BAXA Karel 24.6.1863-5.1.1938

Z Personal
Karel BAXA
Narození 24.6.1863
Místo narození Sedlčany
Úmrtí 5.1.1938
Místo úmrtí Praha
Povolání 58- Teoretik nebo historik státu a práva
43- Významný představitel obecní správy
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
44- Právník
Citace Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 296-297

BAXA, Karel, * 24. 6. 1863 Sedlčany, † 5. 1. 1938 Praha, právník, politik, pražský primátor

Starší bratr právníka a univerzitního profesora Bohumila B. (1874–1942). Po maturitě na gymnáziu 1881 studoval v Praze práva. 1888 absolvoval a začal pracovat u soudu nejdříve v Táboře a potom v Chebu. Od 1891 se věnoval advokátní praxi v Praze. Byl mj. obhájcem v procesech s tzv. Omladinou (1894) a v procesu s Leopoldem Hilsnerem (1899) zastupoval rodinu Anežky Hrůzové. Souběžně s advokacií se věnoval politické činnosti a náležel k pokrokovému nacionálnímu proudu v české politice. V devadesátých letech 19. století se účastnil radikálně pokrokového hnutí v mladočeské straně a byl jedním ze zakladatelů deníku Neodvislost (1892), pak Radikálních listů (1894). 1899 spoluzakládal a stal se předsedou Státoprávně radikální strany (1899–1908). Po jejím sloučení s Radikálně pokrokovou stranou v Českou stranu státoprávně pokrokovou v ní byl nadále činný a usiloval o posílení vlivu národně radikálního proudu spojením strany s výrazně početnější stranou národně sociální, do níž pak 1911 vstoupil. V rámci svých politických aktivit byl 1895–1913 poslancem českého sněmu a 1901–18 poslancem říšské rady ve Vídni, kde důsledně hájil české zájmy. Vyvrcholením B. politické kariéry bylo zvolení pražským starostou 30. 6. 1919. V této funkci a jako předseda Ústřední správní komise pro sjednocenou obec pražskou řídil spojení původních pražských měst s dosud samostatnými přilehlými městy (Královské Vinohrady, Žižkov, Smíchov, Karlín) a dalšími předměstími ve Velkou Prahu. 1923 byl B. zvolen prvním pražským primátorem, 1927 byl zvolen podruhé a 1932 potřetí. 1937 pro vysoký věk rezignoval. Měl velkou zásluhu na přeměně Prahy z původně provinciálního města v moderní evropské velkoměsto. Byla rozšířena a zmodernizována komunikační síť a síť inženýrských staveb. Počet obyvatel Prahy prudce vzrostl, proběhla rozsáhlá a moderní zástavba v okrajových částech, významně pokročila asanace historického jádra a úprava nábřeží Vltavy. Z B. iniciativy nebo za jeho aktivní osobní spoluúčasti byla vybudována řada kulturních, sociálních a zdravotnických zařízení, která patřila v evropském měřítku k nejmodernějším. Za B. vedení se Praha postupně stávala jedním z předních společenských, kulturních a obchodních evropských center. B. všeobecně uznávanou zásluhou bylo, že dokázal obratně vyrovnávat na pražské radnici politické rozpory, kompromisy získávat většinovou podporu pro efektivní rozhodování ve prospěch rozvoje Prahy. 1928–37 byl i členem českého zemského zastupitelstva; v něm neprosazoval jen zájmy Prahy, podporoval i aktivní komunální politiku a zvláště prosazoval větší komunální investice. Vedle rozsáhlé aktivní činnosti v oblasti komunální byl B. od 1920 i předsedou ústavního soudu, od 1923 předsedou správní rady České banky. Pracoval též v Československé straně národně socialistické, za kterou byl volen do samosprávných orgánů. V dubnu 1937 odešel do důchodu.

L: MSN 1, s. 423; OSND 1/1, s. 494; J. Kolářík, Příruční slovník politický a hospodářský, 1937, s. 114n.; ČBS 1, s. 61n.; Kolář Elity, s. 12.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vlastislav Lacina