Biografický slovník
BARTOŠ Felix 8.4.1885-9.4.1952: Porovnání verzí
(BARTOŠ_Felix_8.4.1885-9.4.1952) |
|||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 8.4.1885 | | datum narození = 8.4.1885 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 9.4.1952 | | datum úmrtí = 9.4.1952 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| − | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />83- Divadelní interpret nebo herec<br />82- Dramaturg, režisér nebo choreograf<br /> |
| − | 83- Divadelní interpret nebo herec | + | |
| − | 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf | + | | jiná jména = |
| + | | citace = Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 241-242 | ||
| + | }} | ||
| + | |||
| + | '''BARTOŠ, Felix''' ''(vl. jm. Jan Brauner), * 8. 4. 1885 Praha, † 9. 4. 1952 Praha, dramatik, herec, režisér, divadelní ředitel'' | ||
| + | |||
| + | Pro hereckou dráhu se rozhodl v devatenácti letech v roce | ||
| + | 1904. Zprvu působil u různých divadelních společností, před | ||
| + | první světovou válkou odešel ke Konstantinu S. Stanislavskému | ||
| + | do Ruska. Po návratu působil od 1914 v Pištěkově aréně | ||
| + | na Vinohradech, 1916–18 v Deklaraci na Žižkově. V Lidovém | ||
| + | dělnickém domě na Kladně se spolupodílel na založení | ||
| + | Socialistické scény a účastnil se budování městského divadla. | ||
| + | V polovině 20. let debutoval dramatickým přepisem Haškova | ||
| + | ''Švejka''. Stal se prvním dramatizátorem děl Karla Vaňka, | ||
| + | románu ''Osudy'' ''dobrého'' ''vojáka'' ''Švejka'' ''v ruském'' ''zajetí'' (1923), | ||
| + | ''Švejk'' ''táhne'' ''do boje'' (1924) a ''Švejk'' ''v zákopech'' (1925). Ve svém | ||
| + | původním objemném dramatickém díle (na 40 prací) se orientoval | ||
| + | na ochotnické soubory a okrajové profesionální scény. | ||
| + | S řemeslnou obratností psal pro ně operetní libreta, veselohry, | ||
| + | aktovky, hry pro mládež. Pokusil se také o tři dramata. Tematicky | ||
| + | vycházel ze schémat frašek a sentimentálních her. Populární | ||
| + | byly jeho četné pohádkové hry a hry kolem ústřední | ||
| + | postavy Kašpárka. Z veseloherního žánru zaujal B. převážně | ||
| + | díly vzniklými na přelomu dvacátých až třicátých let: ''Když se'' | ||
| + | ''Mařka'' ''zamilovala'' (1927), ''Švejk'' ''válčí'' ''v civilu'' (1927), ''Helenčin'' | ||
| + | ''papá'' (1929), ''Kačka'' ''Vomáčená'' ''žení'' ''Součka'' (1931), ''Princezna'' | ||
| + | ''z ghetta'' (1932), ''Boží'' ''mír'' ''u Cinibulků'' (1934) či parodií evokující | ||
| + | tituly jazykových učebnic Františka Vymazala ''Snadno'' | ||
| + | ''a rychle'' ''ožení'' ''strýček'' ''Michalík'' (1935). Menší měrou se B. věnoval | ||
| + | překladu: ve dvacátých letech časopisecky uveřejnil několik | ||
| + | prací sovětských autorů, jinak překládal z francouzštiny. | ||
| + | Od 1938 se věnoval již jen své divadelní dráze. Pohostinsky | ||
| + | hrál v té době také na menších pražských předměstských scénách | ||
| + | (Urania, Adria) i v kladenském divadle. Od 1945 působil | ||
| + | jako dramaturg divadla v Nuslích. 1946–48 byl hercem ve | ||
| + | Vesnickém divadle a ředitelem divadel Umění lidu v Karlíně | ||
| + | a Na Fidlovačce v Nuslích. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' LČL 1, s. 139. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' v dotazníku z 27. 8. 1940 vyplnil J. B. vlastnoručně jako datum svého | ||
| + | narození rok 1888; nekrology: E. Jánský, in: Divadlo, 1952; Zemědělské | ||
| + | noviny 19. 4. 1952, s. 4; J. Kunc, Kdy zemřeli? 1937–1962, 1962, s. 11; | ||
| + | K. Tauš, Slovník cizích slov, zkratek, novinářských šifer, pseudonymů a časopisů, | ||
| + | 1947, s. 64; LČL 1, s. 139 (kde další literatura). | ||
| + | |||
| + | Marcella Husová | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | [[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | ||
[[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]] | [[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1885]] | [[Kategorie:1885]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1952]] | [[Kategorie:1952]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 25. 9. 2019, 18:58
| Felix BARTOŠ | |
 | |
| Narození | 8.4.1885 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 9.4.1952 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
63- Spisovatel 83- Divadelní interpret nebo herec 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 241-242 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40277 |
BARTOŠ, Felix (vl. jm. Jan Brauner), * 8. 4. 1885 Praha, † 9. 4. 1952 Praha, dramatik, herec, režisér, divadelní ředitel
Pro hereckou dráhu se rozhodl v devatenácti letech v roce 1904. Zprvu působil u různých divadelních společností, před první světovou válkou odešel ke Konstantinu S. Stanislavskému do Ruska. Po návratu působil od 1914 v Pištěkově aréně na Vinohradech, 1916–18 v Deklaraci na Žižkově. V Lidovém dělnickém domě na Kladně se spolupodílel na založení Socialistické scény a účastnil se budování městského divadla. V polovině 20. let debutoval dramatickým přepisem Haškova Švejka. Stal se prvním dramatizátorem děl Karla Vaňka, románu Osudy dobrého vojáka Švejka v ruském zajetí (1923), Švejk táhne do boje (1924) a Švejk v zákopech (1925). Ve svém původním objemném dramatickém díle (na 40 prací) se orientoval na ochotnické soubory a okrajové profesionální scény. S řemeslnou obratností psal pro ně operetní libreta, veselohry, aktovky, hry pro mládež. Pokusil se také o tři dramata. Tematicky vycházel ze schémat frašek a sentimentálních her. Populární byly jeho četné pohádkové hry a hry kolem ústřední postavy Kašpárka. Z veseloherního žánru zaujal B. převážně díly vzniklými na přelomu dvacátých až třicátých let: Když se Mařka zamilovala (1927), Švejk válčí v civilu (1927), Helenčin papá (1929), Kačka Vomáčená žení Součka (1931), Princezna z ghetta (1932), Boží mír u Cinibulků (1934) či parodií evokující tituly jazykových učebnic Františka Vymazala Snadno a rychle ožení strýček Michalík (1935). Menší měrou se B. věnoval překladu: ve dvacátých letech časopisecky uveřejnil několik prací sovětských autorů, jinak překládal z francouzštiny. Od 1938 se věnoval již jen své divadelní dráze. Pohostinsky hrál v té době také na menších pražských předměstských scénách (Urania, Adria) i v kladenském divadle. Od 1945 působil jako dramaturg divadla v Nuslích. 1946–48 byl hercem ve Vesnickém divadle a ředitelem divadel Umění lidu v Karlíně a Na Fidlovačce v Nuslích.
D: LČL 1, s. 139.
L: v dotazníku z 27. 8. 1940 vyplnil J. B. vlastnoručně jako datum svého narození rok 1888; nekrology: E. Jánský, in: Divadlo, 1952; Zemědělské noviny 19. 4. 1952, s. 4; J. Kunc, Kdy zemřeli? 1937–1962, 1962, s. 11; K. Tauš, Slovník cizích slov, zkratek, novinářských šifer, pseudonymů a časopisů, 1947, s. 64; LČL 1, s. 139 (kde další literatura).
Marcella Husová
