BAUDYŠ Eduard 13.3.1886-26.3.1968: Porovnání verzí

Z Personal
(BAUDYŠ_Eduard_13.3.1886-26.3.1968)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 13.3.1886
 
| datum narození = 13.3.1886
| místo narození = Hořice, o. Jičín
+
| místo narození = Hořice v Podkrkonoší
 
| datum úmrtí = 26.3.1968
 
| datum úmrtí = 26.3.1968
 
| místo úmrtí = Brno
 
| místo úmrtí = Brno
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Eduard BAUDYŠ
+
}}
 +
 
 +
'''BAUDYŠ, Eduard,''' ''* 13. 3. 1886 Hořice v Podkrkonoší, † 26. 3. 1968 Brno, fytopatolog, entomolog, pedagog''
 +
 
 +
Po maturitě na reálce v Jičíně 1906 studoval zemědělské inženýrství
 +
na zemědělském odboru ČVUT v Praze. Zároveň
 +
navštěvoval přednášky z přírodopisu a chemie na UK. 1910
 +
byl promován inženýrem a 1912 doktorem technických
 +
věd. 1913–14 pracoval jako odborný úředník tabákové režie
 +
v bosenském Sarajevu, 1915–20 jako asistent botaniky na
 +
ČVUT a 1917 se habilitoval pro obor fytopatologie. 1920
 +
přešel do Brna, kde do 1942 stál v čele fytopatologické sekce
 +
Zemských výzkumných ústavů zemědělských. 1923 začal
 +
na brněnské VŠZ přednášet hospodářskou fytopatologii,
 +
1946 byl jmenován řádným profesorem a vedoucím katedry
 +
zemědělské fytopatologie a entomologie. 1957 odešel do důchodu,
 +
dále však pracoval jako konzultant v oboru ochrany
 +
rostlin. B. se zabýval chorobami a živočišnými škůdci rostlin,
 +
prověřoval aplikaci vhodných ochranných prostředků a zaváděl
 +
do praxe nové ochranářské metody. Specializoval se na
 +
studium rostlinných hálek (cecidií) a v oboru byl uznávaným
 +
odborníkem doma i v zahraničí. Cecidiologické studie vyžadovaly
 +
suverénní znalost domácí flóry a soustavný terénní
 +
průzkum, který B. prováděl déle než půl století. O hálkách
 +
publikoval přes 60 prací, které se týkaly českých zemí i ciziny
 +
(Chorvatsko 1913, Belgie 1925, Nizozemí 1925, Francie
 +
1925, Německo 1925, Jugoslávie 1928, Rakousko 1912,
 +
1915, Polsko 1966). Svými výzkumy se zasloužil o to, že české
 +
země i Slovensko patří k nejlépe prozkoumaným zemím světa v oboru cecidiologie. Pracemi o chorobách a škůdcích
 +
rostlin prakticky pomohl československému zemědělství.
 +
Věnoval se poradenství pro pěstitele, zahradníky, JZD i státní
 +
statky. Dále publikoval několik set vědeckých i populárních
 +
studií z fyziologie rostlin, mykologie, bakteriologie, virologie
 +
i zemědělské entomologie. Podle něho bylo pojmenováno 8
 +
druhů hub a 6 druhů hmyzu. Byl členem Masarykovy akademie
 +
práce, Zoologicko-botanické společnosti ve Vídni, Československé
 +
botanické společnosti v Praze, Přírodovědeckého
 +
klubu v Praze a Brně, Komise pro přírodovědecký výzkum
 +
Moravy, dopisujícím členem ČSAZ a Linnéovy společnosti
 +
v Lyonu. Za zásluhy o zvelebení zemědělství získal mnohé
 +
pocty a vyznamenání, např. La croix de Chevalier du Mérite
 +
agricole od francouzské vlády.
 +
 
 +
'''D:''' Nejdůležitější škůdci a choroby ovocného stromoví a ochrana proti nim,
 +
1927; Hospodářská fytopatologie 1–3, 1930–35; Choroby a škůdci pokojových
 +
rostlin, 1936; Význačné choroby a škůdci polních plodin a ochrana
 +
proti nim, 1949; Zemědělská fytopatologie I.–IV. (spoluautor), 1959–62;
 +
soupis prací in: Sborník Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně, serie A,
 +
2, 1956, s. 6n.; bibliografie B. prací o hálkách in: R. Rozkošný, Bibliography
 +
of Diptera in Czechoslovakia 1758–1965, 1971, s. 25n.; bibliografie
 +
ochranářských prací: Knihopis české ochrany rostlin za léta 1942–1945, in:
 +
Ochrana rostlin 21, 1948, s. 60n.; Knihopis … 1946 a 1947, in: tamtéž,
 +
s. 83n.
 +
 
 +
'''L:''' J. Rozsypal, Šedesátiny Prof. Dr. Ing. Ed. B., in: Ochrana rostlin 19–20,
 +
1946–47, s. 146n.; J. Špaček, Prof. Dr. Ing. Ed. B. sedmdesátníkem, in:
 +
Sborník Vysoké školy zemědělsko-lesnické Brno, serie A, 2, 1956, s. 1n.;
 +
B. Jaša, Zahradnické listy 63, 1970, č. 3, s. 70; Z. Čača, Sté výročí narození
 +
prof. B., in: Sborník ÚVTIZ – Ochrana rostlin 22, 1986, s. 81n.; OSND
 +
1/1, s. 486; MSB 1, s. 34; Tomeš 1, s. 59; ČBS, s. 30.
 +
 
 +
Zdeněk Koleška
  
== Literatura ==
 
    VČSAZV 3/1956 165-166; Churáň II/1,30; OSN Dod I-1, 486; KSN I, 453; KK I, 64; MSN I, 418; MČE I, 375; Čes. biogr.I.; PSN I, 182; Živa, r. 16., č. 4., 1968, s. 140;
 
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:6- Botanik]]
 
[[Kategorie:6- Botanik]]
 
 
[[Kategorie:1886]]
 
[[Kategorie:1886]]
 
[[Kategorie:Hořice]]
 
[[Kategorie:Hořice]]
 
[[Kategorie:1968]]
 
[[Kategorie:1968]]
 
[[Kategorie:Brno]]
 
[[Kategorie:Brno]]

Verze z 6. 5. 2016, 12:03

Eduard BAUDYŠ
Narození 13.3.1886
Místo narození Hořice v Podkrkonoší
Úmrtí 26.3.1968
Místo úmrtí Brno
Povolání 6- Botanik
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40453

BAUDYŠ, Eduard, * 13. 3. 1886 Hořice v Podkrkonoší, † 26. 3. 1968 Brno, fytopatolog, entomolog, pedagog

Po maturitě na reálce v Jičíně 1906 studoval zemědělské inženýrství na zemědělském odboru ČVUT v Praze. Zároveň navštěvoval přednášky z přírodopisu a chemie na UK. 1910 byl promován inženýrem a 1912 doktorem technických věd. 1913–14 pracoval jako odborný úředník tabákové režie v bosenském Sarajevu, 1915–20 jako asistent botaniky na ČVUT a 1917 se habilitoval pro obor fytopatologie. 1920 přešel do Brna, kde do 1942 stál v čele fytopatologické sekce Zemských výzkumných ústavů zemědělských. 1923 začal na brněnské VŠZ přednášet hospodářskou fytopatologii, 1946 byl jmenován řádným profesorem a vedoucím katedry zemědělské fytopatologie a entomologie. 1957 odešel do důchodu, dále však pracoval jako konzultant v oboru ochrany rostlin. B. se zabýval chorobami a živočišnými škůdci rostlin, prověřoval aplikaci vhodných ochranných prostředků a zaváděl do praxe nové ochranářské metody. Specializoval se na studium rostlinných hálek (cecidií) a v oboru byl uznávaným odborníkem doma i v zahraničí. Cecidiologické studie vyžadovaly suverénní znalost domácí flóry a soustavný terénní průzkum, který B. prováděl déle než půl století. O hálkách publikoval přes 60 prací, které se týkaly českých zemí i ciziny (Chorvatsko 1913, Belgie 1925, Nizozemí 1925, Francie 1925, Německo 1925, Jugoslávie 1928, Rakousko 1912, 1915, Polsko 1966). Svými výzkumy se zasloužil o to, že české země i Slovensko patří k nejlépe prozkoumaným zemím světa v oboru cecidiologie. Pracemi o chorobách a škůdcích rostlin prakticky pomohl československému zemědělství. Věnoval se poradenství pro pěstitele, zahradníky, JZD i státní statky. Dále publikoval několik set vědeckých i populárních studií z fyziologie rostlin, mykologie, bakteriologie, virologie i zemědělské entomologie. Podle něho bylo pojmenováno 8 druhů hub a 6 druhů hmyzu. Byl členem Masarykovy akademie práce, Zoologicko-botanické společnosti ve Vídni, Československé botanické společnosti v Praze, Přírodovědeckého klubu v Praze a Brně, Komise pro přírodovědecký výzkum Moravy, dopisujícím členem ČSAZ a Linnéovy společnosti v Lyonu. Za zásluhy o zvelebení zemědělství získal mnohé pocty a vyznamenání, např. La croix de Chevalier du Mérite agricole od francouzské vlády.

D: Nejdůležitější škůdci a choroby ovocného stromoví a ochrana proti nim, 1927; Hospodářská fytopatologie 1–3, 1930–35; Choroby a škůdci pokojových rostlin, 1936; Význačné choroby a škůdci polních plodin a ochrana proti nim, 1949; Zemědělská fytopatologie I.–IV. (spoluautor), 1959–62; soupis prací in: Sborník Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně, serie A, 2, 1956, s. 6n.; bibliografie B. prací o hálkách in: R. Rozkošný, Bibliography of Diptera in Czechoslovakia 1758–1965, 1971, s. 25n.; bibliografie ochranářských prací: Knihopis české ochrany rostlin za léta 1942–1945, in: Ochrana rostlin 21, 1948, s. 60n.; Knihopis … 1946 a 1947, in: tamtéž, s. 83n.

L: J. Rozsypal, Šedesátiny Prof. Dr. Ing. Ed. B., in: Ochrana rostlin 19–20, 1946–47, s. 146n.; J. Špaček, Prof. Dr. Ing. Ed. B. sedmdesátníkem, in: Sborník Vysoké školy zemědělsko-lesnické Brno, serie A, 2, 1956, s. 1n.; B. Jaša, Zahradnické listy 63, 1970, č. 3, s. 70; Z. Čača, Sté výročí narození prof. B., in: Sborník ÚVTIZ – Ochrana rostlin 22, 1986, s. 81n.; OSND 1/1, s. 486; MSB 1, s. 34; Tomeš 1, s. 59; ČBS, s. 30.

Zdeněk Koleška