BARTOŇ Antonín, st. 9.6.1871-15.3.1947: Porovnání verzí

Z Personal
(BARTOŇ_Antonín,_st._9.6.1871-15.3.1947)
 
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 9.6.1871
 
| datum narození = 9.6.1871
| místo narození = Vysoké n. Jiz., o. Semily
+
| místo narození = Vysoké nad Jizerou
 
| datum úmrtí = 15.3.1947
 
| datum úmrtí = 15.3.1947
| místo úmrtí = Vysoké n. Jiz., o. Semily
+
| místo úmrtí = Vysoké nad Jizerou
| povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
+
| povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury<br />36- Ostatní průmyslová odvětví
36- Ostatní průmyslová odvětví
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Antonín, st. BARTOŇ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 234
 +
}}
 +
 
 +
'''BARTOŇ, Antonín st.,''' ''* 9. 6. 1871 Vysoké nad Jizerou, † 15. 3. 1947 Vysoké nad Jizerou, lyžař''
 +
 
 +
Původním povoláním byl truhlář. Spolu s Janem Bucharem,
 +
Josefem a Oldřichem Ďoubalíkovými a Josefem Rösslerem-Ořovským patřil k nejznámějším průkopníkům lyžování
 +
v českých zemích, zvláště v Krkonoších, a na počátku
 +
20. století byl vynikajícím závodníkem. Na lyžích vlastní
 +
výroby vybojoval na mistrovství zemí Koruny české 1905
 +
druhé místo v běhu na 50 km, 1906 byl třetí v běhu na
 +
10 km a 1907 třetí v běhu na 10 km a ve skoku na lyžích. Ve
 +
Vysokém nad Jizerou založil firmu specializovanou na výrobu
 +
lyží, která byla českými lyžaři velice vyhledávána. Věnoval
 +
se také výchově mladých adeptů lyžařského sportu. Z jeho
 +
žáků vynikli zejména Karel Koldovský, účastník I. zimních
 +
olympijských her 1924 v Chamonix a mistr ČSR ve skoku na
 +
lyžích 1926, a syn Antonín B. (1908–1982), nejlepší Středoevropan
 +
v lyžařských soutěžích III. zimních olympijských her
 +
1932 v Lake Placid a několikanásobný mistr ČSR.
 +
 
 +
'''L:''' Počátky lyžování v českých zemích, 1988; O. Kulhánek, Zlatá kniha
 +
lyžování, 1989, s. 91.
 +
 
 +
František Kolář
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]]
 
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]]
 
[[Kategorie:36- Ostatní průmyslová odvětví]]
 
[[Kategorie:36- Ostatní průmyslová odvětví]]
 
 
[[Kategorie:1871]]
 
[[Kategorie:1871]]
[[Kategorie:Vysoké_n._Jiz.]]
+
[[Kategorie:Vysoké nad Jizerou]]
 
[[Kategorie:1947]]
 
[[Kategorie:1947]]
[[Kategorie:Vysoké_n._Jiz.]]
+
[[Kategorie:Vysoké nad Jizerou]]
 +
 
 +
 
 +
<gallery>
 +
Barton Antonin hrob.jpg|Hrob Antonína Bartoně ve Vysokém nad Jizerou
 +
</gallery>

Aktuální verze z 25. 9. 2019, 18:44

Antonín, st. BARTOŇ
Narození 9.6.1871
Místo narození Vysoké nad Jizerou
Úmrtí 15.3.1947
Místo úmrtí Vysoké nad Jizerou
Povolání 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
36- Ostatní průmyslová odvětví
Citace Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 234
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45938

BARTOŇ, Antonín st., * 9. 6. 1871 Vysoké nad Jizerou, † 15. 3. 1947 Vysoké nad Jizerou, lyžař

Původním povoláním byl truhlář. Spolu s Janem Bucharem, Josefem a Oldřichem Ďoubalíkovými a Josefem Rösslerem-Ořovským patřil k nejznámějším průkopníkům lyžování v českých zemích, zvláště v Krkonoších, a na počátku 20. století byl vynikajícím závodníkem. Na lyžích vlastní výroby vybojoval na mistrovství zemí Koruny české 1905 druhé místo v běhu na 50 km, 1906 byl třetí v běhu na 10 km a 1907 třetí v běhu na 10 km a ve skoku na lyžích. Ve Vysokém nad Jizerou založil firmu specializovanou na výrobu lyží, která byla českými lyžaři velice vyhledávána. Věnoval se také výchově mladých adeptů lyžařského sportu. Z jeho žáků vynikli zejména Karel Koldovský, účastník I. zimních olympijských her 1924 v Chamonix a mistr ČSR ve skoku na lyžích 1926, a syn Antonín B. (1908–1982), nejlepší Středoevropan v lyžařských soutěžích III. zimních olympijských her 1932 v Lake Placid a několikanásobný mistr ČSR.

L: Počátky lyžování v českých zemích, 1988; O. Kulhánek, Zlatá kniha lyžování, 1989, s. 91.

František Kolář