StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BAYER Edvin 17.12.1862-17.3.1927

Edvin BAYER
Narození	17.12.1862
Místo narození	Chotěboř u Havlíčkova Brodu
Úmrtí	17.3.1927
Místo úmrtí	Praha
Povolání	6- Botanik
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40553

BAYER, Edvin, * 17. 2. 1862 Chotěboř u Havlíčkova Brodu, † 17. 3. 1927 Praha, botanik, fytopaleontolog, lichenolog

Syn notáře a bratr Karla B. (1854–1930), chirurga a profesora pražské německé univerzity. První kontakt s přírodními vědami získal u otce, který se amatérsky zabýval lichenologií a bryologií. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze začal studovat na právnické fakultě, ale brzy přestoupil na přírodní vědy, které se tehdy přednášely na pražské filozofické fakultě. Během studií se 1887 stal asistentem botanických sbírek Národního muzea. 1891 ukončil fakultu doktorátem filozofie. Od 1892, aniž přerušil kontakty s Národním muzeem, pracoval 3 roky jako asistent sbírek univerzitního botanického ústavu. 1895 se vrátil do Národního muzea a byl jmenován adjunktem paleobotanického oddělení, 1903 kustodem botanických sbírek. Později se stal jejich ředitelem a významně je obohatil. Jako nástupce Josefa Velenovského se zabýval rostlinnou paleontologií. Ve výzkumech se metodicky opíral nejen o srovnávací morfologii, do té doby v paleobotanice převládající, ale začal používat rovněž moderní anatomické metody, spojené s macerační technikou. Důkladně studoval variabilitu a vzájemné vztahy fosilní a recentní květeny a svůj zájem obracel především na rostlinstvo vrstev českého útvaru křídového. Vědecké příspěvky uveřejňoval v časopiseckých studiích. 1901 na schůzi mineralogicko-geografické sekce třetího sjezdu českých přírodozpytců a lékařů v Praze přednesl referát O důležitosti preparace fosilní kutikuly ku drobnohlednému studiu ve fytopaleontologii. Oficiálně se v něm zřekl dosavadní zavedené morfologické srovnávací techniky a poprvé veřejně ukázal možnost uplatnění kutikulární analýzy fosilních rostlin. Na sjezdu konaném 1914 podal další důkazy o správnosti anatomických metodik paleobotanických výzkumů a byl první, kdo v české paleobotanice propagoval komplexní poznání fosilních makroflór. Floristickému výzkumu a sběru rostlin pro herbář se v mladším věku věnoval v okolí Chotěboře, v Polabí a širším okolí Prahy. Měl obsáhlé vědomosti o českých lišejnících (Lichenes). Celoživotně shromažďoval materiál k monografii, kterou však již nestihl napsat. Zpracoval heslo lišejníky do Ottova slovníku naučného.

D: O rostlinstvu vrstev březenských, in: Věstník KČSN, třída matematicko-přírodovědná 1893, č. 39; O rostlinstvu vrstev chlomeckých, in: tamtéž 1896, č. 27; Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Böhmen, in: tamtéž 1899, č. 26; Zbarvené mikroskopické preparáty fossilní kutikuly některých rostlin křídových z českých vrstev peruckých, in: ČNM 95, 1921, s. 41n.; Příspěvek k fytopaleontologii českého cenomanu (spolu s J. Petrbokem), in: tamtéž 93, 1919, s. 74n.

L: F. Němejc, Rostlinná paleontologie v Čechách, in: ČNM 100, 1926, s. 25n.; E. B., nekrolog in: tamtéž 101, 1927, s. 57n.; OSN 28, s. 92n.; NGS, s. 664; Preslia 49, 1977, s. 8; Živa 36, 1988, s. 98n.; I. Klášterský a kol., Botanikové na českém a moravskoslezském území, in: Zprávy Československé společnosti pro dějiny věd a techniky, č. 14–15, 1970, s. 56.

P: herbář je uložen v botanickém oddělení a mikroskopické preparáty fosilních kutikul rostlin ve sbírkách paleontologického oddělení Národního muzea v Praze.

Zdeněk Koleška