Biografický slovník
BAREŠ Pavel 15.5.1904-13.8.1984: Porovnání verzí
(BAREŠ_Pavel_15.5.1904-13.8.1984) |
|||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BAREŠ, Pavel,''' ''* 15. 5. 1904 Louny, † 13. 8. 1984 ?, inženýr architekt'' | ||
| + | |||
| + | Navštěvoval reálku v Lounech, 1922–27 studoval na ČVUT | ||
| + | v Praze. 1928 složil 2. státní zkoušku u Antonína Engela | ||
| + | a Oldřicha Blažíčka. 1932–36 pracoval v ateliéru architekta | ||
| + | Bohumíra Kozáka na projektu Masarykových domovů | ||
| + | (dnes Thomayerovy nemocnice) v Praze-Krči. Navrhoval | ||
| + | zejména budovy pro školy, hotely, penzionáty, ale např. také | ||
| + | lázně v Lenešicích a v turecké Ankaře. 1935 zvítězil v soutěži | ||
| + | na Nové (Sinkuleho) studentské koleje v Praze-Dejvicích | ||
| + | a osamostatnil se. Po 1945 navrhl opět řadu škol a přestavbu | ||
| + | čokoládovny Orion v Praze-Modřanech. 1948 vstoupil do | ||
| + | Stavoprojektu, pozdějšího Krajského projektového ústavu, | ||
| + | kde působil 1956–67 jako ředitel. Byl členem Spolku inženýrů | ||
| + | a architektů v Praze. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: projekty kostelů v Lounech a Citolibech, 1934; návrh penzionu | ||
| + | v Tatranské Lomnici, 1936; soutěžní návrh na vyřešení komunikace spojů | ||
| + | do severozápadní a západní oblasti Velké Prahy, heslo „Veřejná především“ | ||
| + | (s J. Křížem a St. Semrádem), 1937, III. cena; rodinný dům v Praze-Braníku, | ||
| + | 1939; soutěž na úpravu Staroměstského náměstí a radnice v Praze, 1946; | ||
| + | škola a internát v Praze-Veleslavíně, 1952. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Architekt SIA, 1937, s. 188, 1938, s. 4; Architekt XLIV, č. 3–4, 1946; Toman | ||
| + | 1, s. 37; MČE 1, s. 350; O. Nový, Tři čtvrti století P. B., in: Československý | ||
| + | architekt XXV, 1979, č. 12, s. 6; Architektura ČSR XLIII, 1984, s. 181. | ||
| + | |||
| + | Vladislava Valchářová | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1904]] | [[Kategorie:1904]] | ||
[[Kategorie:Louny]] | [[Kategorie:Louny]] | ||
[[Kategorie:1984]] | [[Kategorie:1984]] | ||
Verze z 5. 4. 2016, 14:23
| Pavel BAREŠ | |
 | |
| Narození | 15.5.1904 |
|---|---|
| Místo narození | Louny |
| Úmrtí | 13.8.1984 |
| Povolání | 74- Architekt |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40138 |
BAREŠ, Pavel, * 15. 5. 1904 Louny, † 13. 8. 1984 ?, inženýr architekt
Navštěvoval reálku v Lounech, 1922–27 studoval na ČVUT v Praze. 1928 složil 2. státní zkoušku u Antonína Engela a Oldřicha Blažíčka. 1932–36 pracoval v ateliéru architekta Bohumíra Kozáka na projektu Masarykových domovů (dnes Thomayerovy nemocnice) v Praze-Krči. Navrhoval zejména budovy pro školy, hotely, penzionáty, ale např. také lázně v Lenešicích a v turecké Ankaře. 1935 zvítězil v soutěži na Nové (Sinkuleho) studentské koleje v Praze-Dejvicích a osamostatnil se. Po 1945 navrhl opět řadu škol a přestavbu čokoládovny Orion v Praze-Modřanech. 1948 vstoupil do Stavoprojektu, pozdějšího Krajského projektového ústavu, kde působil 1956–67 jako ředitel. Byl členem Spolku inženýrů a architektů v Praze.
D: výběr: projekty kostelů v Lounech a Citolibech, 1934; návrh penzionu v Tatranské Lomnici, 1936; soutěžní návrh na vyřešení komunikace spojů do severozápadní a západní oblasti Velké Prahy, heslo „Veřejná především“ (s J. Křížem a St. Semrádem), 1937, III. cena; rodinný dům v Praze-Braníku, 1939; soutěž na úpravu Staroměstského náměstí a radnice v Praze, 1946; škola a internát v Praze-Veleslavíně, 1952.
L: Architekt SIA, 1937, s. 188, 1938, s. 4; Architekt XLIV, č. 3–4, 1946; Toman 1, s. 37; MČE 1, s. 350; O. Nový, Tři čtvrti století P. B., in: Československý architekt XXV, 1979, č. 12, s. 6; Architektura ČSR XLIII, 1984, s. 181.
Vladislava Valchářová
