismu, | ||
| + | 1951; Proti Mnichovu, 1958; Zrození atomového věku, 1961; Tři | ||
| + | pře Jana Ziky, 1961; Malý kousek nebe, 1963; Rozvoj vědy a vzdělání v naší | ||
| + | společnosti, 1967; Možnosti a meze, 1968. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' J. Knapík, Kdo spoutal naši kulturu, 2000; týž: Kdo byl kdo v naší kulturní | ||
| + | politice, 2002, s. 46n; Tomeš 1, s. 45; SČS 1, s. 16; Kolář Elity, s. 214n.; | ||
| + | ČBS, s. 25; PSD 1, s. 45; PSN 1, s. 170; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo | ||
| + | v našich dějinách ve 20. století 1, s. 25. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Písemná pozůstalost uložena v ANM. | ||
| + | |||
| + | Jiří Knapík | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1910]] | [[Kategorie:1910]] | ||
[[Kategorie:Proseč-Záhoří]] | [[Kategorie:Proseč-Záhoří]] | ||
[[Kategorie:1979]] | [[Kategorie:1979]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 5. 4. 2016, 14:14
| Gustav BAREŠ | |
 | |
| Narození | 22.10.1910 |
|---|---|
| Místo narození | Proseč-Záhoří |
| Úmrtí | 13.9.1979 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 68- Redaktor nebo žurnalista |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40133 |
BAREŠ, Gustav (pův. jm. Breitenfeld), * 22. 10. 1910 Proseč u Chrudimi, † 13. 9. 1979 Praha, politik, novinář
Pocházel z chudé rodiny židovského obchodníka. Od 1922 se účastnil hnutí Spartakových skautů práce, již tehdy vydával dětský časopis. 1924–29 studoval nejprve krátce na měšťanské škole a poté na obchodní akademii v Praze-Karlíně. Od 1926 se angažoval v Komunistickém svazu mládeže a Kostufře. 1929 byl úředníkem České akciové továrny na dýhy v Praze-Žižkově a začal spolupracovat s Rudým právem. 1930 vstoupil do KSČ a od 1935 zastával funkce v jejím agitačním aparátu. Pracoval jako novinář: od března 1930 působil v Rudém právu, v redakci Pravdy a Škodováka v Plzni, 1930–31 byl šéfredaktorem a 1932 zástupcem šéfredaktora Rudého večerníku. 1935 a 1936 krátce redigoval Rudé právo, 1936–37 Haló noviny. 1938 vedl vnitropolitickou rubriku Rudého práva, od podzimu téhož roku vykonával funkci redaktora časopisů Cesta soukromých zaměstnanců a Pražský týden. Po Mnichově působil v ilegálním vedení KSČ v Praze a v květnu 1939 s rodinou emigroval do SSSR. Tam 1943–45 vedl vysílač Za národní osvobození, redigoval marxistické spisy, pracoval v redakci Československých listů a jako funkcionář Komunistické internacionály mládeže. 1945–46 byl šéfredaktorem Rudého práva, po volbách 1946 řídil Kulturní a propagační oddělení ÚV KSČ. V polemikách s Václavem Černým a Ferdinandem Peroutkou prezentoval stanoviska komunistického vedení na roli kultury v poválečné ČSR. Po únoru 1948 zastával řadu významných funkcí v ÚV KSČ a nesl zodpovědnost zvláště za proměnu kulturní sféry na propagandistický nástroj komunistického režimu. 1947–52 redigoval i Tvorbu, kde byly vedeny kampaně proti významným tvůrcům a hodnotám moderní kultury. Iniciativně prosazoval sovětský model kulturní politiky a podílel se na administrativních zásazích proti české kultuře (např. 1946 vůči časopisu Generace, 1948 proti hře Kde je Kuťák?, 1950–51 proti Jaroslavu Seifertovi). Angažoval se rovněž ve školství a proticírkevní politice, 1951 vedl na Těšínsku útok proti národnostnímu programu tajemníka OV KSČ Pavla Cieslara. Jako člen tzv. komise tří se postavil proti Marii Švermové a Otu Šlingovi. Do podzimu 1951 se v kulturní politice střetával se svým rivalem Václavem Kopeckým, který stál za jeho pádem. V lednu 1952 byl kvůli úzké spolupráci s Rudolfem Slánským odvolán z politických funkcí. Do 1953 působil v Rudém právu (bez možnosti podepisovat články) a 1953–54 jako propagační referent zemědělského odboru KNV Praha. 1955–63 pracoval v Ústavu dějin KSČ, věnoval se zejména problematice komunistického odboje. 1963 se stal zastupujícím profesorem Fakulty osvěty a novinářství UK, 1966–70 tam byl děkanem a řádným profesorem filozofie. Koncem 60. let sympatizoval s reformním proudem, proto byl 1970 z KSČ vyloučen a nesměl dál přednášet. Přestože byl B. schopen částečné kritické sebereflexe, cítil se vždy spíše obětí deformací a nikdy veřejně nepřiznal odpovědnost za svá politická rozhodnutí.
D: Baťa bankrot, 1932; Co chce Hitler, 1938; To jsou oni!, 1945; Klement Gottwald – muž proti Mnichovu, 1946; Rozhovor s Ferdinandem Peroutkou o svobodě a demokracii, 1947; Listy o kultuře, 1947; Sovětský svaz a naše samostatnost, 1947; Naše cesta k socialismu, 1948; Julius Fučík – revoluční novinář, 1950; Vytvoříme z plzeňského kraje nezdolnou tvrz míru a socialismu, 1951; Proti Mnichovu, 1958; Zrození atomového věku, 1961; Tři pře Jana Ziky, 1961; Malý kousek nebe, 1963; Rozvoj vědy a vzdělání v naší společnosti, 1967; Možnosti a meze, 1968.
L: J. Knapík, Kdo spoutal naši kulturu, 2000; týž: Kdo byl kdo v naší kulturní politice, 2002, s. 46n; Tomeš 1, s. 45; SČS 1, s. 16; Kolář Elity, s. 214n.; ČBS, s. 25; PSD 1, s. 45; PSN 1, s. 170; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, s. 25.
P: Písemná pozůstalost uložena v ANM.
Jiří Knapík
