Biografický slovník
BARTYS Matěj 1.2.1693-28.2.1770
| Matěj BARTYS | |
 | |
| Narození | 1.2.1693 |
|---|---|
| Místo narození | Ostrava |
| Úmrtí | 28.2.1770 |
| Místo úmrtí | Velehrad u Uherského Hradiště |
| Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 56- Filozof 63- Spisovatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 257-258 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40341 |
BARTYS, Matěj, * 1. 2. 1693 Ostrava, † 28. 2. 1770 Velehrad u Uherského Hradiště, římskokatolický kněz, pedagog
Byl rodákem z Moravské Ostravy. Gymnázium vystudoval v Uherském Hradišti v řádu jezuitů. 1720 byl vysvěcen na kněze. Neznámo kdy vstoupil do řádu cisterciáků. Od 1724 se počal připravovat na dráhu profesora teologie, přesídlil do Prahy a začal vydávat knižně svoje latinská pojednání o filozofii a scholastické teologii. Stal se profesorem a 1727–33 vyučoval v arcibiskupské koleji u Sv. Vojtěcha v Praze. Svou působnost tam završil sepsáním a vydáním nejlepšího a nejznámějšího díla, svého svatojánského kázání Růže nad potoky vod vsazená, bílá i červená aneb Svatý Jan Nepomucký pod spůsobem růže… (1733). V něm se B. projevil jako představitel pozdně barokní homiletiky, obratný stylista ovládající mistrně jak dobově módní veršovou květinovou metaforiku, tak spleť syntakticky dlouhých, nepřehledných souvětí, citací latinských i českých i vkládání veršových vložek. (Ukázku z B. díla vydal roku 1941 Zdeněk Kalista ve výboru České baroko.) B. pak odešel jako farář do Polešovic u Uherského Hradiště, kde působil dva roky do 1735. Tamní kostel oslavil ve svém 1739 vydaném kázání Znamenité Matky chrámu velehradského, znamenitá dcera, chrám polešovský… Z Polešovic byl B. povolán do cisterciáckého kláštera na Velehradě, jehož se stal převorem. Již z prvního roku pobytu tam pochází cyrilometodějsky oslavné kázání Boje štěstí moravského s neštěstím (1735), personifikující dějiny Moravy jako střet štěstí a neštěstí a vrcholící glorifikací velehradského kláštera. 1742–58 spravoval B. řádová panství v Horních Uhrách v Szántó, mezitím se 1755 jako doktor řádu a bývalý rektor koleje u Sv. Bernarda v Praze účastnil vizitační konference v Brně. 1759–63 spravoval klášter v Pásztó, od 1190 patřící cisterciákům a od 1702 sjednocený s velehradským opatstvím. Po návratu z Uher působil B. 1764–68 opět jako převor velehradského opatství. Svá díla podepisoval i Bartis.
L: V. Oehm, Příspěvek ku kazatelské literatuře svatojanské v 18. století, in: Sborník Historického kroužku, 1918; V. Bitnar, in: O českém, baroku slovesném, 1932; M. Kopecký, Cyrilometodějská tradice v starší české literatuře, in: sborník Magna Moravia, 1965; OSN 3, s. 396; Slezsko 3, s. 11n.; Historie. Sborník prací FF Ostravské univerzity, 144/94, č. 2, s. 81n.; Z. Tichá, K zobrazování skutečnosti v české poezii barokní doby, in: sborník O barokní kultuře, 1968; LČL 1, s. 151n. (kde další literatura).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Marcella Husová
