Verze z 23. 9. 2019, 09:54, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BAĎURA František 12.1.1890-23.10.1976

Z Personal
František BAĎURA
Narození 12.1.1890
Místo narození Zdounky u Kroměříže
Úmrtí 23.10.1976
Místo úmrtí Olomouc
Povolání 17- Veterinář
Citace Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 169-170
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=68138

BAĎURA, František, * 12. 1. 1890 Zdounky u Kroměříže, † 23. 10. 1976 Olomouc, veterinární lékař

Nejmladší syn z početné nemajetné rodiny. Maturoval na reálce v Kroměříži 8. 7. 1909. Původně chtěl studovat humánní medicínu, avšak nakonec se rozhodl pro Vysokou školu zvěrolékařskou ve Vídni, kterou navštěvoval 1910–14. V posledních letech studia získal stipendium ministerstva kultury a vyučování. Začal pracovat jako asistent profesora vnitřních chorob D. Wirtha a udržoval s ním kontakt i v pozdějších letech. Disertační práci na téma tuberkulóza psů obhájil také ve Vídni. Za první světové války bojoval na frontě jako důstojník dělostřelectva. Po válce nastoupil na místo obvodního zvěrolékaře v Náměšti na Hané, 1923 se oženil. Ve své praxi se setkával především s nemocemi koní, skotu, prasat a drůbeže. Specializoval se hlavně na vnitřní nemoci, po rodnictví a sterilitu. Od 1922 se stal členem výboru Ústřední jednoty českých zvěrolékařů a 1927–28 vykonával jako člen předsednictva zvěrolékařské komory funkci pokladníka. 27. 11. 1927 složil fyzikátní zkoušky pro úředního zvěrolékaře. 1932 se přestěhoval do Senice na Hané, kam přeložil svou veterinární praxi. Pracoval ve zděděném bývalém statku s rozsáhlým dvorem a získal i zámožnou klientelu ze zámků v Náměšti na Hané a v Čechách pod Kosířem. Vybudoval vlastní lékárnu zásobenou léčivy a biopreparáty ze Státního diagnostického a séroterapeutického veterinárního ústavu v Ivanovicích na Hané a z Družstva zvěrolékařů v Brně. Ve 30. letech zkoumal nakažlivou tularémii, která se tehdy rozšířila na jižní Moravě. Omezenou veterinární praxi provozoval i za okupace. Po druhé světové válce dosáhla B. odborná, profesní a společenská aktivita svého zenitu, byl vyhledáván majiteli zvířat z celé Hané.

Proslul jako iniciátor a sponzor místních kulturních, sportovních a dobročinných akcí, na nichž často sám hrál jako amatérský hudebník. Vystupoval i na koncertech amatérského symfonického orchestru Žerotín v Olomouci. Jako znalec a obdivovatel hanáckého národopisu připravil 1947 v Senici na Hané národopisné slavnosti s výstavou. B. udržoval odborné a osobní kontakty s veterinárními odborníky na Vysoké škole veterinární v Brně (např. Františkem Jurným), s K. Kozákem z ivanovického veterinárního ústavu a Otakarem Václavíkem z Litovle. 1950 byl na tři roky uvězněn v Olomouci a na Mírově za protistátní činnost v rámci organizované skupiny na Litovelsku. Po návratu z vězení 1953 a propadnutí veškerého majetku se stal řadovým veterinářem v Chořelicích u Litovle a po odchodu do důchodu pracoval ještě ve skladu veterinárních léčiv v Olomouci. Syn Věroslav B. vystudoval medicínu v Brně a působil jako chirurg v Pardubicích.

D: Tularemie (Zaječí nemoc), in: Praktický chovatel, 14, 1937, č. 3, s. 31n.

L: Seznam členů Zvěrolékařské komory pro ČSR, 1938; Personalia československých zvěrolékařů podle stavu z r. 1933, 1933.

P: Archiv Ústavu cizích jazyků a dějin veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno.

Jiří Šindlář