Biografický slovník
BAUER Jaroslav 18.6.1920-29.1.1995: Porovnání verzí
(BAUER_Jaroslav_18.6.1920-29.1.1995) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 18.6.1920 | | datum narození = 18.6.1920 | ||
| − | | místo narození = Křešice | + | | místo narození = Křešice u Litoměřic |
| datum úmrtí = 29.1.1995 | | datum úmrtí = 29.1.1995 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádka 11: | Řádka 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| − | + | '''BAUER, Jaroslav,''' ''* 18. 6. 1920 Křešice u Litoměřic, † 29. 1. 1995 Praha, mineralog, pedagog'' | |
| + | |||
| + | Působil od 1945 na Chemické fakultě ČVUT v Praze (1953 | ||
| + | přeměněna na Vysokou školu chemicko-technologickou | ||
| + | – VŠCHT) na katedře mineralogie u Jana Václava Kašpara | ||
| + | nejprve jako asistent, od 1965 jako docent. Z politických | ||
| + | důvodů byl teprve 1990 jmenován profesorem mineralogie | ||
| + | a technologie obnovy a konzervace památek VŠCHT. Zabýval | ||
| + | se technickou mineralogií, gemologií (nauka o drahokamech), | ||
| + | syntézou monokrystalů, rozkladem nerostů v umělých | ||
| + | hydrotermálních podmínkách, rentgenovou strukturní | ||
| + | analýzou, nerosty Českého středohoří, východního Slovenska | ||
| + | a Islandu (zejména zeolity), jihočeskými tektity (vltavíny). | ||
| + | Jako expert pracoval také v Alžírsku. Při výzkumu ložisek | ||
| + | granátů u Třebenic nalezl vzácný nerost moissanit, přírodní karbid křemičitý, dosud známý pouze z meteoritů. Počátkem | ||
| + | 70. let se podílel na výzkumu měsíčních hornin získaných | ||
| + | posádkami kosmických lodí Apollo 11 a 12. Studoval drahokamy | ||
| + | na historických památkách: spolupracoval při výzkumu | ||
| + | českých korunovačních klenotů (1945 s prof. Kašparem | ||
| + | a 1993), mozaiky ''Poslední'' ''soud'' nad jižní bránou katedrály | ||
| + | sv. Víta na Pražském hradě (1956), ametystových a jaspisových | ||
| + | inkrustací stěn kaple sv. Kříže na Karlštejně a Svatováclavské | ||
| + | kaple v katedrále sv. Víta (od 1983). Podílel se na | ||
| + | objevu zdroje suroviny obkladů u Ciboušova u Klášterce nad | ||
| + | Ohří. B. knihy z gemologie a díla popularizující anorganickou | ||
| + | přírodovědu vyšly v několika jazycích. Uveřejnil celkem | ||
| + | 121 prací, z toho 33 knih. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' O prešovském sádrovci, in: Sborník VŠCHT 2, 1958, s. 13n.; Zirkony | ||
| + | z pyropových štěrků Českého středohoří, in: tamtéž 3, 1959, s. 85n.; Apofyllit | ||
| + | z Teigarhornu, in: tamtéž 4, 1960, s. 339n.; Natural alfa-silicon carbide, | ||
| + | in: The American Mineralogist 48, 1963, č. 5–6, s. 620n. (s J. Fia lou | ||
| + | a R. Hříchovou); Edelsteine, 1966, 143 s. (s A. Bauerovou); Hydrotermální | ||
| + | syntéza chryzoberylu IIII, in: Sborník VŠCHT 10, 1968–70, s. 35n., 11, | ||
| + | s. 75n., 12, s. 111n. (s D. Ryklem); Radioanalytical determination of elementar | ||
| + | composition of lunar samples, in: Proceedings of the Second Lunar | ||
| + | Science Conference, 2, 1971, s. 1291n. (se spoluautory); Der Kosmos | ||
| + | Mineralführer, Stuttgart – Praha, 1972; La nature, Paris 1981 (s L. Dobrorukou | ||
| + | a Z. Podhajskou); Der Kosmos Edelsteinführer, Stuttgart 1982 | ||
| + | (s V. Bouškou); Výzkum drahých kamenů z chráněné přírodní památky | ||
| + | Ciboušov a ze středověkých inkrustací, in: Památky a příroda 10, 1985, | ||
| + | s. 609n. (s F. Skřivánkem a D. Ryklem); Analýza kamenů na Závišově kříži, | ||
| + | in: Technol. Artis 1, 1990, s. 10n.; Tajemství chrámových pokladů, 1993 | ||
| + | (s A. Bauerovou). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' ČBS, s. 30; J. Kouřimský, J. B., in: Bulletin mineralogicko-petrologického | ||
| + | oddělení NM (Praha) 3, 1995, s. 279n. (kde bibliografie); Tomeš 1, s. 59n. | ||
| + | |||
| + | Pavel Vlašímský | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
| Řádka 19: | Řádka 67: | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
[[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]] | [[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1920]] | [[Kategorie:1920]] | ||
[[Kategorie:Křešice]] | [[Kategorie:Křešice]] | ||
[[Kategorie:1995]] | [[Kategorie:1995]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 6. 5. 2016, 13:46
| Jaroslav BAUER | |
 | |
| Narození | 18.6.1920 |
|---|---|
| Místo narození | Křešice u Litoměřic |
| Úmrtí | 29.1.1995 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
11- Geolog 61- Pedagog 3- Chemik nebo alchymista |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=67524 |
BAUER, Jaroslav, * 18. 6. 1920 Křešice u Litoměřic, † 29. 1. 1995 Praha, mineralog, pedagog
Působil od 1945 na Chemické fakultě ČVUT v Praze (1953 přeměněna na Vysokou školu chemicko-technologickou – VŠCHT) na katedře mineralogie u Jana Václava Kašpara nejprve jako asistent, od 1965 jako docent. Z politických důvodů byl teprve 1990 jmenován profesorem mineralogie a technologie obnovy a konzervace památek VŠCHT. Zabýval se technickou mineralogií, gemologií (nauka o drahokamech), syntézou monokrystalů, rozkladem nerostů v umělých hydrotermálních podmínkách, rentgenovou strukturní analýzou, nerosty Českého středohoří, východního Slovenska a Islandu (zejména zeolity), jihočeskými tektity (vltavíny). Jako expert pracoval také v Alžírsku. Při výzkumu ložisek granátů u Třebenic nalezl vzácný nerost moissanit, přírodní karbid křemičitý, dosud známý pouze z meteoritů. Počátkem 70. let se podílel na výzkumu měsíčních hornin získaných posádkami kosmických lodí Apollo 11 a 12. Studoval drahokamy na historických památkách: spolupracoval při výzkumu českých korunovačních klenotů (1945 s prof. Kašparem a 1993), mozaiky Poslední soud nad jižní bránou katedrály sv. Víta na Pražském hradě (1956), ametystových a jaspisových inkrustací stěn kaple sv. Kříže na Karlštejně a Svatováclavské kaple v katedrále sv. Víta (od 1983). Podílel se na objevu zdroje suroviny obkladů u Ciboušova u Klášterce nad Ohří. B. knihy z gemologie a díla popularizující anorganickou přírodovědu vyšly v několika jazycích. Uveřejnil celkem 121 prací, z toho 33 knih.
D: O prešovském sádrovci, in: Sborník VŠCHT 2, 1958, s. 13n.; Zirkony z pyropových štěrků Českého středohoří, in: tamtéž 3, 1959, s. 85n.; Apofyllit z Teigarhornu, in: tamtéž 4, 1960, s. 339n.; Natural alfa-silicon carbide, in: The American Mineralogist 48, 1963, č. 5–6, s. 620n. (s J. Fia lou a R. Hříchovou); Edelsteine, 1966, 143 s. (s A. Bauerovou); Hydrotermální syntéza chryzoberylu IIII, in: Sborník VŠCHT 10, 1968–70, s. 35n., 11, s. 75n., 12, s. 111n. (s D. Ryklem); Radioanalytical determination of elementar composition of lunar samples, in: Proceedings of the Second Lunar Science Conference, 2, 1971, s. 1291n. (se spoluautory); Der Kosmos Mineralführer, Stuttgart – Praha, 1972; La nature, Paris 1981 (s L. Dobrorukou a Z. Podhajskou); Der Kosmos Edelsteinführer, Stuttgart 1982 (s V. Bouškou); Výzkum drahých kamenů z chráněné přírodní památky Ciboušov a ze středověkých inkrustací, in: Památky a příroda 10, 1985, s. 609n. (s F. Skřivánkem a D. Ryklem); Analýza kamenů na Závišově kříži, in: Technol. Artis 1, 1990, s. 10n.; Tajemství chrámových pokladů, 1993 (s A. Bauerovou).
L: ČBS, s. 30; J. Kouřimský, J. B., in: Bulletin mineralogicko-petrologického oddělení NM (Praha) 3, 1995, s. 279n. (kde bibliografie); Tomeš 1, s. 59n.
Pavel Vlašímský
