BARTONEC František 17.8.1850-19.12.1924: Porovnání verzí
(BARTONEC_František_17.8.1850-19.12.1924) |
|||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = František BARTONEC | | jméno = František BARTONEC | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Bartonec Frantisek portret.jpg |
| datum narození = 17.8.1850 | | datum narození = 17.8.1850 | ||
− | | místo narození = Budišovice | + | | místo narození = Budišovice (Hrabyně u Opavy) |
| datum úmrtí = 19.12.1924 | | datum úmrtí = 19.12.1924 | ||
− | | místo úmrtí = Háj ve Slezsku | + | | místo úmrtí = Háj ve Slezsku |
| povolání = 11- Geolog | | povolání = 11- Geolog | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 237 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''BARTONEC, František,''' ''* 17. 8. 1850 Budišovice (Hrabyně u Opavy), † 19. 12. 1924 Háj ve Slezsku, báňský odborník, geolog'' | ||
+ | |||
+ | Roku 1873 se stal měřičem v černouhelných dolech ve | ||
+ | Slezské Ostravě, 1887 správcem důlních a hutních provozů | ||
+ | hraběte Potockého v Sierszi (nyní v Polsku). 1894–1902 uveřejnil geologické mapy a profi ly hornoslezské pánve, v nichž | ||
+ | jako první propojil uhelné sloje ve východní části pánve | ||
+ | v dnešním Polsku a na Ostravsku. Psal články o ložiscích rud | ||
+ | olova a zinku v Horním Slezsku, o deformacích povrchu nad | ||
+ | důlními díly, výbušných důlních plynech, vypracoval posudky | ||
+ | na projekty přehrad v Luhačovicích, Šancích na Ostravici | ||
+ | aj. 1907 odešel do důchodu s titulem horního rady. 1919 vypracoval | ||
+ | podklady pro komisi vlády ČSR k jednání o státní | ||
+ | hranici na Těšínsku. Byl členem státních geologických ústavů | ||
+ | ve Vídni, Berlíně, od 1919 také v Praze. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Die Steinkohlenablagerung Westgaliziens und deren volkswirtschaftliche | ||
+ | Bedeutung, in: ÖZBH 49, 1901, s. 1n.; Příčiny pohybu povrchu zemského | ||
+ | v revíře ostravsko-karvínském a o sesuvných terénech zvlášť, in: Hornický | ||
+ | věstník 5, 1923, č. 1–2, s. 6n., 17n. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Hornický věstník 7, 1925, č. 5, s. 60 (bibliografie). | ||
+ | |||
+ | Pavel Vlašímský | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:11- Geolog]] | [[Kategorie:11- Geolog]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1850]] | [[Kategorie:1850]] | ||
[[Kategorie:Budišovice]] | [[Kategorie:Budišovice]] | ||
[[Kategorie:1924]] | [[Kategorie:1924]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Háj ve Slezsku]] |
Aktuální verze z 25. 9. 2019, 18:50
František BARTONEC | |
Narození | 17.8.1850 |
---|---|
Místo narození | Budišovice (Hrabyně u Opavy) |
Úmrtí | 19.12.1924 |
Místo úmrtí | Háj ve Slezsku |
Povolání | 11- Geolog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 237 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58235 |
BARTONEC, František, * 17. 8. 1850 Budišovice (Hrabyně u Opavy), † 19. 12. 1924 Háj ve Slezsku, báňský odborník, geolog
Roku 1873 se stal měřičem v černouhelných dolech ve Slezské Ostravě, 1887 správcem důlních a hutních provozů hraběte Potockého v Sierszi (nyní v Polsku). 1894–1902 uveřejnil geologické mapy a profi ly hornoslezské pánve, v nichž jako první propojil uhelné sloje ve východní části pánve v dnešním Polsku a na Ostravsku. Psal články o ložiscích rud olova a zinku v Horním Slezsku, o deformacích povrchu nad důlními díly, výbušných důlních plynech, vypracoval posudky na projekty přehrad v Luhačovicích, Šancích na Ostravici aj. 1907 odešel do důchodu s titulem horního rady. 1919 vypracoval podklady pro komisi vlády ČSR k jednání o státní hranici na Těšínsku. Byl členem státních geologických ústavů ve Vídni, Berlíně, od 1919 také v Praze.
D: Die Steinkohlenablagerung Westgaliziens und deren volkswirtschaftliche Bedeutung, in: ÖZBH 49, 1901, s. 1n.; Příčiny pohybu povrchu zemského v revíře ostravsko-karvínském a o sesuvných terénech zvlášť, in: Hornický věstník 5, 1923, č. 1–2, s. 6n., 17n.
L: Hornický věstník 7, 1925, č. 5, s. 60 (bibliografie).
Pavel Vlašímský