Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BARTOŠEK Theodor 4.11.1877-5.9.1954

{{Infobox - osoba
| jméno = Theodor BARTOŠEK
| obrázek = Bartosek Theodor portret.jpg
| datum narození = 4.11.1877
| místo narození = Ždánice u Kyjova
| datum úmrtí = 5.9.1954
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 44- Právník<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br />51- Představitel volnomyšlenkářství nebo ateismu<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ<br />

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 252
}}

'''BARTOŠEK, Theodor,'''''* 4. 11. 1877 Ždánice u Kyjova, † 5. 9. 1954 Praha, právník, advokát, politik''

Pocházel z rodiny okresního soudce. Gymnázium navštěvoval
v Brně, kde 1897 maturoval. Téhož roku začal studovat
na Univerzitě Karlově v Praze (absolvoval práva, studoval i filozofii). Stal se advokátem. Intenzivně se zapojil do studentského
hnutí, spolupodílel se na založení Svazu vysokoškolského
studentstva (1904) a na mezinárodní spolupráci mezi
studentstvem. Redigoval ''Studentský'' ''sborník''. 1905 se účastnil
sjezdu Mezinárodního studentského sdružení v belgickém
Lutychu, navázal styky s vysokoškoláky z dalších zemí, se
sympatiemi sledoval revoluční hnutí v Rusku a podporoval
i akce, které 1905 probíhaly na podporu ruských studentů na
rakouských univerzitách. Od mládí spolupracoval s dělnickým
hnutím (kontakty s dělnickým předákem Josefem Hybešem),
přispíval do dělnických časopisů (zejména ''Železniční''
''zřízenec'', redigoval ''Věstník'' ''slévačů''), podílel se na činnosti
Dělnické akademie. Od středoškolských let byl zapojen do
politického života, 1897 se stal členem sociálně demokratické
strany, 1904 byl jedním z vůdců anarchokomunistického
hnutí.

Byl propagátorem ateismu a výrazným způsobem se od
počátku angažoval ve volnomyšlenkářském hnutí. Podílel
se tak na činnosti spolku Augustin Smetana; 1904 prosadil
u říšského soudu rozhodnutí, jímž byl oficiálně uznán stav
občanů bez vyznání. 1910–25 byl předsedou české sekce
Volné myšlenky, redigoval její tisk, účastnil se jejích celosvětových
sjezdů (1904 Řím, 1907 Chicago, 1910 Brusel, 1912
Mnichov, 1913 Lisabon). V souvislosti se svým pobytem
v Chicagu uspořádal přednáškové turné po USA. Předsedal
pražským kongresům Volné myšlenky (1907, 1920). Právě
pro svou aktivitu ve Volné myšlence, která byla za první světové války zakázána, byl persekvován. V květnu 1916
internován v táboře v Göllersdorfu (mj. spolu s Bohuslavem
Vrbenským), po rozpuštění tábora v lednu 1917 byl povolán
k vojenské službě a převelen do Uher i na Balkán, kde
uplatnil své mimořádné jazykové schopnosti jako tlumočník.
1918 přešel spolu s anarchokomunisty do strany národních
socialistů a získal za tuto stranu mandát do Revolučního
národního shromáždění. Podílel se na přípravě ústavy, byl
autorem neprosazeného návrhu zákona o odluce církve od
státu. V souvislosti s projednávaným zákonem na ochranu
republiky (1923), proti němuž hlasoval, byl vyloučen ze
strany. Spolu s dalšími (Bohuslavem Vrbenským, Luisou
Landovou-Štychovou) utvořili v USA klub Socialistické
sjednocení, ale brzy byli zbaveni mandátu. 1924–25 se pokusili
o vytvoření Nezávislé socialistické strany dělnické, která
1925 splynula s KSČ. B. se stal také funkcionářem v prokomunistickém
Svazu proletářských bezvěrců. Za KSČ působil
i v zastupitelstvu hlavního města Prahy. Jako člen strany se
aktivně podílel na vznikající spolupráci se SSSR (Svaz přátelství
se SSSR, Společnost pro hospodářské a kulturní sblížení
s novým Ruskem). Již 1925 byl vedoucím první kulturní
delegace do Sovětského svazu. Stal se předsedou tzv. Rudé
pomoci, organizace obhajující persekvované předáky revolučního
hnutí. Účastnil se sjezdů Mezinárodní Rudé pomoci
v Moskvě a v Paříži a aktivně rovněž soudních řízení (1927
Bukurešť, Bělehrad). Zapojil se do činnosti Mezinárodního
sdružení demokratických právníků (referoval na sjezdech
1927 v Moskvě, 1929 v Berlíně a 1936 v Paříži). Po nástupu
Hitlera k moci se stal předsedou Spolku k podpoře obětí fašismu.
Během války byl zatčen, stál před nacistickým soudem
v Drážďanech, byl v Terezíně a Budyšíně. Po osvobození pracoval
v právní komisi KSČ, v legislativní komisi ministerstva
spravedlnosti (1948–51). Podílel se na obnovování Jednoty
právníků, na Společnosti pro šíření politických a vědeckých
znalostí a na reorganizaci advokacie. V listopadu 1953 byl
zvolen členem-korespondentem ČSAV.

'''D:''' Moderní společnost a církev, 1907; Za odluku církve od státu, 1920; Volná
myšlenka, 1920; Odluka církve od státu a její důsledky, 1924; Pojednání
k 10. výročí okupace Besarabie, 1928; Právo nekonfesijních, 1947.

'''L:''' OSN 28, s. 89; OSND 1/1, s. 464; MČE 1, s. 363; PSD, s. 45; nekrology:
Rudé právo 7. 9. 1954; Právník 93, 1954, s. 538; Věstník ČSAV 63, 1954,
s. 425n.; PSN 1, s. 175; M. Churaň, Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20.
století 1, 1998, s. 26; Tomeš 1, s. 52.

'''P:''' SÚA Praha.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/273345 Bibliografie dějin Českých zemí]

Magdaléna Pokorná

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:44- Právník]]
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
[[Kategorie:51- Představitel volnomyšlenkářství nebo ateismu]]
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
[[Kategorie:1877]]
[[Kategorie:Ždánice]]
[[Kategorie:1954]]
[[Kategorie:Praha]]