Verze z 25. 9. 2019, 17:58, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BARTOŠ Felix 8.4.1885-9.4.1952

Z Personal
Felix BARTOŠ
Narození 8.4.1885
Místo narození Praha
Úmrtí 9.4.1952
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
83- Divadelní interpret nebo herec
82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
Citace Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 241-242
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40277

BARTOŠ, Felix (vl. jm. Jan Brauner), * 8. 4. 1885 Praha, † 9. 4. 1952 Praha, dramatik, herec, režisér, divadelní ředitel

Pro hereckou dráhu se rozhodl v devatenácti letech v roce 1904. Zprvu působil u různých divadelních společností, před první světovou válkou odešel ke Konstantinu S. Stanislavskému do Ruska. Po návratu působil od 1914 v Pištěkově aréně na Vinohradech, 1916–18 v Deklaraci na Žižkově. V Lidovém dělnickém domě na Kladně se spolupodílel na založení Socialistické scény a účastnil se budování městského divadla. V polovině 20. let debutoval dramatickým přepisem Haškova Švejka. Stal se prvním dramatizátorem děl Karla Vaňka, románu Osudy dobrého vojáka Švejka v ruském zajetí (1923), Švejk táhne do boje (1924) a Švejk v zákopech (1925). Ve svém původním objemném dramatickém díle (na 40 prací) se orientoval na ochotnické soubory a okrajové profesionální scény. S řemeslnou obratností psal pro ně operetní libreta, veselohry, aktovky, hry pro mládež. Pokusil se také o tři dramata. Tematicky vycházel ze schémat frašek a sentimentálních her. Populární byly jeho četné pohádkové hry a hry kolem ústřední postavy Kašpárka. Z veseloherního žánru zaujal B. převážně díly vzniklými na přelomu dvacátých až třicátých let: Když se Mařka zamilovala (1927), Švejk válčí v civilu (1927), Helenčin papá (1929), Kačka Vomáčená žení Součka (1931), Princezna z ghetta (1932), Boží mír u Cinibulků (1934) či parodií evokující tituly jazykových učebnic Františka Vymazala Snadno a rychle ožení strýček Michalík (1935). Menší měrou se B. věnoval překladu: ve dvacátých letech časopisecky uveřejnil několik prací sovětských autorů, jinak překládal z francouzštiny. Od 1938 se věnoval již jen své divadelní dráze. Pohostinsky hrál v té době také na menších pražských předměstských scénách (Urania, Adria) i v kladenském divadle. Od 1945 působil jako dramaturg divadla v Nuslích. 1946–48 byl hercem ve Vesnickém divadle a ředitelem divadel Umění lidu v Karlíně a Na Fidlovačce v Nuslích.

D: LČL 1, s. 139.

L: v dotazníku z 27. 8. 1940 vyplnil J. B. vlastnoručně jako datum svého narození rok 1888; nekrology: E. Jánský, in: Divadlo, 1952; Zemědělské noviny 19. 4. 1952, s. 4; J. Kunc, Kdy zemřeli? 1937–1962, 1962, s. 11; K. Tauš, Slovník cizích slov, zkratek, novinářských šifer, pseudonymů a časopisů, 1947, s. 64; LČL 1, s. 139 (kde další literatura).

Marcella Husová