Verze z 6. 5. 2016, 08:37, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky) (Holoubková přesunul stránku BAŠTA Jan 1.3.1899-1996 na BAŠTA Jan 1.3.1899-11.4.1996 bez založení přesměrování)

BAŠTA Jan 1.3.1899-11.4.1996

Z Personal
Jan BAŠTA
Narození 1.3.1899
Místo narození Plzeň
Úmrtí 11.4.1996
Místo úmrtí Přestavlky u Chrudimi
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40404

BAŠTA, Jan, * 1. 3. 1899 Plzeň, † 11. 4. 1996 Přestavlky u Chrudimi, elektrotechnik, pedagog

Syn železničního odborníka Jana B. (1860–1936). Maturoval 1917 na první státní reálce v Plzni. 1918–23 absolvoval elektrotechnické oddělení Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT v Praze. Po několikaměsíční praxi ve zkušebně elektrotechnické továrny Škoda v Plzni-Doudlevcích (ETD) pracoval 1924–46 v elektrotechnické továrně ČKD v Praze-Vysočanech, postupně jako projektant elektrických drah, zkušební technik a výpočtář elektrických strojů. Ve 30. letech ho závod vyslal na čtyři roky k americké firmě Westinghouse Corporation v Pittsburgu, na pittsburské univerzitě B. zároveň absolvoval speciální přednášky z elektrotechniky. 1939–40 pracoval na studii pro stavbu pražské podzemní dráhy, poté navrhoval různé typy elektrických strojů a zkoumal jejich vlastnosti (např. stabilitu synchronních strojů). Pro řadu svých projektů z té doby získal patentovou ochranu. Doktorát (Dr. techn.) obhájil disertací Trojvinuťový transformátor zatížený kapacitně. 1938 uveřejnil monografii Paralelní spolupráce elektráren a dostal za ni cenu Masarykovy akademie práce. Od 1939 přednášel elektrotechniku na Vysoké škole báňské v Ostravě. V té době byl podán návrh na B. jmenování řádným profesorem, avšak nacistická okupace a uzavření vysokých škol přerušily jeho pedagogickou kariéru a řádným profesorem se stal až 1946 po osvobození. Od 1948 přednášel na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze obor teorie elektrických strojů. 1950–69 vedl katedru teorie elektrických strojů a přístrojů a nadále pak ještě řadu let s katedrou externě spolupracoval. 1959 dosáhl vědecké hodnosti doktora technických věd (DrSc.). Jako vedoucí katedry inicioval v 50. letech zavedení studijních specializací silnoproudá elektrotechnika a technika vysokých napětí. B. soustavně pečoval o odborný růst spolupracovníků a vychoval několik vysokoškolských profesorů. Vědecký zájem B. zprvu věnoval problémům spojeným s přenosem elektrické energie, rozvodné sítě a elektrárenství, později pak teoretickým problémům točivých strojů elektrických, zejména strojů mezních výkonů a jejich nestandardních provozních stavů. Publikoval obsáhlou, ve své době výbornou monografii Teorie elektrických strojů (1957). S prof. Jaroslavem Chládkem a doc. Imrichem Mayerem vydal celostátní vysokoškolskou učebnici Teorie elektrických strojů (1968), vedl autorský kolektiv pětisvazkového díla Měření na elektrických strojích (1959–64) a napsal větší počet skript a učebních textů. 1924–69 uveřejnil 79 původních vědeckých prací, mnohé z nich vyšly v renomovaných zahraničních časopisech. Mezi nejvýznamnější patří např. teoretické studie, které objasnily probíhající elektromagnetické procesy při asynchronním rozběhu synchronního motoru s masivním rotorem. Tyto práce měly pozitivní ohlasy u nás i v zahraničí. B. k nim čerpal témata z rozsáhlé spolupráce s pražskou elektrotechnickou továrnou ČKD, plzeňskou Škoda ETD a dalšími podniky. B. byl členem kolegia elektrotechniky a kybernetiky při ČSAV, členem a dlouholetým předsedou komise pro státní zkoušky, členem komisí pro kandidátské a doktorské disertace a předsedou fakultní pobočky Vědeckotechnické společnosti. Za celoživotní dílo získal vyznamenání Za vynikající práci (1969), medaili ČVUT I. stupně (1975) a zlatou Felbrovu medaili I. stupně (1979).

P: písemná pozůstalost a soupis publikací v Archivu AV ČR, další údaje v Archivu ČVUT Praha.

Daniel Mayer