Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BARTOŠ Bělčický Jan 17.5.1887-7.10.1955

{{Infobox - osoba
| jméno = Jan BARTOŠ Bělčický
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 17.5.1887
| místo narození = Bělčice u Blatné
| datum úmrtí = 7.10.1955
| místo úmrtí = Beroun
| povolání = 63- Spisovatel

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 250
}}

'''BARTOŠ Bělčický, Jan''' ''(vl. jm. Jan Bartoš), * 17. 5. 1887 Bělčice u Blatné, † 7. 10. 1955 Beroun, spisovatel, literární historik''

Pseudonym Jan Bělčický užíval podle svého rodiště. Dětství
prožil v početné jihočeské rodině bělčického rolníka společně
s osmi sourozenci (dva z jeho čtyř bratří se stali knězi).
Gymnaziální studia započal B. v Praze. Maturitu složil 1907
v Českých Budějovicích, kde od tercie studoval na gymnáziu.
Vysokoškolská studia s aprobací slavistika–romanistika
absolvoval v Praze na filozofické fakultě 1911, vysvědčení
o učitelské způsobilosti obdržel 24. 5. 1912, zkušební rok
mu byl prominut. Od 13. 11. 1912 byl ustanoven zatímním
profesorem na reálce ve Vršovicích (Praha), kde vyučoval
češtinu a francouzštinu a působil až do 15. 9. 1918. Mezitím
složil 1913 doktorát (práce ''Příspěvky'' ''k syntaxi'' ''v staroslověnském''
''apostolu''). 1917 konal s přestávkami několikaměsíční
opakovanou válečnou vojenskou službu, také v Uhrách.
V září 1918 byl jmenován zatímním definitivním profesorem
na reálném gymnáziu v Berouně, kde působil do srpna
1922. Tam se poprvé oženil (s Annou Slezákovou), avšak již
1921 podruhé (s Jarmilou Vitáčkovou). V Berouně trávil
i řadu prázdnin až do posledních let svého života. 1922 se
stal definitivním profesorem na reálce ve Strážnici. Po dvou
letech odešel 1924 na reálné gymnázium do Kralup. Tam
setrval do 1932, od září téhož roku do listopadu 1941 učil
na vinohradské reálce v Praze. Od 1940 byl vdovcem. V prosinci
1942 odešel na vlastní žádost na trvalý odpočinek. Po
osvobození však začal znovu od září 1945 vyučovat, a to na
státním reálném gymnáziu Na Smetance v Praze. Definitivně
odešel do penze v listopadu 1948. Žil pak v Berouně, kde
jako bezdětný zemřel a je pochován.

Při vstupu na univerzitu se stal členem České Ligy Akademické,
1910–11 byl jejím předsedou. Tehdy také začal
literárně pracovat, přispíval do ''Studentské'' ''hlídky'', 1909 ji
spoluredigoval, později psal do ''Života'', ''Pražského'' ''večerníku''
a do všech ročníků ''Lidových'' ''listů'', jejichž byl dlouholetým
přispěvatelem. Často pobýval na cestách, delší dobu strávil
v Krakově, procestoval Německo, Francii, Itálii, Španělsko.
Zajímal se o kulturní katolické dědictví těchto zemí. Vedle
svého povolání středoškolského učitele veřejně přednášel,
pronesl na sta přednášek z různých oborů kultury, literatury
a umění. Z této metodologické praxe a ze školské potřeby
pedagoga vzešla řada propagačních spisků, ''Chcete'' ''správně''
''psáti'' ''a mluviti'' (1921), ''Co'' ''máme'' ''čísti''? (1921), ''Slovníček''
''správných'' ''slov'' ''a vazeb'' (1921), ''Čtyři'' ''stovky'' ''světových'' ''spisovatelů''
(1926), ''Moje'' ''knihovna'' (1929), ''Dobré'' ''dílo'' aj., a také převážně katolicky orientovaných literárněhistorických středoškolských
příruček. Největšího ohlasu a uznání získaly B. práce
o Jaroslavu Durychovi a Jakubu Demlovi ''Kdo'' ''jest'' ''Jaroslav''
''Durych''? (1930) a ''Znáte'' ''Jakuba'' ''Demla?'' (1932), tvořící jeden
ze základů fondu bádání o české katolické literatuře. Žánrově
představují velkou část B. popularizačního, didaktického až
bedekrovského díla fejetony. Své četné cesty a místa působišť
zobrazil v soukromých tiscích ''Španělští'' ''kluci'' (1936), ''Bělčické''
''vánoce'' (1935) a v souboru fejetonů ''Mizející'' ''Slovácko'' (1936).
S obrazy malíře Vojtěcha Sedláčka vydal 1937 příběh pro
mládež z přelomu století, autobiografickou vzpomínkovou
prózu ''Bělčický'' ''kluk''. Cesty po Itálii, Španělsku, Francii, Jugoslávii
a Polsku zobrazil v knize fejetonů ''Všude'' ''zem'' ''Páně''
(1939). Byl představitelem české katolické prózy.

'''L:''' LČL 1, s. 148; k 50tinám, in: Lidové listy 16. 5. 1937; Časopis československých
knihovníků 18, 1939; V. Palivec, Literární místopis Berounska,
1957, s. 31; J. Kunc, Kdy zemřeli? 1937–1962, 1962, s. 11; F. Hampl,
Stopami prózy a poezie na Berounsku, 1973, s. 34; J. Vopravil, Slovník
pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 377.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/407753 Bibliografie dějin Českých zemí]

Marcella Husová

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:1887]]
[[Kategorie:Bělčice]]
[[Kategorie:1955]]
[[Kategorie:Beroun]]