Verze z 23. 9. 2019, 09:48, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BAČKORA Josef Množislav 12.2.1803-5.12.1876

Z Personal
Josef Množislav BAČKORA
Narození 12.2.1803
Místo narození Malín (Kutná Hora)
Úmrtí 5.12.1876
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
64- Překladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 166-167
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39870

BAČKORA, Josef Množislav, * 12. 2. 1803 Malín (Kutná Hora), † 5. 12. 1876 Praha, pedagog, spisovatel

Starší bratr Štěpána B. (1813–1887), absolvent učitelské přípravky v Kutné Hoře. Od 1821 začal učit v Čáslavi, 1822 odešel na normální školu v Praze, ale nedostatek finančních prostředků ho donutil tuto kariéru opustit a živit se jako domácí učitel ve Zdechovicích. Na normální školu se vrátil 1826 a oprávnění pro učitelství na hlavních školách získal 1827. Poté působil jako domácí učitel a 1837–43 vyučoval v malostranské opatrovně. Tam měl konflikty s nadřízenými, protože prosazoval při výuce češtinu. 1843–48 byl opět domácím učitelem a překládal z polštiny a ruštiny pro různé české časopisy. 1848 nastoupil na nově zřízenou první českou hlavní školu s učitelským ústavem, 1868 byl z politických důvodů penzionován. Do 1874 působil znovu jako soukromý učitel a pak byl až do své smrti výpomocným učitelem v Praze u Sv. Petra. B. patřil k pedagogům, kteří prosazovali od 40. let 19. století modernější a dětskému vnímání přístupnější výukové metody. Některé z nich také teoreticky zpracoval ve svých pedagogických pojednáních, např. Počátky ve čtení, částka 1–2 (1848), Návodná proprava ke mluvnici (1850) a Praktické navedení ke hláskování a čtení. Pomocná knížka pro učitely při užívání slabikáře a první čítanky… (1854). Účastnil se (od 1840) činnosti Porad budečských, jejichž vznik inicioval. Účastnili se jich česky smýšlející učitelé usilující o zavedení nových pedagogických metod. Od 1874 získaly tyto schůzky veřejný statut. Od 1845 redigoval s bratrem Štěpánem knižnici Bibliotéka učitelská (vyšly 2 svazky). 1837 měl údajně dokončit spis Škola malodětská a dějopis škol malodětských (nedochovaný). Literárně se B. uplatnil hlavně v českých překladech z polštiny a ruštiny. Od počátku 30. let 19. století uveřejňoval v řadě časopisů (kupř. Jindy a nyní, Květy, Česká včela ad.), své překlady povídek i několik vlastních próz. Ve 40. letech začal překládat i knihy pro mládež a dospělé: Ivan Vyžihin F. V. Bulgarina (1842), První dobytí Sibiře od Rusů N. M. Karamzina (1861, s bratrem Štěpánem), Život Petra Velikého pro mládež dospělejší A. J. Išimova (1878) apod. Více se však soustředil na literární tvorbu pro nejmenší děti: Malý gratulant čili Přánky malých (1845, spolu s bratrem Štěpánem, 1850 druhé rozšířené vydání pod názvem Malý gratulant čili Sbírka přání hodících se mládeži pro rodiče a přátely její), Malý vyprávěč čili Deklamovánky (1845, spolu s bratrem Štěpánem, 1878 druhé rozšířené vydání). V rukopise zůstala jeho práce Původní báchorky a pověsti pro mládež. Používal pseudonymy J. B. Kutnohorský, Kutnohorský, Množislav B., B., B-a, Jos. B., M. B., Množ. B.)

L: OSN 3, s. 46; MSN 1, s. 348; LČL 1, s. 108n. (kde další literatura); MČE 1, s. 311; J. Šafránek, Školy české 1, 1913, s. 302.

Jitka Lněničková