BEČKO Ján 16.11.1889-14.4.1972: Porovnání verzí

Z Personal
(BEČKO_Ján_16.11.1889-14.4.1972)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 16.11.1889
 
| datum narození = 16.11.1889
| místo narození = Jasenie
+
| místo narození = Jasenie u Brezna (Slovensko)
 
| datum úmrtí = 14.4.1972
 
| datum úmrtí = 14.4.1972
| místo úmrtí = Bratislava
+
| místo úmrtí = Bratislava (Slovensko)
 
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
 
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Ján BEČKO
+
}}
 +
 
 +
'''BEČKO, Ján,''' ''* 16. 11. 1889 Jasenie u Brezna (Slovensko), † 14. 4. 1972 Bratislava (Slovensko), politik, účastník 2. odboje''
 +
 
 +
Vyučil se zámečníkem a poté pracoval v několika hutních závodech.
 +
1904–20 byl dělníkem a odborovým funkcionářem
 +
v největších slovenských železárnách v Podbrezové. Po vzniku
 +
Československa se stal čelným funkcionářem Odborového
 +
svazu kovodělníků na Slovensku. Od 1923 působil též jako
 +
starosta hornické bratrské pokladny a od 1927 jako předseda
 +
hornické revírní rady pro Slovensko a Podkarpatskou Rus.
 +
Téměř celé meziválečné období pracoval v Československé
 +
sociálnědemokratické straně, nejdříve jako funkcionář
 +
v Podbrezové, od 1920 byl členem jejího ústředního výboru
 +
a poslancem. Po rozbití ČSR odešel 1939 do emigrace, kde se
 +
aktivně zapojil do úsilí o obnovení Československé republiky
 +
a jako zastánce čechoslovakismu podporoval stanoviska prezidenta
 +
Edvarda Beneše. 1940–45 byl členem Československé
 +
státní rady, která tehdy nahrazovala funkci parlamentu.
 +
Podílel se i na práci exilové vlády v Londýně, 1940–41 jako
 +
tajemník v ministerstvu sociální péče, 1941–42 jako ministr
 +
pověřený vedením Nejvyššího účetního a kontrolního úřadu
 +
a nakonec 1942–45 jako ministr sociální péče a zdravotnictví.
 +
Po skončení druhé světové války se vrátil na Slovensko.
 +
Působil jako poslanec Slovenské národní rady (1945–48)
 +
a krátce byl též vedoucím repatriačního úřadu. 1946 byl
 +
zvolen tajemníkem nově založené Strany práce, která se považovala
 +
za pokračovatelku sociální demokracie na Slovensku.
 +
1947 se stal pověřencem pro zdravotnictví. Po komunistickém
 +
převratu v únoru 1948 zcela zmizel z politického i veřejného
 +
života. Krátce byl ředitelem Československých státních
 +
lázní na Slovensku a 1950 odešel do důchodu. Jako odborový
 +
funkcionář i sociálnědemokratický slovenský politik byl vždy
 +
důsledným stoupencem slovensko-české spolupráce a společného
 +
československého státu.
 +
 
 +
'''L:''' Köpfe der Politik, Wirtschaft, Kunst… Tschechoslowakische Republik,
 +
Wien 1936, s. 28; BLS 1, s. 286n.; ČBS 1, s. 64; J. Tibenský a kol., Slovensko
 +
Dějiny, Bratislava 1978, s. 768.
 +
 
 +
Vlastislav Lacina
  
== Literatura ==
 
 
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]
 
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]
 
 
[[Kategorie:1889]]
 
[[Kategorie:1889]]
 
[[Kategorie:Jasenie]]
 
[[Kategorie:Jasenie]]
 
[[Kategorie:1972]]
 
[[Kategorie:1972]]
 
[[Kategorie:Bratislava]]
 
[[Kategorie:Bratislava]]

Verze z 2. 6. 2016, 09:54

Ján BEČKO
Narození 16.11.1889
Místo narození Jasenie u Brezna (Slovensko)
Úmrtí 14.4.1972
Místo úmrtí Bratislava (Slovensko)
Povolání 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=67517

BEČKO, Ján, * 16. 11. 1889 Jasenie u Brezna (Slovensko), † 14. 4. 1972 Bratislava (Slovensko), politik, účastník 2. odboje

Vyučil se zámečníkem a poté pracoval v několika hutních závodech. 1904–20 byl dělníkem a odborovým funkcionářem v největších slovenských železárnách v Podbrezové. Po vzniku Československa se stal čelným funkcionářem Odborového svazu kovodělníků na Slovensku. Od 1923 působil též jako starosta hornické bratrské pokladny a od 1927 jako předseda hornické revírní rady pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Téměř celé meziválečné období pracoval v Československé sociálnědemokratické straně, nejdříve jako funkcionář v Podbrezové, od 1920 byl členem jejího ústředního výboru a poslancem. Po rozbití ČSR odešel 1939 do emigrace, kde se aktivně zapojil do úsilí o obnovení Československé republiky a jako zastánce čechoslovakismu podporoval stanoviska prezidenta Edvarda Beneše. 1940–45 byl členem Československé státní rady, která tehdy nahrazovala funkci parlamentu. Podílel se i na práci exilové vlády v Londýně, 1940–41 jako tajemník v ministerstvu sociální péče, 1941–42 jako ministr pověřený vedením Nejvyššího účetního a kontrolního úřadu a nakonec 1942–45 jako ministr sociální péče a zdravotnictví. Po skončení druhé světové války se vrátil na Slovensko. Působil jako poslanec Slovenské národní rady (1945–48) a krátce byl též vedoucím repatriačního úřadu. 1946 byl zvolen tajemníkem nově založené Strany práce, která se považovala za pokračovatelku sociální demokracie na Slovensku. 1947 se stal pověřencem pro zdravotnictví. Po komunistickém převratu v únoru 1948 zcela zmizel z politického i veřejného života. Krátce byl ředitelem Československých státních lázní na Slovensku a 1950 odešel do důchodu. Jako odborový funkcionář i sociálnědemokratický slovenský politik byl vždy důsledným stoupencem slovensko-české spolupráce a společného československého státu.

L: Köpfe der Politik, Wirtschaft, Kunst… Tschechoslowakische Republik, Wien 1936, s. 28; BLS 1, s. 286n.; ČBS 1, s. 64; J. Tibenský a kol., Slovensko Dějiny, Bratislava 1978, s. 768.

Vlastislav Lacina