Verze z 25. 9. 2019, 17:27, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BARTÁK Antonín 15.11.1886-10.6.1959

Z Personal
Antonín BARTÁK
Narození 15.11.1886
Místo narození Žižkov (Praha)
Úmrtí 10.6.1959
Místo úmrtí Rokycany
Povolání 77- Hudební skladatel
78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 226-227

BARTÁK, Antonín, * 15. 11. 1886 Žižkov (Praha), † 10. 6. 1959 Rokycany, dirigent, hudební skladatel

Studoval hru na flétnu na pražské konzervatoři, absolvoval 1905 a stal se hráčem České filharmonie. 1907/08 působil v operním orchestru v Bělehradě. Již od 1908 spolupracoval s Městským divadlem Královských Vinohrad (7. 12. 1908 tam měl premiéru jeho balet Letní večer) a 1910 se stal jedním z jeho kapelníků a sbormistrem. Řídil baletní představení a operety. Brzy po vyhlášení první světové války byl odveden, 1916 se však vrátil z fronty a v sezoně 1917/18 nastoupil jako kapelník do Městského divadla v Plzni (naposledy hostoval v Praze ještě 20. 6. 1918). V Plzni byl od 1919 prvním kapelníkem, 1922–47 šéfem opery a po odchodu na odpočinek dirigoval pohostinsky. 1927–31 řídil v Praze orchestr Lidové filharmonie a 1947–55 Orchestrální sdružení. Kromě baletu Letní večer napsal neprovedený balet Porcelánové figurky (asi 1910) a několik nástrojových drobností.

Do plzeňského divadla přišel B. ve válečných letech poznamenaných četnými problémy, ale dlouhá místní tradice opery pomohla rychle obnovit kvalitní představení. B. spolupracoval postupně s několika řediteli, vedl operní soubor za hospodářské krize na přelomu 30. let, během druhé světové války a poté až do politických změn po únoru 1948. Jako šéf opery s rozhodovací pravomocí začal přestudovávat klasický český repertoár (Smetanův cyklus 1923/24, Dvořákův cyklus 1924/25), uvedl Zdeňka Fibicha (Šárka již 1920, Nevěsta messinská 1924, Pád Arkuna 1926, Bouře 1939), Leoše Janáčka (Její pastorkyně 1925, Příhody Lišky Bystroušky 1936) a Vítězslava Nováka (Lucerna 1926). V premiérách uvedl opery plzeňských autorů Josefa Bartovského (Píseň modrých hor 1925, Václav z Michalovic 1928, Žena v trojúhelníku 1937) a Stanislava Sudy (Božský Čech 1927, obnovil Sudovy opery U božích muk, Bar Kochba, Lešetínský kovář). Spolu s Otou Zítkem, tehdy ředitelem divadla, uvedl Zítkovu operu Dvě lásky (1933), z české tvorby dále Ostrčilovo Poupě (1943). Věnoval značnou pozornost W. A. Mozartovi (Figarova svatba 1922, Kouzelná flétna 1924, Così fan tutte 1926, Únos ze serailu 1929, Don Juan 1930) a italským autorům (Giacomo Puccini, Giuseppe Verdi). Soubor byl schopen pod jeho vedením zvládnout i náročná soudobá díla (Ernö Dohnányi: Závoj Pierotčin 1928, Richard Strauss: Růžový kavalír 1929). Zajímal se o ruskou hudbu (Alexandr Borodin: Kníže Igor 1932, Modest Petrovič Musorgskij: Boris Godunov 1924, českou premiéru Musorgského Chovanštiny dirigoval František Ledvina 1927). V období krize kolem roku 1930 uvedl B. na repertoár řadu operet, z nichž sám dirigoval díla Jacqua Offenbacha, Oskara Nedbala a Johanna Strausse. Během čtvrtstoletí svého plzeňského působení vybudoval kvalitní operní scénu se zajímavým a vyváženým programem.

L: F. Kříž (ed.), Divadlo města Plzně 1902–1927, 1927, s. 55, 56, 60, 65, 115, 183 (obr.); Pazdírek, s. 39 (s rokem * 1887); K. Nedbal, Půl století s českou operou, 1959, s. 85, 96, 386; M. Mrázek, K sedmdesátinám A. B., in: Hudební rozhledy 10, 1957, s. 905 (oprava s. 1035); A. Špelda, Zemřel dirigent A. B., in: tamtéž 12, 1959, s. 620; HS 1, s. 50; Sto let českého divadla v Plzni, 1865–1965, 1965, s. 19, 65–201 passim (zde soupis repertoáru); Divadlo na Vinohradech 1907–1997, 1997, s. 192, 195n., 202 (balet Letní večer uveden u příslušného data v soupisu představení anonymně).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jitka Ludvová