StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BAYER Pavel Ignác 1656-26.12.1733

Pavel Ignác BAYER
Narození	po 1656
Místo narození	v okolí Jihlavy
Úmrtí	26.12.1733 (datum pohřbu)
Místo úmrtí	Praha
Povolání	74- Architekt
Citace	Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 302-303
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40572

BAYER, Pavel Ignác (též BEYER, PAYER), * po 1656 v okolí Jihlavy, † 26. 12. 1733 (datum pohřbu) Praha, architekt, stavitel

Stavitelskému umění se vyučil v Praze u Františka Luraga. Dle zápisu v registrech cechu zednického a kamenického na Starém Městě pražském byl z učení propuštěn 19. 6. 1679. Městské právo na Starém Městě pražském získal 5. 9. 1684. Někdy v této době se oženil a 3. 3. 1687 zakoupil dům čp. 790 při západním průčelí kostela sv. Haštala. 1710 ovdověl, záhy se však znovu oženil a přestěhoval se do domu U Radnických u Sv. Havla. 1711–13 je uváděn jako přísedící desetipanského úřadu, 1714 stanul v jeho čele. Kolem poloviny 80. let začal pracovat pro novoměstské jezuity, v jejichž službách setrval patrně až do 1702. Pro jezuitskou kolej v Hradci Králové dodal 1695 dva půdorysné plány, není však jasný jeho podíl na stavbě probíhající do 1710. Na přelomu 17. a 18. století pracoval pro jezuity na Svaté Hoře u Příbrami. Byl autorem kostela P. Marie na Chlumku u Luže postaveného 1690–96. V Praze se koncem 80. let patrně podílel na opravách pražské židovské radnice, 1696 dokončil přestavbu pavlánského kláštera na Starém Městě pražském (nedochován). Kromě toho prováděl některé drobnější práce ve Velvarech (mj. oprava zdejšího děkanského kostela). 1691 zahájil práce i pro benediktinský a cisterciácký řád. Pracoval v Břevnově a pro broumovské benediktiny opravoval jejich dům v Dlouhé ulici v Praze. Podle návrhu stavitele Giuseppe Matheyho, jehož tvorba B. významně ovlivnila, stavěl 1693–98 prelaturu cisterciáckého kláštera v Plasích, pro sedlecké cisterciáky realizoval 1694–97 opatský dům v Praze na Příkopech. 1700 s nimi uzavřel smlouvu na znovupostavení zříceného klášterního kostela v Sedlci u Kutné Hory. Stavbu řídil do 1702, poté převzal její vedení Jan Santini-Aichl. V prvním desetiletí 18. století stanul B. na vrcholu své kariéry. Od 1701 působil jako pevnostní stavitel v Chebu. Těsně po 1706 tam začal stavět vlastní dům (čp. 39 v Dlouhé ulici). Koncem 1701 se stal také představeným cechu zednického a kamenického na Starém Městě pražském. Z té doby pocházejí návrhy na stavbu břevnovského kostela a kláštera, kterou až do 1708 vedl. 1706 byl jmenován knížecím stavitelem na schwarzenberských panstvích, pro něž projektoval a prováděl zejména stavby hospodářských budov a jiné drobnější práce. Podle vlastního projektu zahájil po 1706 přestavbu renesančního zámku v Postoloprtech. Nejvýznamnější stavbou z doby jeho působení u Schwarzenberků byl lovecký zámeček Ohrada u Hluboké z let 1708–13. Asi 1707–10 prováděl spolu se svými kameníky úpravy vstupu do žateckého děkanského kostela. 1710 zpracoval nerealizovaný návrh na stavbu pražského kostela sv. Klimenta včetně přilehlé knihovny pro staroměstské jezuity, 1711–12 postavil kostelík v Jinonicích (dnes část Prahy 5). Společně se stavitelem Jakubem Canevalem vypracoval plány pro zamýšlenou úpravu pražského židovského města. 1713 byl propuštěn z místa chebského fortifikačního stavitele. Zhruba do poloviny druhého desetiletí spadá B. urbanistická úprava Protivína zničeného požárem. 1721 musel opustit s ohledem na neshody osobní povahy i schwarzenberské služby. V posledním období tvůrčího života byl B. vystaven silné konkurenci generace mladých architektů. Vedl tehdy ještě stavbu kostela sv. Karla Boromejského, domu pro přestárlé kněze v Praze na Zderaze a z velké části i kostela sv. Havla. Celkem je mu připisováno několik desítek děl sakrální i světské architektury, ne vždy je však jeho přímá účast, resp. míra jeho podílu na těchto stavbách prokázána. Při svých realizacích vycházel ze starších vzorů a výtvarných principů, v mnoha stavbách navazoval na inspirativní podněty architekta G. Matheyho.

L: V. Naňková, Architekt a stavitel P. I. B. – představy v literatuře a skutečnost, in: Umění 22, 1974, s. 224n.; M. Horyna – L. Lancinger, K otázce radikálně barokních motivů v tvorbě P. I. B., in: Umění 33, 1985, s. 547n.; Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách (ed. P. Vlček), 2004, s. 47n.

P: Zápisná kniha pražských stavitelů 1639–1903, ed. I. Ebelová, Fontes Historie Artium IV, 1996, s. 18.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Ivana Ebelová