BARTYS Matěj 1.2.1693-28.2.1770: Porovnání verzí
(BARTYS_Matěj_1.2.1693-28.2.1770) |
|||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1.2.1693 | | datum narození = 1.2.1693 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Ostrava |
| datum úmrtí = 28.2.1770 | | datum úmrtí = 28.2.1770 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Velehrad u Uherského Hradiště |
− | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | + | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />56- Filozof<br />63- Spisovatel<br /> |
− | 56- Filozof | + | |
− | 63- Spisovatel | + | |
− | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 257-258 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''BARTYS, Matěj,''' ''* 1. 2. 1693 Ostrava, † 28. 2. 1770 Velehrad u Uherského Hradiště, římskokatolický kněz, pedagog'' | ||
+ | |||
+ | Byl rodákem z Moravské Ostravy. Gymnázium vystudoval | ||
+ | v Uherském Hradišti v řádu jezuitů. 1720 byl vysvěcen na | ||
+ | kněze. Neznámo kdy vstoupil do řádu cisterciáků. Od 1724 | ||
+ | se počal připravovat na dráhu profesora teologie, přesídlil do | ||
+ | Prahy a začal vydávat knižně svoje latinská pojednání o filozofii a scholastické teologii. Stal se profesorem a 1727–33 | ||
+ | vyučoval v arcibiskupské koleji u Sv. Vojtěcha v Praze. Svou | ||
+ | působnost tam završil sepsáním a vydáním nejlepšího a nejznámějšího | ||
+ | díla, svého svatojánského kázání ''Růže'' ''nad potoky'' | ||
+ | ''vod'' ''vsazená,'' ''bílá'' ''i červená'' ''aneb'' ''Svatý'' ''Jan'' ''Nepomucký'' ''pod'' | ||
+ | ''spůsobem'' ''růže…'' (1733). V něm se B. projevil jako představitel | ||
+ | pozdně barokní homiletiky, obratný stylista ovládající | ||
+ | mistrně jak dobově módní veršovou květinovou metaforiku, | ||
+ | tak spleť syntakticky dlouhých, nepřehledných souvětí, citací | ||
+ | latinských i českých i vkládání veršových vložek. (Ukázku | ||
+ | z B. díla vydal roku 1941 Zdeněk Kalista ve výboru ''České'' | ||
+ | ''baroko''.) B. pak odešel jako farář do Polešovic u Uherského | ||
+ | Hradiště, kde působil dva roky do 1735. Tamní kostel oslavil | ||
+ | ve svém 1739 vydaném kázání ''Znamenité'' ''Matky'' ''chrámu'' ''velehradského,'' | ||
+ | ''znamenitá'' ''dcera,'' ''chrám'' ''polešovský…'' Z Polešovic | ||
+ | byl B. povolán do cisterciáckého kláštera na Velehradě, jehož | ||
+ | se stal převorem. Již z prvního roku pobytu tam pochází cyrilometodějsky | ||
+ | oslavné kázání ''Boje'' ''štěstí'' ''moravského'' ''s neštěstím'' | ||
+ | (1735), personifikující dějiny Moravy jako střet štěstí a neštěstí | ||
+ | a vrcholící glorifikací velehradského kláštera. 1742–58 spravoval B. řádová panství v Horních Uhrách v Szántó, | ||
+ | mezitím se 1755 jako doktor řádu a bývalý rektor koleje | ||
+ | u Sv. Bernarda v Praze účastnil vizitační konference v Brně. | ||
+ | 1759–63 spravoval klášter v Pásztó, od 1190 patřící cisterciákům | ||
+ | a od 1702 sjednocený s velehradským opatstvím. Po | ||
+ | návratu z Uher působil B. 1764–68 opět jako převor velehradského | ||
+ | opatství. Svá díla podepisoval i Bartis. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' V. Oehm, Příspěvek ku kazatelské literatuře svatojanské v 18. století, | ||
+ | in: Sborník Historického kroužku, 1918; V. Bitnar, in: O českém, baroku | ||
+ | slovesném, 1932; M. Kopecký, Cyrilometodějská tradice v starší české literatuře, | ||
+ | in: sborník Magna Moravia, 1965; OSN 3, s. 396; Slezsko 3, s. 11n.; | ||
+ | Historie. Sborník prací FF Ostravské univerzity, 144/94, č. 2, s. 81n.; | ||
+ | Z. Tichá, K zobrazování skutečnosti v české poezii barokní doby, in: sborník | ||
+ | O barokní kultuře, 1968; LČL 1, s. 151n. (kde další literatura). | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/196477 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Marcella Husová | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
[[Kategorie:56- Filozof]] | [[Kategorie:56- Filozof]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1693]] | [[Kategorie:1693]] | ||
+ | [[Kategorie:Ostrava]] | ||
[[Kategorie:1770]] | [[Kategorie:1770]] | ||
+ | [[Kategorie:Velehrad]] |
Aktuální verze z 26. 9. 2019, 14:28
Matěj BARTYS | |
Narození | 1.2.1693 |
---|---|
Místo narození | Ostrava |
Úmrtí | 28.2.1770 |
Místo úmrtí | Velehrad u Uherského Hradiště |
Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 56- Filozof 63- Spisovatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 257-258 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40341 |
BARTYS, Matěj, * 1. 2. 1693 Ostrava, † 28. 2. 1770 Velehrad u Uherského Hradiště, římskokatolický kněz, pedagog
Byl rodákem z Moravské Ostravy. Gymnázium vystudoval v Uherském Hradišti v řádu jezuitů. 1720 byl vysvěcen na kněze. Neznámo kdy vstoupil do řádu cisterciáků. Od 1724 se počal připravovat na dráhu profesora teologie, přesídlil do Prahy a začal vydávat knižně svoje latinská pojednání o filozofii a scholastické teologii. Stal se profesorem a 1727–33 vyučoval v arcibiskupské koleji u Sv. Vojtěcha v Praze. Svou působnost tam završil sepsáním a vydáním nejlepšího a nejznámějšího díla, svého svatojánského kázání Růže nad potoky vod vsazená, bílá i červená aneb Svatý Jan Nepomucký pod spůsobem růže… (1733). V něm se B. projevil jako představitel pozdně barokní homiletiky, obratný stylista ovládající mistrně jak dobově módní veršovou květinovou metaforiku, tak spleť syntakticky dlouhých, nepřehledných souvětí, citací latinských i českých i vkládání veršových vložek. (Ukázku z B. díla vydal roku 1941 Zdeněk Kalista ve výboru České baroko.) B. pak odešel jako farář do Polešovic u Uherského Hradiště, kde působil dva roky do 1735. Tamní kostel oslavil ve svém 1739 vydaném kázání Znamenité Matky chrámu velehradského, znamenitá dcera, chrám polešovský… Z Polešovic byl B. povolán do cisterciáckého kláštera na Velehradě, jehož se stal převorem. Již z prvního roku pobytu tam pochází cyrilometodějsky oslavné kázání Boje štěstí moravského s neštěstím (1735), personifikující dějiny Moravy jako střet štěstí a neštěstí a vrcholící glorifikací velehradského kláštera. 1742–58 spravoval B. řádová panství v Horních Uhrách v Szántó, mezitím se 1755 jako doktor řádu a bývalý rektor koleje u Sv. Bernarda v Praze účastnil vizitační konference v Brně. 1759–63 spravoval klášter v Pásztó, od 1190 patřící cisterciákům a od 1702 sjednocený s velehradským opatstvím. Po návratu z Uher působil B. 1764–68 opět jako převor velehradského opatství. Svá díla podepisoval i Bartis.
L: V. Oehm, Příspěvek ku kazatelské literatuře svatojanské v 18. století, in: Sborník Historického kroužku, 1918; V. Bitnar, in: O českém, baroku slovesném, 1932; M. Kopecký, Cyrilometodějská tradice v starší české literatuře, in: sborník Magna Moravia, 1965; OSN 3, s. 396; Slezsko 3, s. 11n.; Historie. Sborník prací FF Ostravské univerzity, 144/94, č. 2, s. 81n.; Z. Tichá, K zobrazování skutečnosti v české poezii barokní doby, in: sborník O barokní kultuře, 1968; LČL 1, s. 151n. (kde další literatura).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Marcella Husová