Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BATKOVÁ Tekla 3.12.1764-28.8.1852

{{Infobox - osoba
| jméno = Tekla BATKOVÁ
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 3.12.1764 (datum křtu)
| místo narození = Beroun
| datum úmrtí = 28.8.1852
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 78- Hudební interpret

| jiná jména = 
}}

'''BATKOVÁ, Tekla''' ''(roz. Podleská), * 3. 12. 1764 (datum křtu) Beroun, † 28. 8. 1852 Praha, pěvkyně, učitelka zpěvu''

Nejmladší ze šesti hudebně nadaných dcer Václava Podleského,
berounského mlynáře a jeho manželky Johanny. Základní
hudební vzdělání získala Tekla i všechny její sestry u berounského
učitele a regenschoriho Josefa Nechanického. Ve studiu
zpěvu pokračovala u kantora a skladatele J. Hataše v Mníšku
pod Brdy. 1775 odešla do Lipska, kde se jí ujal skladatel a pedagog
J. A. Hiller. Během studia B. příležitostně koncertovala,
po založení lipského Gewandhausu (1781) se stala jeho
sólistkou a s Hillerem podnikala koncertní cesty. Divadelní
kariéru zahájila 1781/82, kdy se v Lipsku a v Drážďanech
představila v několika operních inscenacích společnosti Pasquala
Bondiniho. 1782 přijala nabídku stát se dvorní zpěvačkou
kuronského vévody Petra Birona a odjela ke dvoru do
Mitavy (dnes Jelgava, Lotyšsko). Při návštěvě Prahy uspořádala
20. 10. 1786, jako komorní pěvkyně vévody kuronského,
vlastní akademii v Nosticově (Stavovském) divadle, které
se pravděpodobně zúčastnil i císař Josef II. Panovník pozval
B. k desetiměsíčnímu hostování ve Vídni (1. 11. 1786–31. 8.
1787), kde vystupovala ve dvorním divadle a koncertovala na
akademiích. Po návratu do Mitavy se provdala. Její manžel,
'''Vít''' '''Antonín''' '''Jan''' '''Křtitel''' '''Batka''' (1754–1839), byl synem
pražského varhaníka Vavřince B. a působil jako hobojista
a flétnista pod vedením Karla Ditterse z Dittersdorfu v zámecké
kapele Filipa Gotharda Schaff gotsche na Jánském Vrchu
v Javorníku ve Slezsku, později v kapele Petra Birona v
Mitavě a pak v divadelním orchestru v Praze. 1795 odešel
P. Biron z Kuronska a pobýval s dvorem na panstvích v Zaháni, v Náchodě a ve Friedrichstadtu (Berlín). 1798–99 B. opakovaně
pobývala v Náchodě. Po vévodově smrti (13. 1. 1800)
byly umělecké soubory rozpuštěny a B. odjela do Prahy, kde
se zakrátko rozešla s manželem. Docházela vyučovat zpěv do
rodiny zemřelého vévody a hostovala ve Stavovském divadle
v představeních operní společnosti Domenica Guardasoniho.
1802 žila mimo Čechy u vdovy kuronské v Löbichau a v Zaháni.
Po návratu do Prahy se zapojila do hudebního života.
Stala se členkou dobročinné společnosti Jednoty umělců hudebních
ku podpoře vdov a sirotků založené 1803 (Tonkünstler
Wittwen- und Waisen- Sozietät). 1804 naposledy veřejně
zpívala při prvním pražském provedení Händelova oratoria
''Mesiáš''. Krátce učila na pražské konzervatoři (1832). V Berouně
založila 1834 nadaci pro chudou školní mládež.

Její jevištní projev byl pozitivně hodnocen po pěvecké i herecké
stránce. Měla silný a pohyblivý hlas značného rozsahu
a byla označována za jednu z nejlepších soudobých pěvkyň
v Německu. V jejím pestrém pěveckém repertoáru kromě
zmíněných operních tvůrců figurovali doboví skladatelé.
O životě a pražském působení B. od počátku 19. století
je známo velmi málo, současníci ji pokládali za vzdělanou
a umělecky významnou osobnost s českým vlasteneckým
cítěním.

'''L:''' J. Holeček, Beroun a hudba, 1865, passim; O. Teuber, Geschichte des
Prager Th eaters II, 1885, s. 162, 350, III, s. 102n., 181; K. Emingerová,
Obrázky ze staré hudební Prahy, 1924, s. 55n.; Z. Nejedlý, Bedřich Smetana
III, 1929, s. 75n.; A. Zbořilová, Pražské pěvecké školy v 19. století,
disertace FF UK Praha 1931; C. Brühl, Die Sagan. Das Leben der Herzogin
Wilhelmine von Sagan Prinzessin von Kurland, Berlin 1941; A. Schering,
Johann Sebastian Bach und das Musikleben Leipzigs im 18. Jahrhundert,
Leipzig 1941, passim; J. Berkovec, Musicalia v pražském periodickém tisku
18. století, 1989, s. 57n., 128; S. V. Klíma, Česká hudebnice T. Podleská
(1764–1852), in: Hudební věda 17, 1980, s. 340n.; České hudebnice minulosti,
in: Hudební rozhledy 48, 1995, č. 6, s. 31n.; D. Link, National Court
Theatre in Mozart’s Vienna. Sources and Documents 1783–1792, Oxford
1998; OSN 3, s. 476; HS 1, s. 65, 2, s. 328; Starší české divadlo – lexikon,
rkp., Divadelní ústav Praha 2002.

Marie Makariusová

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
[[Kategorie:1764]]
[[Kategorie:Beroun]]
[[Kategorie:1852]]
[[Kategorie:Praha]]