BEČÁK Jan Rudolf 20.4.1915-1.1.1987: Porovnání verzí

Aktuální verze z 29. 9. 2019, 17:17

Jan Rudolf BEČÁK
Narození	20.4.1915
Místo narození	Velký Týnec u Olomouce
Úmrtí	1.1.1987
Místo úmrtí	Velký Týnec u Olomouce
Povolání	54- Etnograf
Citace	Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 315-316
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=82715

BEČÁK, Jan Rudolf, * 20. 4. 1915 Velký Týnec u Olomouce, † 1. 1. 1987 Velký Týnec, etnograf, muzejní pracovník, sběratel

Pocházel z rolnické rodiny. Po studiu na gymnáziu absolvoval VŠZ v Brně. Zároveň navštěvoval i přednášky z etnografie a sociologie. Od studentských let se věnoval prezentaci hanácké lidové kultury. 1932 zorganizoval ve spolupráci s Vlasteneckým spolkem muzejním v Olomouci kurs obnovy hanáckých krojů v rodné obci, o rok později připravil výstavu národopisných památek a obnovených krojů. Spolupracoval s prostějovským a olomouckým muzeem při organizování krajových národopisných slavností. Spolu s řadou odborníků připravil a 1941 vydal monografii Haná odkaz země a lidu, svazek I. – Lidové umění, ten zůstal jediným vydaným svazkem. Vyvrcholením B. etnografické práce na Hané byla příprava a realizace výstavy Lidové umění na Hané s více než 2 000 exponáty, která se konala 1949 v Kroměříži. Z politických důvodů nemohl v práci pokračovat. Po kolektivizaci zemědělství vystřídal různá zaměstnání, nejbližší mu však byla práce na dokumentaci lidové kultury. 1964 nastoupil jako etnograf do Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, které prožívalo období hluboké stagnace. O rok později se stal ředitelem a ve funkci zůstal do konce roku 1972. Po příchodu do Rožnova se ujal reorganizace Valašského muzea v přírodě a připravil jeho novou koncepci, která měla dokumentovat celou oblast výskytu roubeného domu karpatského typu na Moravě a ve Slezsku. Zcela změnil původní představy o poslání muzea v přírodě, akcentoval dokumentaci a prezentaci vzájemné sounáležitosti přírody, člověka a kultury. S architektem Milanem Podzemným zpracoval a obhájil koncepci nového areálu Valašská dědina, která muzeu udržela i po B. odchodu vysoký evropský standard. Obohatil muzejní sbírky o vynikající soubory lidového umění, keramiky, krojů a zemědělského nářadí (téměř 19 000 předmětů). V areálu Dřevěné městečko založil tzv. Valašský Slavín, připomínající osobnosti, které se zasloužily o rozkvět Valašska. Poté se vrátil na rodnou Hanou. Jako etnograf Krajského vlastivědného muzea v Olomouci, kde pracoval 1972–76, připravil několik výstav, objevil mj. unikátního lidového řezbáře Josefa Heju. Podle B. libreta se realizovala 1975 v muzeu v Litovli expozice Klenotnice lidové kultury Hané. B. inicioval sloučení národopisných sbírek z Olomouce, Litovle a Uničova, čímž vznikla počtem i kvalitou nejvýznamnější sbírka hanácké lidové kultury. Byl znalcem a sběratelem drobné grafiky a ex libris. Za svou muzejní práci obdržel mnohá ocenění, 1970 vyznamenání Za vynikající práci.

D: Haná. Lidová kultura hmotná: odkaz země a lidu sv. I. – Lidové umění, 1941, 2. vyd. 1997; K 100. výročí narození Bohumíra Jaroňka, in: Valašsko 10, 1966, s. 112n.; Valašské muzeum v přírodě, in: Muzejní a vlastivědná práce 7, 1969, s. 193n.; Národopisná práce ing. Josefa Kšíra, in: Sborník Vlastivědného Muzea Olomouc 62(3), 1973, s. 223n.; Z tvorby lidového umělce Josefa Heji. Katalog výstavy, Olomouc 1973; Lidová kultura Valašska v díle Karla Langra. Katalog výstavy, Vsetín 1978.

L: M. Melzer, J. R. B. sedmdesátníkem (20. 4. 1915), in: Národopisné aktuality 22, 1985, s. 267n.; J. Langer, Ing. J. R. B. (20. 4. 1915–1. 1. 1987), in: Národopisné aktuality 24, 1987, s. 111; V. Frolec, Ing. J. R. B. zemřel, in: VVM 49, 1988, s. 250; Slezsko 5, s. 14n.

P: pozůstalost ve správě dcery Marie Žitníkové v Rožnově pod Radhoštěm.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiřina Veselská