StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BARTOŠ Antonín 12.9.1910-13.12.1998

Antonín BARTOŠ
Narození	12.9.1910
Místo narození	Lanžhot
Úmrtí	13.12.1998
Místo úmrtí	New York (USA)
Povolání	47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 45- Voják nebo partyzán
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=133670

BARTOŠ, Antonín, * 12. 9. 1910 Lanžhot, † 13. 12. 1998 New York (USA), důstojník, odbojář

Narodil se v rodině železničáře Antonína B. a Rosálie B., rozené Uhrové. Po absolvování gymnázia nastoupil jako poštovní adjunkt a současně působil jako náčelník místního Sokola. 1932 byl odveden a zařazen k 2. rotě 10. hraničářského praporu v Trebišově, od července do října 1933 prodělal první výcvik, v polovině listopadu 1933 jej přidělili do poddůstojnické školy, kde však vzhledem k srdeční vadě navštěvoval pouze teoretické přednášky. Po absolvování školy byl zařazen jako účetní poddůstojník. Po návratu do zálohy nastoupil znovu jako poštovní adjunkt v Břeclavi.

Po okupaci českých zemí nacistickým Německem odešel 10. 3. 1940 spolu se svým bratrem Františkem do exilu bojovat za osvobození Československa, kam jej později následoval i jeho otec. B. cesta vedla přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko, Libanon do Francie, kde byl 6. 5. 1940 zařazen jako vojín do československé zahraniční armády v jihofrancouzském Agde ke 4. rotě 2. pěšího pluku. S jednotkou prošel celým francouzským tažením. Po porážce Francie odjel v polovině července 1940 do Velké Británie. Za statečnost v bojích ve Francii byl vyznamenán československou medailí Za chrabrost. Poté absolvoval školu pro důstojníky v záloze a na jaře 1942 se přihlásil k nasazení pro zvláštní úkoly. V únoru a v březnu 1942 prošel základním sabotážním kursem na farmě Camus Darah a parašutistickým doškolovacím výcvikem. Následoval ještě kurs průmyslové sabotáže a po prověření schopností v praxi byl po spojovacím výcviku připraven pro svůj úkol – vysazení do protektorátu. Stal se velitelem paraskupiny Clay, do níž byli zařazeni ještě Jiří Štokman a Čestmír Šikola. Úkolem skupiny bylo navázat prostřednictvím radiostanice Eva spojení s Londýnem, v prostoru Kroměříž – Přerov – Zlín kontaktovat zbytky ilegálních organizací, přeorganizovat je a připravit pro ozbrojené vystoupení na konci války. Zároveň měla B. skupina organizovat zpravodajskou činnost a navázat i udržovat spojení se Slovenskem. Výsadek se uskutečnil v noci z 12. na 13. 4. 1944 u Hostišova. B. a jeho druhům se podařilo vybudovat v protektorátu rozsáhlou zpravodajskou organizaci, jež zahrnovala Moravu střední a část jižní a čítala na 400 spolupracovníků. Udržovala až téměř do konce války radiové spojení s Londýnem, jemuž bylo předáno na 700 radiových depeší. Činnost skupiny nezůstala utajena gestapu, které proti ní nasadilo své konfidenty. Přestože počátkem roku 1945 došlo k rozsáhlému zatýkání, které ochromilo zpravodajské sítě skupiny a skončilo i ztrátou vysílaček, dařilo se členům skupiny zásahům gestapa unikat. 9. 2. 1945 B. při zatýkání v Tvrdonicích zastřelil jednoho a zranil dva další příslušníky gestapa a sám uprchl. Skupině se na konci války podařilo přejít frontu. B. činnost byla v Londýně vysoce hodnocena, mimo jiné i jeho rychlým hodnostním postupem až do důstojnické hodnosti.

Po válce byl povýšen do hodnosti štábního kapitána v záloze a bylo mu uděleno britské vyznamenání Military Cross, dále získal třikrát Československý válečný kříž 1939, dvakrát československou medaili Za chrabrost a Československou vojenskou pamětní medaili.

Na podzim 1945 byl Ústředím národně socialistické mládeže navržen do Prozatímního národního shromáždění. Ve volbách 1946 byl do parlamentu znovu zvolen za Zlínský kraj. Po komunistickém převratu v únoru 1948 odešel s manželkou Marií a se synem Antonínem do exilu. Byl degradován a byla mu odňata vyznamenání. 1950–52 vedl zpravodajskou skupinu kurýrů, která dodávala na Západ zprávy z komunistického Československa a zároveň převáděla přes hranice ohrožené osoby. 1952 odejel s rodinou do Spojených států, kde založil Svaz československých důstojníků v exilu a pracoval aktivně i v řadě dalších exilových organizací. Po roce 1989 byl rehabilitován a povýšen do hodnosti majora.

L: A. Bartoš, Clay-Eva volá Londýn. Hlášení z let 1939–1945 (zapsal R. Kunc), 1992 (5. přepracované vyd.); J. Šolc, Bylo málo mužů, 1990.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jan Němeček