Biografický slovník
BAYER Alfred 10.2.1859-3.3.1916: Porovnání verzí
(BAYER_Alfred_10.2.1859-3.3.1916) |
|||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BAYER, Alfred,''' ''* 10. 2. 1859 Karlovy Vary, † 3. 3. 1916 Karlovy Vary, architekt, stavitel'' | ||
| + | |||
| + | Absolvoval studium na vysoké škole stavebně-technické v německém | ||
| + | Holzmindenu (Vestfálsko), poté se usadil ve Vídni. | ||
| + | Tam pracoval jako projektant v ateliéru firmy Fellner-Helmer | ||
| + | a získal vysoké odborné renomé. V rámci své činnosti u této | ||
| + | firmy se zasloužil o výstavbu městského divadla v Karlových | ||
| + | Varech (1884–86), které mělo jako první ve městě elektrické | ||
| + | osvětlení, napájené vlastním generátorem. Již před stavbou | ||
| + | divadla se v Karlových Varech autorsky podílel na vybudování | ||
| + | Mlýnské kolonády a II. obecné školy v Chebské ulici. Ve | ||
| + | Vídni postavil 1908 tzv. Lidovou operu (Volksoper) a Raimundovo | ||
| + | divadlo a v Ústí nad Labem městské divadlo. 1911 | ||
| + | přesídlil do Karlových Varů a zřídil tam prosperující stavební kancelář. Tehdy k jeho významným realizacím přibyly hotely | ||
| + | Atlantic u Jánského mostu, Esplanade na Staré louce, Florencie | ||
| + | a Neapol v Mariánskolázeňské ulici a dále pak domy Bremen, | ||
| + | Pasteur, Bílý lev, výletní kavárna Myslivna, koncertní | ||
| + | sál Grandhotelu Pupp aj. Pro svou rodinu postavil vilu Bayer | ||
| + | v ulici Krále Jiřího. V Karlových Varech působil i v komunální | ||
| + | politice jako městský radní. Je pohřben na karlovarském | ||
| + | hřbitově v Drahovicích. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Der Erbauer des Karlsbader Stadttheaters, in: Karlsbader Zeitung, 10. 4. | ||
| + | 1964; EBL 1, s. 63; S. Burachovič, In Memoriam projektanta karlovarského | ||
| + | divadla, in: Karlovarské noviny 9. 2. 1996; MSA 122/1966 (Januar-März), | ||
| + | s. 7n.; tamtéž, 102/1991, s. 1. | ||
| + | |||
| + | Stanislav Burachovič | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1859]] | [[Kategorie:1859]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Karlovy Vary]] |
[[Kategorie:1916]] | [[Kategorie:1916]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Karlovy Vary]] |
Verze z 11. 5. 2016, 11:08
| Alfred BAYER | |
 | |
| Narození | 10.2.1859 |
|---|---|
| Místo narození | Karlovy Vary |
| Úmrtí | 3.3.1916 |
| Místo úmrtí | Karlovy Vary |
| Povolání | 74- Architekt |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=80738 |
BAYER, Alfred, * 10. 2. 1859 Karlovy Vary, † 3. 3. 1916 Karlovy Vary, architekt, stavitel
Absolvoval studium na vysoké škole stavebně-technické v německém Holzmindenu (Vestfálsko), poté se usadil ve Vídni. Tam pracoval jako projektant v ateliéru firmy Fellner-Helmer a získal vysoké odborné renomé. V rámci své činnosti u této firmy se zasloužil o výstavbu městského divadla v Karlových Varech (1884–86), které mělo jako první ve městě elektrické osvětlení, napájené vlastním generátorem. Již před stavbou divadla se v Karlových Varech autorsky podílel na vybudování Mlýnské kolonády a II. obecné školy v Chebské ulici. Ve Vídni postavil 1908 tzv. Lidovou operu (Volksoper) a Raimundovo divadlo a v Ústí nad Labem městské divadlo. 1911 přesídlil do Karlových Varů a zřídil tam prosperující stavební kancelář. Tehdy k jeho významným realizacím přibyly hotely Atlantic u Jánského mostu, Esplanade na Staré louce, Florencie a Neapol v Mariánskolázeňské ulici a dále pak domy Bremen, Pasteur, Bílý lev, výletní kavárna Myslivna, koncertní sál Grandhotelu Pupp aj. Pro svou rodinu postavil vilu Bayer v ulici Krále Jiřího. V Karlových Varech působil i v komunální politice jako městský radní. Je pohřben na karlovarském hřbitově v Drahovicích.
L: Der Erbauer des Karlsbader Stadttheaters, in: Karlsbader Zeitung, 10. 4. 1964; EBL 1, s. 63; S. Burachovič, In Memoriam projektanta karlovarského divadla, in: Karlovarské noviny 9. 2. 1996; MSA 122/1966 (Januar-März), s. 7n.; tamtéž, 102/1991, s. 1.
Stanislav Burachovič
