BASILIUS z Deutschenberka Daniel 1585-25.6.1628: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku BASILIUS Daniel 1585-25.6.1628 na BASILIUS z Deutschenberka Daniel 1585-25.6.1628 bez založení přesměrování)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Daniel BASILIUS z Deutschenberka
 
| jméno = Daniel BASILIUS z Deutschenberka
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Basilus Daniel z Deutschenberka portret.jpg
 
| datum narození = 1585
 
| datum narození = 1585
 
| místo narození = Nemecká (dnes Partyzánská) Ľupča (Slovensko)
 
| místo narození = Nemecká (dnes Partyzánská) Ľupča (Slovensko)

Verze z 25. 6. 2018, 18:17

Daniel BASILIUS z Deutschenberka
Narození 1585
Místo narození Nemecká (dnes Partyzánská) Ľupča (Slovensko)
Úmrtí 25.6.1628
Místo úmrtí Praha
Povolání

69- Knihtiskař nebo typograf 9- Astronom nebo astrolog 44- Právník

61- Pedagog
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40379

BASILIUS z Deutschenberka, Daniel, * 1585 Nemecká (dnes Partyzánská) Ľupča (Slovensko), † 25. 6. 1628 Praha, polyhistor, právník

V prvním desetiletí 17. století začal studovat na pražské utrakvistické univerzitě, kde dosáhl 25. 8. 1609 bakalaureátu a 29. 3. 1612 se stal mistrem svobodných umění. Podle B. disputací z let 1609–12 jej zajímalo právo a přírodní vědy. Po studiích vyučoval na partikulárních školách nejprve v Mladé Boleslavi, později v Praze u Sv. Mikuláše na Malé Straně, kde 1612–15 zastával úřad rektora. Od 1613 měl právo vykonávat veřejné notářské práce, 1615 byl přijat mezi univerzitní mistry. Vedle výuky se věnoval hlavně vydávání kalendářů. Na univerzitě přednášel matematiku, fyziku a astronomii. Byl jedním z prvních stoupenců Mikuláše Koperníka v českých zemích. Po smrti Mikuláše Alberta z Kaménka byl 1618 jmenován i profesorem hebrejštiny. 1616, 1618 a 1621–22 se stal děkanem artistické fakulty pražské utrakvistické univerzity. Po bitvě na Bílé hoře konvertoval ke katolicismu a zastával úřad sekretáře České kanceláře a později se stal radou apelačního soudu. 1624 mu byla potvrzena nobilita (od 1612 užíval přídomku z Deutschenberka). O rok později zdědil tiskárnu Jana Stříbrského.

D: Disputatio de plantis, 1611; De iustitia et iure, 1612; Quaestiones aliquot, 1614; podrobný soupis dalších prací in: RHB 1, s. 168n.

L: Jireček, s. 49n.; OSN 7, s. 430n.; KSN 1, s. 445; RHB 1, s. 168n.; SBS 1, s. 161; BL 1, s. 54; BLS 1, s. 260; A. Rybička, Dodatky a opravy k biografiím starších spisovatelů českých a k starší české bibliografii, in: ČČM 63, 1889, s. 473n.; J. Volf, Dodatky a opravy k biografiím starších spisovatelů českých, in: tamtéž 81, 1907, s. 315n.; B. Bálent, D. B., Knižnica 2, 1950, s. 85n.; K. Chyba, Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860, in: Příloha Strahovské knihovny z let 1966–1982, s. 53, 376, 481; E. Frimmová, D. B. (1585–1628). Život a dielo, Bratislava 1997; J. Balvín (ed.), Praha. Osobnosti národnostních menšin, 2000, s. 158.

Martin Holý