Verze z 27. 9. 2019, 10:36, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BATKOVÁ Tekla 3.12.1764-28.8.1852

Z Personal
Tekla BATKOVÁ
Narození 3.12.1764 (datum křtu)
Místo narození Beroun
Úmrtí 28.8.1852
Místo úmrtí Praha
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 277-278
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40426

BATKOVÁ, Tekla (roz. Podleská), * 3. 12. 1764 (datum křtu) Beroun, † 28. 8. 1852 Praha, pěvkyně, učitelka zpěvu

Nejmladší ze šesti hudebně nadaných dcer Václava Podleského, berounského mlynáře a jeho manželky Johanny. Základní hudební vzdělání získala Tekla i všechny její sestry u berounského učitele a regenschoriho Josefa Nechanického. Ve studiu zpěvu pokračovala u kantora a skladatele J. Hataše v Mníšku pod Brdy. 1775 odešla do Lipska, kde se jí ujal skladatel a pedagog J. A. Hiller. Během studia B. příležitostně koncertovala, po založení lipského Gewandhausu (1781) se stala jeho sólistkou a s Hillerem podnikala koncertní cesty. Divadelní kariéru zahájila 1781/82, kdy se v Lipsku a v Drážďanech představila v několika operních inscenacích společnosti Pasquala Bondiniho. 1782 přijala nabídku stát se dvorní zpěvačkou kuronského vévody Petra Birona a odjela ke dvoru do Mitavy (dnes Jelgava, Lotyšsko). Při návštěvě Prahy uspořádala 20. 10. 1786, jako komorní pěvkyně vévody kuronského, vlastní akademii v Nosticově (Stavovském) divadle, které se pravděpodobně zúčastnil i císař Josef II. Panovník pozval B. k desetiměsíčnímu hostování ve Vídni (1. 11. 1786–31. 8. 1787), kde vystupovala ve dvorním divadle a koncertovala na akademiích. Po návratu do Mitavy se provdala. Její manžel, Vít Antonín Jan Křtitel Batka (1754–1839), byl synem pražského varhaníka Vavřince B. a působil jako hobojista a flétnista pod vedením Karla Ditterse z Dittersdorfu v zámecké kapele Filipa Gotharda Schaffgotsche na Jánském Vrchu v Javorníku ve Slezsku, později v kapele Petra Birona v Mitavě a pak v divadelním orchestru v Praze. 1795 odešel P. Biron z Kuronska a pobýval s dvorem na panstvích v Zaháni, v Náchodě a ve Friedrichstadtu (Berlín). 1798–99 B. opakovaně pobývala v Náchodě. Po vévodově smrti (13. 1. 1800) byly umělecké soubory rozpuštěny a B. odjela do Prahy, kde se zakrátko rozešla s manželem. Docházela vyučovat zpěv do rodiny zemřelého vévody a hostovala ve Stavovském divadle v představeních operní společnosti Domenica Guardasoniho. 1802 žila mimo Čechy u vdovy kuronské v Löbichau a v Zaháni. Po návratu do Prahy se zapojila do hudebního života. Stala se členkou dobročinné společnosti Jednoty umělců hudebních ku podpoře vdov a sirotků založené 1803 (Tonkünstler Wittwen- und Waisen- Sozietät). 1804 naposledy veřejně zpívala při prvním pražském provedení Händelova oratoria Mesiáš. Krátce učila na pražské konzervatoři (1832). V Berouně založila 1834 nadaci pro chudou školní mládež.

Její jevištní projev byl pozitivně hodnocen po pěvecké i herecké stránce. Měla silný a pohyblivý hlas značného rozsahu a byla označována za jednu z nejlepších soudobých pěvkyň v Německu. V jejím pestrém pěveckém repertoáru kromě zmíněných operních tvůrců figurovali doboví skladatelé. O životě a pražském působení B. od počátku 19. století je známo velmi málo, současníci ji pokládali za vzdělanou a umělecky významnou osobnost s českým vlasteneckým cítěním.

L: J. Holeček, Beroun a hudba, 1865, passim; O. Teuber, Geschichte des Prager Theaters II, 1885, s. 162, 350, III, s. 102n., 181; K. Emingerová, Obrázky ze staré hudební Prahy, 1924, s. 55n.; Z. Nejedlý, Bedřich Smetana III, 1929, s. 75n.; A. Zbořilová, Pražské pěvecké školy v 19. století, disertace FF UK Praha 1931; C. Brühl, Die Sagan. Das Leben der Herzogin Wilhelmine von Sagan Prinzessin von Kurland, Berlin 1941; A. Schering, Johann Sebastian Bach und das Musikleben Leipzigs im 18. Jahrhundert, Leipzig 1941, passim; J. Berkovec, Musicalia v pražském periodickém tisku 18. století, 1989, s. 57n., 128; S. V. Klíma, Česká hudebnice T. Podleská (1764–1852), in: Hudební věda 17, 1980, s. 340n.; České hudebnice minulosti, in: Hudební rozhledy 48, 1995, č. 6, s. 31n.; D. Link, National Court Theatre in Mozart’s Vienna. Sources and Documents 1783–1792, Oxford 1998; OSN 3, s. 476; HS 1, s. 65, 2, s. 328; Starší české divadlo – lexikon, rkp., Divadelní ústav Praha 2002.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Makariusová