BATKA Vilém 16.2.1915-3.1.1974: Porovnání verzí
(BATKA_Vilém_16.2.1915-3.1.1974) |
|||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 3.1.1974 | | datum úmrtí = 3.1.1974 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
− | | povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | + | | povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik<br />61- Pedagog |
− | 61- Pedagog | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 277 |
+ | }} | ||
− | + | '''BATKA, Vilém,''' ''* 16. 2. 1915 Praha, † 3. 1. 1974 Praha, elektrotechnik, pedagog'' | |
+ | |||
+ | Studium elektrotechniky na Vysoké škole strojního a elektrotechnického | ||
+ | inženýrství ČVUT ukončil 1938, avšak | ||
+ | vysvědčení o druhé státní zkoušce dostal, kvůli uzavření | ||
+ | vysokých škol, až 1946. 1940–41 pracoval jako technický | ||
+ | úředník u chemické firmy Margaux v Praze a u firmy Čapek-Riechel-Mannesmann v Libčicích nad Vltavou. V listopadu | ||
+ | 1941 zatklo B. gestapo, krátce byl vězněn a pak propuštěn | ||
+ | pro nedostatek důkazů. Tehdy byl zaměstnán u firmy Junkers | ||
+ | jako zástupce vedoucího fyzikální laboratoře. Po likvidaci firmy | ||
+ | 1945 přešel do pražské ČKD jako projektant a výpočtář. | ||
+ | Zároveň krátce přednášel v učebním kursu pro radiotechniku | ||
+ | na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství | ||
+ | ČVUT. Koncem 1949 přestoupil do nově se organizujících | ||
+ | Československých závodů těžkého strojírenství, kde působil | ||
+ | do 1951 v operativní skupině elektrotechnika, a pak přešel | ||
+ | na ministerstvo těžkého strojírenství do odboru pro výzkum | ||
+ | a technický rozvoj silnoproudé elektrotechniky. Sestavoval, | ||
+ | vedl a kontroloval plán technického rozvoje elektrotechnických | ||
+ | podniků a výzkumných ústavů. 1956 nastoupil B. do | ||
+ | Ústavu pro elektrotechniku ČSAV jako samostatný vědecký | ||
+ | pracovník pro speciální problémy dielektriky. 1957–63 publikoval | ||
+ | pět odborných studií ve ''Sborníku'' ''prací'' ''Ústavu'' ''pro'' | ||
+ | ''elektrotechniku'' ''ČSAV'' a v dalším odborném tisku a podal | ||
+ | několik zlepšovacích návrhů. Byly přijaty dva, první 1954, | ||
+ | z oblasti koncepce elektromotorků s pomocnou rozběhovou | ||
+ | fází, a 1957 druhý, týkající se nového regulačního transformátoru. | ||
+ | B. získal patent na aparaturu na provozní srovnávací | ||
+ | zkoušky izolantů (1960). Disertační práci z oboru elektrického | ||
+ | průrazu obhájil 1959. V té době externě přednášel na | ||
+ | Fakultě elektrotechnické ČVUT, kde se v září 1961 habilitoval | ||
+ | a v prosinci 1962 byl jmenován profesorem pro obor teoretická elektrotechnika. 1. 2. 1963 nastoupil na ČVUT | ||
+ | jako řádný profesor. O rok později se stal vedoucím katedry | ||
+ | teoretické elektrotechniky, která se specializovala na přesná | ||
+ | měření elektrických a magnetických veličin a ferromagnetických | ||
+ | materiálů. Ve školním roce 1971/72 přešel na katedru | ||
+ | elektromagnetického pole, která vznikla z části katedry | ||
+ | teoretické elektrotechniky a katedry šíření elektromagnetických | ||
+ | vln. Byl členem předsednictva ústředního výboru | ||
+ | sekce pro elektrotechniku Československé vědeckotechnické | ||
+ | společnosti, místopředsedou poradního sboru Ministerstva | ||
+ | strojírenství ČSSR pro regulaci a automatizaci a vědeckým | ||
+ | sekretářem komise vlády pro unifikaci asynchronních motorů | ||
+ | s hliníkovým vinutím. Od 1954 se stal členem, později | ||
+ | předsedou redakční rady časopisu ''Elektronik''. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Emisní teorie čistě elektrického průrazu, in: Sborník prací pro elektrotechniku | ||
+ | ČSAV, 1961; Řešení některých úloh elektrického pole metodou | ||
+ | obrazů, in: Elektrotechnický obzor, 1957, č. 3; Současný stav teorie elektrického | ||
+ | průrazu pevných látek, in: tamtéž, 1960, č. 5. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Informační zpravodaj ČVUT, 1974, č. 1, s. 29; Elektrotechnický obzor, | ||
+ | 1974, č. 2, s. 128. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv ČVUT, fond FEL ČVUT. | ||
+ | |||
+ | Jiřina Masnerová, Daniel Mayer | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | [[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1915]] | [[Kategorie:1915]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1974]] | [[Kategorie:1974]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 27. 9. 2019, 11:34
Vilém BATKA | |
Narození | 16.2.1915 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 3.1.1974 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
28- Strojař nebo elektrotechnik 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 277 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43562 |
BATKA, Vilém, * 16. 2. 1915 Praha, † 3. 1. 1974 Praha, elektrotechnik, pedagog
Studium elektrotechniky na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT ukončil 1938, avšak vysvědčení o druhé státní zkoušce dostal, kvůli uzavření vysokých škol, až 1946. 1940–41 pracoval jako technický úředník u chemické firmy Margaux v Praze a u firmy Čapek-Riechel-Mannesmann v Libčicích nad Vltavou. V listopadu 1941 zatklo B. gestapo, krátce byl vězněn a pak propuštěn pro nedostatek důkazů. Tehdy byl zaměstnán u firmy Junkers jako zástupce vedoucího fyzikální laboratoře. Po likvidaci firmy 1945 přešel do pražské ČKD jako projektant a výpočtář. Zároveň krátce přednášel v učebním kursu pro radiotechniku na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT. Koncem 1949 přestoupil do nově se organizujících Československých závodů těžkého strojírenství, kde působil do 1951 v operativní skupině elektrotechnika, a pak přešel na ministerstvo těžkého strojírenství do odboru pro výzkum a technický rozvoj silnoproudé elektrotechniky. Sestavoval, vedl a kontroloval plán technického rozvoje elektrotechnických podniků a výzkumných ústavů. 1956 nastoupil B. do Ústavu pro elektrotechniku ČSAV jako samostatný vědecký pracovník pro speciální problémy dielektriky. 1957–63 publikoval pět odborných studií ve Sborníku prací Ústavu pro elektrotechniku ČSAV a v dalším odborném tisku a podal několik zlepšovacích návrhů. Byly přijaty dva, první 1954, z oblasti koncepce elektromotorků s pomocnou rozběhovou fází, a 1957 druhý, týkající se nového regulačního transformátoru. B. získal patent na aparaturu na provozní srovnávací zkoušky izolantů (1960). Disertační práci z oboru elektrického průrazu obhájil 1959. V té době externě přednášel na Fakultě elektrotechnické ČVUT, kde se v září 1961 habilitoval a v prosinci 1962 byl jmenován profesorem pro obor teoretická elektrotechnika. 1. 2. 1963 nastoupil na ČVUT jako řádný profesor. O rok později se stal vedoucím katedry teoretické elektrotechniky, která se specializovala na přesná měření elektrických a magnetických veličin a ferromagnetických materiálů. Ve školním roce 1971/72 přešel na katedru elektromagnetického pole, která vznikla z části katedry teoretické elektrotechniky a katedry šíření elektromagnetických vln. Byl členem předsednictva ústředního výboru sekce pro elektrotechniku Československé vědeckotechnické společnosti, místopředsedou poradního sboru Ministerstva strojírenství ČSSR pro regulaci a automatizaci a vědeckým sekretářem komise vlády pro unifikaci asynchronních motorů s hliníkovým vinutím. Od 1954 se stal členem, později předsedou redakční rady časopisu Elektronik.
D: Emisní teorie čistě elektrického průrazu, in: Sborník prací pro elektrotechniku ČSAV, 1961; Řešení některých úloh elektrického pole metodou obrazů, in: Elektrotechnický obzor, 1957, č. 3; Současný stav teorie elektrického průrazu pevných látek, in: tamtéž, 1960, č. 5.
L: Informační zpravodaj ČVUT, 1974, č. 1, s. 29; Elektrotechnický obzor, 1974, č. 2, s. 128.
P: Archiv ČVUT, fond FEL ČVUT.
Jiřina Masnerová, Daniel Mayer