BAREŠ Miloš 13.7.1897-1.10.1957: Porovnání verzí
(BAREŠ_Miloš_13.7.1897-1.10.1957) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.7.1897 | | datum narození = 13.7.1897 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Jevíčko |
| datum úmrtí = 1.10.1957 | | datum úmrtí = 1.10.1957 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Jevíčko |
| povolání = 21- Odborník rostlinné výroby | | povolání = 21- Odborník rostlinné výroby | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''BAREŠ, Miloš,''' ''* 13. 7. 1897 Jevíčko, † 1. 10. 1957 Jevíčko, agronom, šlechtitel obilí'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z lékařské rodiny. V rodišti navštěvoval česko-německou | ||
+ | obecnou školu. Dále absolvoval sedm tříd Zemské | ||
+ | (Státní) vyšší reálky (1908–15). V červnu 1916 byl odveden | ||
+ | k pěšímu pluku. 1918 odešel v hodnosti desátníka z armády. | ||
+ | Po první světové válce pokračoval ve studiu na zemědělském | ||
+ | odboru Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství při | ||
+ | ČVUT v Praze (1918–21). | ||
+ | |||
+ | Po ukončení studia nastoupil 1923 nejprve na místo praktikanta | ||
+ | u J. Podivínského v Jaroměřicích u Jevíčka, 1924 | ||
+ | složil druhou státní zkoušku (ing.) a 1924–25 působil jako | ||
+ | správce Družstevního lihovaru v Biskupicích. 1925–28 byl | ||
+ | tajemníkem Zemědělského svazu v Jevíčku, 1928–31 propagačním | ||
+ | úředníkem Československé delegace producentů | ||
+ | chilského ledku pro Moravu a Slezsko v Praze. Pak zůstal bez | ||
+ | zaměstnání. V době hospodářské krize 1932 se přestěhoval | ||
+ | na východní Slovensko, kde se stal vedoucím šlechtitelem | ||
+ | statků cukrovaru nejprve ve Staré Koronči, pak 1938–44 | ||
+ | v Trebišově a 1944–45 hospodářským správcem v Suché nad | ||
+ | Parnou. B. práce šlechtitele v podnikovém výzkumu v rámci | ||
+ | ekonomie cukrovaru Stará Koronč a Trebišov sloužila v těchto | ||
+ | prvních vědecko-výzkumných institucích na východním | ||
+ | Slovensku k zajištění dostatečného množství řepy a k povznesení | ||
+ | rostlinné a živočišné výroby (zavádění norfolských osevních | ||
+ | postupů, zvyšování výroby krmiv a zřizování výdojních | ||
+ | hospodářství). B. vybíral z ekotypů pšenice a kukuřice zvláště | ||
+ | maďarských odrůd a pustil se i do výživářských demonstračních | ||
+ | pokusů s cukrovou řepou. Z této šlechtitelské činnosti | ||
+ | vznikly nové odrůdy ozimé pšenice Trebišovská 75 a 76, jarní | ||
+ | pšenice Trebišovská včasná jarka a kukuřice Trebišovský Quebeck. | ||
+ | Všechny měly velký význam pro zemědělskou ekonomii | ||
+ | cukrovaru a pěstovaly se patnáct let. 1945–50 pracoval B. | ||
+ | jako vedoucí Šlechtitelské stanice v Branišovicích u Znojma | ||
+ | (Akciová společnost pro průmysl cukrovarnický). Tam spolu | ||
+ | s A. Suchánkem, V. Kulichem a J. Krystkem obnovil pokusy | ||
+ | se šlechtěním polních plodin (obiloviny, luskoviny, vojtěška | ||
+ | a mák) a zahájil v objektu statku Lokše výstavbu moderního | ||
+ | zařízení. Na konci kariéry se stal ředitelem Výzkumného ústavu obilnářského v Kroměříži (1951–52). Do 1956 tam | ||
+ | působil jako výzkumný a vědecký pracovník. | ||
+ | |||
+ | B. spolupracoval s Výzkumným ústavem rostlinné výroby, | ||
+ | ministerstvem zemědělství a s VŠZ v Brně. Podal několik | ||
+ | zlepšovacích návrhů a předsedal obilnářské komisi Československé | ||
+ | akademie zemědělských věd. Byl členem agrární | ||
+ | strany (1925–28) a od 1948 KSČ. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Organisace hnojení s hlediska zásad podnikatelských, diplomová práce; | ||
+ | Nestálost zelené barvy hrachu, in: Česko-slovenský zemědělec, 1939, | ||
+ | s. 121n.; Jarní příprava půdy k jednotlivým plodinám. Obiloviny, in: Za | ||
+ | vysokou úrodu, 1956, s. 84n.; Obilniny. Polní jedlé luskoviny, in: Praktická | ||
+ | agrotechnika, 1955, s. 136n., 193n.; (s J. Pešíkem a M. Kopeckým) Výsledky | ||
+ | práce Výzkumného ústavu obilnářského, in: Věstník ČSAZV, 1957, | ||
+ | s. 487n.; (s R. Zapletalem) Hlavní obilniny, in: Praktická agrotechnika, | ||
+ | 1959, s. 147n. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' MSB 1, s. 29; P. Breza a kol., 25 rokov šľachtiteĺskej stanice v Trebišove, | ||
+ | Bratislava 1975, s. 3n.; Almanach českého a moravského šlechtění rostlin, | ||
+ | 2000, s. 91. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv ČVUT; SOkA Svitavy se sídlem v Litomyšli, fond Gymnázium | ||
+ | Jevíčko 1897–1952, sign. I 325, inv. č. 84–90; Archiv Zemědělského výzkumného | ||
+ | ústavu Kroměříž. | ||
+ | |||
+ | Gustav Novotný | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:21- Odborník rostlinné výroby]] | [[Kategorie:21- Odborník rostlinné výroby]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1897]] | [[Kategorie:1897]] | ||
+ | [[Kategorie:Jevíčko]] | ||
[[Kategorie:1957]] | [[Kategorie:1957]] | ||
+ | [[Kategorie:Jevíčko]] |
Verze z 5. 4. 2016, 14:20
Miloš BAREŠ | |
Narození | 13.7.1897 |
---|---|
Místo narození | Jevíčko |
Úmrtí | 1.10.1957 |
Místo úmrtí | Jevíčko |
Povolání | 21- Odborník rostlinné výroby |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40137 |
BAREŠ, Miloš, * 13. 7. 1897 Jevíčko, † 1. 10. 1957 Jevíčko, agronom, šlechtitel obilí
Pocházel z lékařské rodiny. V rodišti navštěvoval česko-německou obecnou školu. Dále absolvoval sedm tříd Zemské (Státní) vyšší reálky (1908–15). V červnu 1916 byl odveden k pěšímu pluku. 1918 odešel v hodnosti desátníka z armády. Po první světové válce pokračoval ve studiu na zemědělském odboru Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT v Praze (1918–21).
Po ukončení studia nastoupil 1923 nejprve na místo praktikanta u J. Podivínského v Jaroměřicích u Jevíčka, 1924 složil druhou státní zkoušku (ing.) a 1924–25 působil jako správce Družstevního lihovaru v Biskupicích. 1925–28 byl tajemníkem Zemědělského svazu v Jevíčku, 1928–31 propagačním úředníkem Československé delegace producentů chilského ledku pro Moravu a Slezsko v Praze. Pak zůstal bez zaměstnání. V době hospodářské krize 1932 se přestěhoval na východní Slovensko, kde se stal vedoucím šlechtitelem statků cukrovaru nejprve ve Staré Koronči, pak 1938–44 v Trebišově a 1944–45 hospodářským správcem v Suché nad Parnou. B. práce šlechtitele v podnikovém výzkumu v rámci ekonomie cukrovaru Stará Koronč a Trebišov sloužila v těchto prvních vědecko-výzkumných institucích na východním Slovensku k zajištění dostatečného množství řepy a k povznesení rostlinné a živočišné výroby (zavádění norfolských osevních postupů, zvyšování výroby krmiv a zřizování výdojních hospodářství). B. vybíral z ekotypů pšenice a kukuřice zvláště maďarských odrůd a pustil se i do výživářských demonstračních pokusů s cukrovou řepou. Z této šlechtitelské činnosti vznikly nové odrůdy ozimé pšenice Trebišovská 75 a 76, jarní pšenice Trebišovská včasná jarka a kukuřice Trebišovský Quebeck. Všechny měly velký význam pro zemědělskou ekonomii cukrovaru a pěstovaly se patnáct let. 1945–50 pracoval B. jako vedoucí Šlechtitelské stanice v Branišovicích u Znojma (Akciová společnost pro průmysl cukrovarnický). Tam spolu s A. Suchánkem, V. Kulichem a J. Krystkem obnovil pokusy se šlechtěním polních plodin (obiloviny, luskoviny, vojtěška a mák) a zahájil v objektu statku Lokše výstavbu moderního zařízení. Na konci kariéry se stal ředitelem Výzkumného ústavu obilnářského v Kroměříži (1951–52). Do 1956 tam působil jako výzkumný a vědecký pracovník.
B. spolupracoval s Výzkumným ústavem rostlinné výroby, ministerstvem zemědělství a s VŠZ v Brně. Podal několik zlepšovacích návrhů a předsedal obilnářské komisi Československé akademie zemědělských věd. Byl členem agrární strany (1925–28) a od 1948 KSČ.
D: Organisace hnojení s hlediska zásad podnikatelských, diplomová práce; Nestálost zelené barvy hrachu, in: Česko-slovenský zemědělec, 1939, s. 121n.; Jarní příprava půdy k jednotlivým plodinám. Obiloviny, in: Za vysokou úrodu, 1956, s. 84n.; Obilniny. Polní jedlé luskoviny, in: Praktická agrotechnika, 1955, s. 136n., 193n.; (s J. Pešíkem a M. Kopeckým) Výsledky práce Výzkumného ústavu obilnářského, in: Věstník ČSAZV, 1957, s. 487n.; (s R. Zapletalem) Hlavní obilniny, in: Praktická agrotechnika, 1959, s. 147n.
L: MSB 1, s. 29; P. Breza a kol., 25 rokov šľachtiteĺskej stanice v Trebišove, Bratislava 1975, s. 3n.; Almanach českého a moravského šlechtění rostlin, 2000, s. 91.
P: Archiv ČVUT; SOkA Svitavy se sídlem v Litomyšli, fond Gymnázium Jevíčko 1897–1952, sign. I 325, inv. č. 84–90; Archiv Zemědělského výzkumného ústavu Kroměříž.
Gustav Novotný