Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BARTOŠ Josef 4.3.1887-27.10.1952

{{Infobox - osoba
| jméno = Josef BARTOŠ
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 4.3.1887
| místo narození = Vysoké Mýto
| datum úmrtí = 27.10.1952
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění<br />65- Literární historik, kritik nebo teoretik

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 248-249
}}

'''BARTOŠ, Josef,''' ''* 4. 3. 1887 Vysoké Mýto, † 27. 10. 1952 Praha, estetik, hudební kritik, kulturní publicista a organizátor''

Narodil se v rodině okresního hejtmana. Z jeho čtyř sourozenců
byli vědecky a kulturně činní historik František
Michálek B. (1889–1972) a dramatik, divadelní kritik
a historik Jan B. (1893–1946). Dětství trávil vedle svého
rodiště též v Rychnově nad Kněžnou, kde jeho otec zastával
úřad okresního hejtmana. B. vystudoval gymnázium v Mladé
Boleslavi (1897–1905). Tam rovněž získal hudební průpravu
u skladatele Josefa C. Sychry. Na filozofické fakultě v Praze si
zapsal češtinu a francouzštinu (1905–09, PhDr. 1910); svůj
odborný záběr rozšířil i o uměnovědné přednášky (žák Otakara
Hostinského a Zdeňka Nejedlého) a současně 1905–07
studoval na varhanické škole pražské konzervatoře (mimo
jiné jako žák teoretika Karla Steckera). V posledním roce
univerzitního studia 1908/09 navíc i vyučoval češtinu a francouzštinu
na reálce v Ječné ulici. Školní rok 1909/10 strávil
v Paříži a studoval na Sorbonně. Tam ho myšlenkově ovlivnil zvláště Henry Bergson a filozofie novoidealismu; F. X. Šalda,
s nímž se B. později stýkal, pak definitivně jeho myšlení posunul
do oblasti filozofie estetiky a k syntetickému pohledu
na osobnosti české kultury. Po absolutoriu působil B. od
1910 jako suplent na reálce v Praze-Karlíně. V této době
začal publikovat hudební referáty v ''Pokrokové'' ''revui'' (1911)
a Z. Nejedlým byl vyzván ke spolupráci v časopise ''Smetana''
(1912–27). Zpočátku se po boku svého učitele účastnil sporů
o umělecký odkaz Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka;
své skeptické stanovisko k Dvořákově hudbě, promítající se
mimo jiné v monografii ''Antonín'' ''Dvořák'' (1914), však brzy
překonal a autora hodnotil spolu se Zdeňkem Fibichem,
mladým Vítězslavem Novákem a Josefem Bohuslavem Foersterem
jako hlavní zdroj novodobé české hudební tradice
(monografie ''Zdeněk'' ''Fibich'', 1914, ''Zdeněk'' ''Fibich'', in: ''České''
''postavy'', 1941; rozbor ''Námluvy'' ''Pelopovy'', 1941, aj.). 1913–18
a 1920–21 byl řádným profesorem na reálce v Rakovníku
a svou práci směřoval k popularizaci umění, estetiky a osobností
s ní spjatých (''Jak'' ''naslouchati'' ''hudbě'', 1916; ''Miroslav''
''Tyrš'', 1916; ed. M. Tyrš: ''O zákonech'' ''komposice'' ''v umění'' ''výtvarném'',
1916). Pak přesídlil do Prahy a 1920–41 a od
1945 až do své smrti vyučoval na Státním reálném gymnáziu
(dříve reálce) v Ječné ulici. Ve 20. a 30. letech se ve své tvorbě
soustředil k filozofickým aspektům estetiky (''Umění'', 1922;
''O proudech'' ''v soudobé'' ''hudbě'', 1924; ''Ilusionismus.'' ''Skeptická''
''nálada'' ''přítomnosti'', 1927) a objevně uváděl a sám překládal
díla těch autorů, při jejichž studiu byl sám myšlenkově inspirován
(E. Carriére ''Spisy'' ''a vybrané'' ''listy'', 1922; H. Bergson
''Komika'' ''charakteru'', 1926, s úvodem; B. Croce ''Brevíř'' ''estetiky'',
1927, s obšírnou studií), z filozofických pozic přistupoval
i k interpretaci díla svého přítele J. B. Foerstera (''Josef'' ''Bohuslav''
''Foerster'', 1923, též edice a studie) a Otokara Ostrčila
(''Otokar'' ''Ostrčil'', 1936). Vydával materiálově náročné práce
''Dějiny'' ''pražského'' ''Hlaholu'' ''1911–1936'' (1936) a ''Prozatímní''
''divadlo'' ''a jeho'' ''opera'' (1938); B. životní dílo obdobného charakteru
''Dějiny'' ''zpěváckých'' ''spolků'' ''v Čechách'' zůstalo v rukopise.
40. a 50. léta znamenala u B. návrat k smetanovskému
bádání v souvislosti s osobností Smetanova libretisty Josefa
Wenziga, zejména kritická vydání libret ''Dalibora'' (1944)
a ''Libuše'' (1951). B. ediční, publicistická a organizátorská
činnost kulminovala ve 20. a 30. letech. 1921 založil a redigoval
''Český'' ''časopis'' ''estetický'', 1921–28 psal hudební kritiky
pro ''Prager'' ''Presse,'' 1939 až květen 1945 pro ''Národní'' ''práci'', pak
přispíval do ''Práva'' ''lidu'' (do zániku deníku 1948). Pětadvacet
let byl jednatelem Společnosti Bedřicha Smetany a hojně
přispíval do obou časopisů ''Smetana'', v jejichž redakčním
kruhu působil. Dále byl předsedou Foersterovy společnosti
a redaktorem ''Zpráv'' ''Foersterovy'' ''společnosti'' a ''Zpráv'' ''Ostrčilovy''
''společnosti'', jednatelem a předsedou ''Klubu'' ''českých'' ''hudebních''
''referentů''. Znalost několika jazyků, také rumunštiny, ho přivedla
k účasti na organizaci ''Světových'' ''kongresů'' ''hudební'' ''kritiky''
(při prvním kongresu v Bukurešti 1929 byl B. vyznamenán rumunským státním řádem, druhý kongres 1930 v Praze organizačně
zaštiťoval). Organizoval a spoluorganizoval rovněž
řadu hudebních a jiných výstav (''J. B.'' ''Foerster'', 1935, 1950;
''J. Herold'', Rakovník 1935; ''Památky'' ''české'' ''hudební'' ''kultury'',
1936; ''Zikmund'' ''Winter'', Rakovník 1936; ''J. Wenzig'', 1936;
''E. Axman'', Kroměříž 1949). Kulturní akce inicioval a pořádal
i v regionálním měřítku, zvláště v Rakovníku, kde byl členem
Musejního spolku královského města Rakovníka a okresu rakovnického
a přispěvatelem jak ''Muzejního'' ''věstníku'', tak ''Rakovnických''
''novin''. Koordinoval také tamní oslavy pěvce Karla
Buriana (studie ''Karel'' ''Burian'', Rakovník 1934), houslisty Jiřího
Herolda (uspořádal a přispěl do sborníku ''Za Jiřím'' ''Heroldem'',
Rakovník 1934) a zvláště sérii kulturních akcí tzv. ''Wintrova''
''roku 1936'' (uspořádal a přispěl do sborníku ''Zikmund''
''Winter a'' ''Rakovník'', 1937). Připomínku významu regionu pro
založení Sokola publikoval v monografii ''J. Fügner'' (Rakovník
1934), podílel se též na sborníku ''Malátův'' ''památník'' (Nový
Bydžov 1940) a na ''Almanachu'' ''státního'' ''reálného'' ''gymnasia''
''v Praze,'' ''Ječná'' ''ulice'' (1948).

'''D:''' HSN 2, 1937, s. 42 (kde bibliografie díla); HS 1, s. 57n. (s bibliografií).

'''L:''' F. M. Bartoš, Z kroniky Bartošova rodu, soukromý tisk, 1938; F. Pala,
Šedesátka dr. B., in: Věstník muzejního spolku královského města Rakovníka
a politického okresu Rakovnického, sv. 32, 1947, s. 30n.; PSN 1, s. 175;
OSND 1/1, s. 464; Malá encyklopedie hudby, 1983, s. 55; KSN 1, s. 437;
SČF, s. 24; SČSVU 1, s. 99; HS 1, s. 57; J. Bartoš, Vzpomínky na Rakovník,
soukromý tisk Okresního muzea v Rakovníku k 160. výročí nejstarší české
reálky – Gymnázia Zikmunda Wintra v Rakovníku, 1993, ed. V. Brožová
s předmluvou na s. 3n.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/378478 Bibliografie dějin Českých zemí]

Věra Brožová

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]]
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]]
[[Kategorie:1887]]
[[Kategorie:Vysoké Mýto]]
[[Kategorie:1952]]
[[Kategorie:Praha]]