Biografický slovník
BAŽANT Vladimír 27.5.1920-3.7.1973
| Vladimír BAŽANT | |
 | |
| Narození | 27.5.1920 |
|---|---|
| Místo narození | Písek |
| Úmrtí | 3.7.1973 |
| Místo úmrtí | Planá u Mariánských Lázní |
| Povolání | 3- Chemik nebo alchymista |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 307 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40599 |
BAŽANT, Vladimír, * 27. 5. 1920 Písek, † 3. 7. 1973 Planá u Mariánských Lázní, chemik, pedagog
Pocházel z rodiny středoškolského profesora chemie. Vystudoval reálku v Písku a 1938 začal navštěvovat Chemicko-technologickou fakultu ČVUT v Praze. Po uzavření vysokých škol 1939 pracoval nejprve jako lesní dělník a pak jako chemik v různých závodech Spolku pro chemickou a hutní výrobu. Diplom inženýra chemie získal 1947. Od 1948 působil jako asistent na Ústavu organické technologie VŠCHT v Praze. Doktorátu dosáhl 1949 na základě disertace o přírodních látkách z korku vypracované pod vedením prof. Františka Šorma. 1949 začal přednášet organickou technologii pro posluchače inženýrství chemie a přitom uplatnil u nás tehdy nové pojetí výuky na základě jednotkových pochodů. 1951 přešel do Ústředního ústavu chemického (od 1952 Ústav organické chemie ČSAV) jako vedoucí oddělení organické technologie. Od 1950 spolupracoval na metodách výroby organokřemičitých polymerů – silikonů. Této problematice zůstal věrný až do konce svého života a vybudoval kolem sebe světově uznávanou školu. Osobně se zaměřil hlavně na chemii a technologii přímé syntézy výchozích monomerů silikonů. Za práci v této oblasti byla B. a spolupracovníkům 1953 udělena státní cena. 1961 obhájil na toto téma doktorskou disertační práci, 1962 se stal členem korespondentem ČSAV. Druhou oblastí jeho odborného zájmu byla heterogenní katalýza. Patřil k průkopníkům tohoto oboru u nás. 1960 se stal prvním ředitelem nově založeného Ústavu teoretických základů chemické techniky. Tuto funkci vykonával až do své smrti. Do koncepce ústavu promítl své představy o potřebách oboru spojit chemické a chemicko-inženýrské zaměření v základním výzkumu. Vznikl tak ojedinělý typ interdisciplinárního pracoviště. Mimo vlastní vědeckou činnost se B. intenzivně věnoval vědecko-organizační práci. Byl předsedou vědeckého kolegia chemie a chemické techniky ČSAV (1962–69), členem Státní komise pro techniku, členem kolegia ministra výstavby a techniky ČSR, předsedou Stálého výboru pro výzkumnou a vývojovou základnu a členem řady vědeckých rad ministerstev a výzkumných ústavů. Dosáhl i uznání v mezinárodním měřítku. 1964 se stal členem výboru mezinárodní organizace International Congress on Catalysis, inicioval vstup tehdejšího Československa do Evropské federace chemického inženýrství a stal se rovněž členem jejího výboru. Významně se podílel na přípravě první mezinárodní konference o organokřemičitých sloučeninách (I. International Conference on Organosilicon Compounds), která se konala 1965 v Praze. B. odborné dílo zahrnuje kolem jednoho sta původních prací, více než sto patentů a knižní publikace.
D: (spolu s F. Šormem) Organická technologie, 1952; V. B. a kol., Silikony. Organokřemičité sloučeniny, jejich příprava, vlastnosti a použití, 1954; V. B. a kol., Technické použití silikonů, 1959.
L: Tomeš 1, s. 63; ČBS, s. 32; MČE 1, s. 383; PSN 1, s. 185; Chemické listy 67, 1973, s. 1323n.; Chemický průmysl 20, 1970/Chemie a lidé 5, s. 1n. a 23, 1973/Chemie a lidé 9, s. 1n.
Miroslav Novák
