BATKA Vilém 16.2.1915-3.1.1974: Porovnání verzí

Z Personal
(BATKA_Vilém_16.2.1915-3.1.1974)
 
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 3.1.1974
 
| datum úmrtí = 3.1.1974
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
−
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik
+
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik<br />61- Pedagog
−
61- Pedagog
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Vilém BATKA
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 277
 +
}}
  
−
== Literatura ==
+
'''BATKA, Vilém,''' ''* 16. 2. 1915 Praha, † 3. 1. 1974 Praha, elektrotechnik, pedagog''
 +
 
 +
Studium elektrotechniky na Vysoké škole strojního a elektrotechnického
 +
inženýrství ČVUT ukončil 1938, avšak
 +
vysvědčení o druhé státní zkoušce dostal, kvůli uzavření
 +
vysokých škol, až 1946. 1940–41 pracoval jako technický
 +
úředník u chemické firmy Margaux v Praze a u firmy Čapek-Riechel-Mannesmann v Libčicích nad Vltavou. V listopadu
 +
1941 zatklo B. gestapo, krátce byl vězněn a pak propuštěn
 +
pro nedostatek důkazů. Tehdy byl zaměstnán u firmy Junkers
 +
jako zástupce vedoucího fyzikální laboratoře. Po likvidaci firmy
 +
1945 přešel do pražské ČKD jako projektant a výpočtář.
 +
Zároveň krátce přednášel v učebním kursu pro radiotechniku
 +
na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství
 +
ČVUT. Koncem 1949 přestoupil do nově se organizujících
 +
Československých závodů těžkého strojírenství, kde působil
 +
do 1951 v operativní skupině elektrotechnika, a pak přešel
 +
na ministerstvo těžkého strojírenství do odboru pro výzkum
 +
a technický rozvoj silnoproudé elektrotechniky. Sestavoval,
 +
vedl a kontroloval plán technického rozvoje elektrotechnických
 +
podniků a výzkumných ústavů. 1956 nastoupil B. do
 +
Ústavu pro elektrotechniku ČSAV jako samostatný vědecký
 +
pracovník pro speciální problémy dielektriky. 1957–63 publikoval
 +
pět odborných studií ve ''Sborníku'' ''prací'' ''Ústavu'' ''pro''
 +
''elektrotechniku'' ''ČSAV'' a v dalším odborném tisku a podal
 +
několik zlepšovacích návrhů. Byly přijaty dva, první 1954,
 +
z oblasti koncepce elektromotorků s pomocnou rozběhovou
 +
fází, a 1957 druhý, týkající se nového regulačního transformátoru.
 +
B. získal patent na aparaturu na provozní srovnávací
 +
zkoušky izolantů (1960). Disertační práci z oboru elektrického
 +
průrazu obhájil 1959. V té době externě přednášel na
 +
Fakultě elektrotechnické ČVUT, kde se v září 1961 habilitoval
 +
a v prosinci 1962 byl jmenován profesorem pro obor teoretická elektrotechnika. 1. 2. 1963 nastoupil na ČVUT
 +
jako řádný profesor. O rok později se stal vedoucím katedry
 +
teoretické elektrotechniky, která se specializovala na přesná
 +
měření elektrických a magnetických veličin a ferromagnetických
 +
materiálů. Ve školním roce 1971/72 přešel na katedru
 +
elektromagnetického pole, která vznikla z části katedry
 +
teoretické elektrotechniky a katedry šíření elektromagnetických
 +
vln. Byl členem předsednictva ústředního výboru
 +
sekce pro elektrotechniku Československé vědeckotechnické
 +
společnosti, místopředsedou poradního sboru Ministerstva
 +
strojírenství ČSSR pro regulaci a automatizaci a vědeckým
 +
sekretářem komise vlády pro unifikaci asynchronních motorů
 +
s hliníkovým vinutím. Od 1954 se stal členem, později
 +
předsedou redakční rady časopisu ''Elektronik''.
 +
 
 +
'''D:''' Emisní teorie čistě elektrického průrazu, in: Sborník prací pro elektrotechniku
 +
ČSAV, 1961; Řešení některých úloh elektrického pole metodou
 +
obrazů, in: Elektrotechnický obzor, 1957, č. 3; Současný stav teorie elektrického
 +
průrazu pevných látek, in: tamtéž, 1960, č. 5.
 +
 
 +
'''L:''' Informační zpravodaj ČVUT, 1974, č. 1, s. 29; Elektrotechnický obzor,
 +
1974, č. 2, s. 128.
 +
 
 +
'''P:''' Archiv ČVUT, fond FEL ČVUT.
 +
 
 +
Jiřina Masnerová, Daniel Mayer
 
   
 
   
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]]
 
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
−
 
 
[[Kategorie:1915]]
 
[[Kategorie:1915]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1974]]
 
[[Kategorie:1974]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 27. 9. 2019, 11:34

Vilém BATKA
Narození 16.2.1915
Místo narození Praha
Úmrtí 3.1.1974
Místo úmrtí Praha
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 277
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43562

BATKA, Vilém, * 16. 2. 1915 Praha, † 3. 1. 1974 Praha, elektrotechnik, pedagog

Studium elektrotechniky na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT ukončil 1938, avšak vysvědčení o druhé státní zkoušce dostal, kvůli uzavření vysokých škol, až 1946. 1940–41 pracoval jako technický úředník u chemické firmy Margaux v Praze a u firmy Čapek-Riechel-Mannesmann v Libčicích nad Vltavou. V listopadu 1941 zatklo B. gestapo, krátce byl vězněn a pak propuštěn pro nedostatek důkazů. Tehdy byl zaměstnán u firmy Junkers jako zástupce vedoucího fyzikální laboratoře. Po likvidaci firmy 1945 přešel do pražské ČKD jako projektant a výpočtář. Zároveň krátce přednášel v učebním kursu pro radiotechniku na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT. Koncem 1949 přestoupil do nově se organizujících Československých závodů těžkého strojírenství, kde působil do 1951 v operativní skupině elektrotechnika, a pak přešel na ministerstvo těžkého strojírenství do odboru pro výzkum a technický rozvoj silnoproudé elektrotechniky. Sestavoval, vedl a kontroloval plán technického rozvoje elektrotechnických podniků a výzkumných ústavů. 1956 nastoupil B. do Ústavu pro elektrotechniku ČSAV jako samostatný vědecký pracovník pro speciální problémy dielektriky. 1957–63 publikoval pět odborných studií ve Sborníku prací Ústavu pro elektrotechniku ČSAV a v dalším odborném tisku a podal několik zlepšovacích návrhů. Byly přijaty dva, první 1954, z oblasti koncepce elektromotorků s pomocnou rozběhovou fází, a 1957 druhý, týkající se nového regulačního transformátoru. B. získal patent na aparaturu na provozní srovnávací zkoušky izolantů (1960). Disertační práci z oboru elektrického průrazu obhájil 1959. V té době externě přednášel na Fakultě elektrotechnické ČVUT, kde se v září 1961 habilitoval a v prosinci 1962 byl jmenován profesorem pro obor teoretická elektrotechnika. 1. 2. 1963 nastoupil na ČVUT jako řádný profesor. O rok později se stal vedoucím katedry teoretické elektrotechniky, která se specializovala na přesná měření elektrických a magnetických veličin a ferromagnetických materiálů. Ve školním roce 1971/72 přešel na katedru elektromagnetického pole, která vznikla z části katedry teoretické elektrotechniky a katedry šíření elektromagnetických vln. Byl členem předsednictva ústředního výboru sekce pro elektrotechniku Československé vědeckotechnické společnosti, místopředsedou poradního sboru Ministerstva strojírenství ČSSR pro regulaci a automatizaci a vědeckým sekretářem komise vlády pro unifikaci asynchronních motorů s hliníkovým vinutím. Od 1954 se stal členem, později předsedou redakční rady časopisu Elektronik.

D: Emisní teorie čistě elektrického průrazu, in: Sborník prací pro elektrotechniku ČSAV, 1961; Řešení některých úloh elektrického pole metodou obrazů, in: Elektrotechnický obzor, 1957, č. 3; Současný stav teorie elektrického průrazu pevných látek, in: tamtéž, 1960, č. 5.

L: Informační zpravodaj ČVUT, 1974, č. 1, s. 29; Elektrotechnický obzor, 1974, č. 2, s. 128.

P: Archiv ČVUT, fond FEL ČVUT.

Jiřina Masnerová, Daniel Mayer

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=BATKA_Vilém_16.2.1915-3.1.1974&oldid=109680“