BAXA Karel 24.6.1863-5.1.1938: Porovnání verzí
(BAXA_Karel_1863-5.1.1938) |
|||
Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Karel BAXA | | jméno = Karel BAXA | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = 1863 | + | | datum narození = 24.6.1863 |
− | | místo narození = Sedlčany | + | | místo narození = Sedlčany |
| datum úmrtí = 5.1.1938 | | datum úmrtí = 5.1.1938 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 12: | Řádka 12: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''BAXA, Karel,''' ''* 24. 6. 1863 Sedlčany, † 5. 1. 1938 Praha, právník, politik, pražský primátor'' | ||
+ | |||
+ | Starší bratr právníka a univerzitního profesora Bohumila B. | ||
+ | (1874–1942). Po maturitě na gymnáziu 1881 studoval v Praze | ||
+ | práva. 1888 absolvoval a začal pracovat u soudu nejdříve | ||
+ | v Táboře a potom v Chebu. Od 1891 se věnoval advokátní | ||
+ | praxi v Praze. Byl mj. obhájcem v procesech s tzv. Omladinou | ||
+ | (1894) a v procesu s Leopoldem Hilsnerem (1899) | ||
+ | zastupoval rodinu Anežky Hrůzové. Souběžně s advokacií | ||
+ | se věnoval politické činnosti a náležel k pokrokovému nacionálnímu | ||
+ | proudu v české politice. V devadesátých letech 19. | ||
+ | století se účastnil radikálně pokrokového hnutí v mladočeské | ||
+ | straně a byl jedním ze zakladatelů deníku ''Neodvislost'' (1892), | ||
+ | pak ''Radikálních'' ''listů'' (1894). 1899 spoluzakládal a stal se | ||
+ | předsedou Státoprávně radikální strany (1899–1908). Po | ||
+ | jejím sloučení s Radikálně pokrokovou stranou v Českou | ||
+ | stranu státoprávně pokrokovou v ní byl nadále činný a usiloval | ||
+ | o posílení vlivu národně radikálního proudu spojením | ||
+ | strany s výrazně početnější stranou národně sociální, do níž | ||
+ | pak 1911 vstoupil. V rámci svých politických aktivit byl | ||
+ | 1895–1913 poslancem českého sněmu a 1901–18 poslancem | ||
+ | říšské rady ve Vídni, kde důsledně hájil české zájmy. | ||
+ | Vyvrcholením B. politické kariéry bylo zvolení pražským | ||
+ | starostou 30. 6. 1919. V této funkci a jako předseda Ústřední | ||
+ | správní komise pro sjednocenou obec pražskou řídil spojení | ||
+ | původních pražských měst s dosud samostatnými přilehlými | ||
+ | městy (Královské Vinohrady, Žižkov, Smíchov, Karlín) | ||
+ | a dalšími předměstími ve Velkou Prahu. 1923 byl B. zvolen | ||
+ | prvním pražským primátorem, 1927 byl zvolen podruhé | ||
+ | a 1932 potřetí. 1937 pro vysoký věk rezignoval. Měl velkou | ||
+ | zásluhu na přeměně Prahy z původně provinciálního města | ||
+ | v moderní evropské velkoměsto. Byla rozšířena a zmodernizována | ||
+ | komunikační síť a síť inženýrských staveb. Počet | ||
+ | obyvatel Prahy prudce vzrostl, proběhla rozsáhlá a moderní | ||
+ | zástavba v okrajových částech, významně pokročila asanace | ||
+ | historického jádra a úprava nábřeží Vltavy. Z B. iniciativy | ||
+ | nebo za jeho aktivní osobní spoluúčasti byla vybudována | ||
+ | řada kulturních, sociálních a zdravotnických zařízení, která | ||
+ | patřila v evropském měřítku k nejmodernějším. Za B. vedení | ||
+ | se Praha postupně stávala jedním z předních společenských, | ||
+ | kulturních a obchodních evropských center. B. všeobecně | ||
+ | uznávanou zásluhou bylo, že dokázal obratně vyrovnávat | ||
+ | na pražské radnici politické rozpory, kompromisy získávat většinovou podporu pro efektivní rozhodování ve prospěch | ||
+ | rozvoje Prahy. 1928–37 byl i členem českého zemského | ||
+ | zastupitelstva; v něm neprosazoval jen zájmy Prahy, podporoval | ||
+ | i aktivní komunální politiku a zvláště prosazoval větší | ||
+ | komunální investice. Vedle rozsáhlé aktivní činnosti v oblasti | ||
+ | komunální byl B. od 1920 i předsedou ústavního soudu, | ||
+ | od 1923 předsedou správní rady České banky. Pracoval též | ||
+ | v Československé straně národně socialistické, za kterou byl | ||
+ | volen do samosprávných orgánů. V dubnu 1937 odešel do | ||
+ | důchodu. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' MSN 1, s. 423; OSND 1/1, s. 494; J. Kolářík, Příruční slovník politický | ||
+ | a hospodářský, 1937, s. 114n.; ČBS 1, s. 61n.; Kolář Elity, s. 12. | ||
+ | |||
+ | Vlastislav Lacina | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:58- Teoretik nebo historik státu a práva]] | [[Kategorie:58- Teoretik nebo historik státu a práva]] | ||
Řádka 21: | Řádka 77: | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1863]] | [[Kategorie:1863]] | ||
[[Kategorie:Sedlčany]] | [[Kategorie:Sedlčany]] | ||
[[Kategorie:1938]] | [[Kategorie:1938]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 11. 5. 2016, 11:01
Karel BAXA | |
Narození | 24.6.1863 |
---|---|
Místo narození | Sedlčany |
Úmrtí | 5.1.1938 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
58- Teoretik nebo historik státu a práva 43- Významný představitel obecní správy 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ 44- Právník |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40542 |
BAXA, Karel, * 24. 6. 1863 Sedlčany, † 5. 1. 1938 Praha, právník, politik, pražský primátor
Starší bratr právníka a univerzitního profesora Bohumila B. (1874–1942). Po maturitě na gymnáziu 1881 studoval v Praze práva. 1888 absolvoval a začal pracovat u soudu nejdříve v Táboře a potom v Chebu. Od 1891 se věnoval advokátní praxi v Praze. Byl mj. obhájcem v procesech s tzv. Omladinou (1894) a v procesu s Leopoldem Hilsnerem (1899) zastupoval rodinu Anežky Hrůzové. Souběžně s advokacií se věnoval politické činnosti a náležel k pokrokovému nacionálnímu proudu v české politice. V devadesátých letech 19. století se účastnil radikálně pokrokového hnutí v mladočeské straně a byl jedním ze zakladatelů deníku Neodvislost (1892), pak Radikálních listů (1894). 1899 spoluzakládal a stal se předsedou Státoprávně radikální strany (1899–1908). Po jejím sloučení s Radikálně pokrokovou stranou v Českou stranu státoprávně pokrokovou v ní byl nadále činný a usiloval o posílení vlivu národně radikálního proudu spojením strany s výrazně početnější stranou národně sociální, do níž pak 1911 vstoupil. V rámci svých politických aktivit byl 1895–1913 poslancem českého sněmu a 1901–18 poslancem říšské rady ve Vídni, kde důsledně hájil české zájmy. Vyvrcholením B. politické kariéry bylo zvolení pražským starostou 30. 6. 1919. V této funkci a jako předseda Ústřední správní komise pro sjednocenou obec pražskou řídil spojení původních pražských měst s dosud samostatnými přilehlými městy (Královské Vinohrady, Žižkov, Smíchov, Karlín) a dalšími předměstími ve Velkou Prahu. 1923 byl B. zvolen prvním pražským primátorem, 1927 byl zvolen podruhé a 1932 potřetí. 1937 pro vysoký věk rezignoval. Měl velkou zásluhu na přeměně Prahy z původně provinciálního města v moderní evropské velkoměsto. Byla rozšířena a zmodernizována komunikační síť a síť inženýrských staveb. Počet obyvatel Prahy prudce vzrostl, proběhla rozsáhlá a moderní zástavba v okrajových částech, významně pokročila asanace historického jádra a úprava nábřeží Vltavy. Z B. iniciativy nebo za jeho aktivní osobní spoluúčasti byla vybudována řada kulturních, sociálních a zdravotnických zařízení, která patřila v evropském měřítku k nejmodernějším. Za B. vedení se Praha postupně stávala jedním z předních společenských, kulturních a obchodních evropských center. B. všeobecně uznávanou zásluhou bylo, že dokázal obratně vyrovnávat na pražské radnici politické rozpory, kompromisy získávat většinovou podporu pro efektivní rozhodování ve prospěch rozvoje Prahy. 1928–37 byl i členem českého zemského zastupitelstva; v něm neprosazoval jen zájmy Prahy, podporoval i aktivní komunální politiku a zvláště prosazoval větší komunální investice. Vedle rozsáhlé aktivní činnosti v oblasti komunální byl B. od 1920 i předsedou ústavního soudu, od 1923 předsedou správní rady České banky. Pracoval též v Československé straně národně socialistické, za kterou byl volen do samosprávných orgánů. V dubnu 1937 odešel do důchodu.
L: MSN 1, s. 423; OSND 1/1, s. 494; J. Kolářík, Příruční slovník politický a hospodářský, 1937, s. 114n.; ČBS 1, s. 61n.; Kolář Elity, s. 12.
Vlastislav Lacina