Biografický slovník
BEČVÁŘOVÁ Barbora Josefa 22.8.1893-10.3.1960: Porovnání verzí
(BEČVÁŘOVÁ_Barbora_Josefa_22.8.1893-10.3.1960) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 22.8.1893 | | datum narození = 22.8.1893 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Mělník |
| datum úmrtí = 10.3.1960 | | datum úmrtí = 10.3.1960 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BEČVÁŘOVÁ, Barbora Josefa,''' ''* 22. 8. 1893 Mělník, † 10. 3. 1960 Praha, úřednice, spisovatelka'' | ||
| + | |||
| + | Pocházela z rodiny učitele, který střídal povolání, krátce byl | ||
| + | hercem Kramuelovy divadelní společnosti, v době B. narození | ||
| + | ředitelem kůru. Dětství prožila v rodném Mělníce, od | ||
| + | 1903 bydlela čtyři roky v Protivíně, od 1907 v Nepomuku. | ||
| + | Za studiemi odešla do Prahy na obchodní školu. V Praze se | ||
| + | usadila, stala se soudní úřednicí a jako neprovdaná žila posléze | ||
| + | se svou sestrou v Nerudově ulici na Malé Straně. Často | ||
| + | zajížděla do Nepomuku a jižních Čech, kde čerpala literární | ||
| + | inspirace pro řadu románových a novelistických děl. Za tamních | ||
| + | pobytů přispívala do regionálního tisku (''Jihočeské'' ''listy''). | ||
| + | Příspěvky obesílala hojně i jiné zábavné, obrázkové a poučné | ||
| + | časopisy, zejména jejich přílohy, a kalendáře (''Kotrbův'' ''kalendář'', | ||
| + | ''Stýblův'' ''kalendář''). Drobnější prózy uplatňovala ve | ||
| + | čtivu určeném převážně ženám (''Nové'' ''pařížské'' ''módy'', ''Krása'' | ||
| + | ''našeho'' ''domova'', ''Lada'') a v denících ''Národní'' ''listy'', ''Lidové'' ''listy'', | ||
| + | ''Národní'' ''politika'', hojně také v katolicky nebo konzervativně | ||
| + | orientované ''Vlasti'' či ve ''Venkově''. Užívala pseudonym Adolf | ||
| + | Schwarz. Ráz Nepomuku a způsob tamního života zachytila | ||
| + | v románu ''Ze'' ''všech'' ''nejkrásnější'', publikovaném na pokračování | ||
| + | v ''Lidových'' ''listech''; v ''Národních'' ''listech'' vydávala ''Maloměstský'' | ||
| + | ''román'' vsazený do Klatov let 1870–80. Valnou většinu svých | ||
| + | takřka dvou desítek románových děl situovala do doby obrozenecké. | ||
| + | V idylických příbězích kladla důraz na detail a drobnokresbu. | ||
| + | Její často tklivé starosvětské příběhy z prostředí | ||
| + | zámků a podzámčí navozovaly líčením osudů celých generací | ||
| + | selských rodin i panského služebnictva atmosféru zapomenutých | ||
| + | kronik (''Dávno'', 1920, ''Na panství'' ''knížecím'', 1924). | ||
| + | V prózách ''Vlastní'' ''vinou'' (1931), ''Na dlouhé'' ''míli'' (1934), ''Život'' | ||
| + | ''minul'' (1936) se z pohledu katolického věnovala zobrazení | ||
| + | současného maloměstského světa a životu na venkově a ve | ||
| + | městě. Od dvacátých let do druhé poloviny čtyřicátých let | ||
| + | platila za známou a oblíbenou povídkářku, těšící se velké oblibě | ||
| + | u čtenářů navzdory tomu, že její románová i povídková | ||
| + | tvorba se vyznačovala často přílišnou plochostí a popisností. | ||
| + | Její dílo se uzavřelo rokem 1944 vydáním románu ''Pod Vydrovic'' | ||
| + | ''krovem''. Doba po druhé světové válce, hlavně éra po únoru | ||
| + | 1948, jejím katolicky podbarveným, zábavně výchovným | ||
| + | povídkám a románům ze selského prostředí českého venkova a z maloměšťanské společnosti nepřála. Po smrti byla část | ||
| + | její pozůstalosti deponována do muzea v Protivíně, B. byla | ||
| + | pochována u Kladna. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' LČL 1, s. 171n. (kde soupis díla). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' -btk- (V. Brtník), Kus zapomenuté kroniky z jižních Čech, in: Zvon | ||
| + | 1920–1921; J. F. Urban, Úvodím Úslavy, 1940, s. 62; Kulturní adresář 1936; | ||
| + | KSN 1, s. 467; J. Kunc, Kdy zemřeli 1967–1970 a 1935–1936, 1970; Kunc, | ||
| + | s. 11; LČL 1, s. 171n. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Biografický archiv ÚČL. | ||
| + | |||
| + | Marcella Husová | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1893]] | [[Kategorie:1893]] | ||
| + | [[Kategorie:Mělník]] | ||
[[Kategorie:1960]] | [[Kategorie:1960]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 2. 6. 2016, 10:21
| Barbora Josefa BEČVÁŘOVÁ | |
 | |
| Narození | 22.8.1893 |
|---|---|
| Místo narození | Mělník |
| Úmrtí | 10.3.1960 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 63- Spisovatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40659 |
BEČVÁŘOVÁ, Barbora Josefa, * 22. 8. 1893 Mělník, † 10. 3. 1960 Praha, úřednice, spisovatelka
Pocházela z rodiny učitele, který střídal povolání, krátce byl hercem Kramuelovy divadelní společnosti, v době B. narození ředitelem kůru. Dětství prožila v rodném Mělníce, od 1903 bydlela čtyři roky v Protivíně, od 1907 v Nepomuku. Za studiemi odešla do Prahy na obchodní školu. V Praze se usadila, stala se soudní úřednicí a jako neprovdaná žila posléze se svou sestrou v Nerudově ulici na Malé Straně. Často zajížděla do Nepomuku a jižních Čech, kde čerpala literární inspirace pro řadu románových a novelistických děl. Za tamních pobytů přispívala do regionálního tisku (Jihočeské listy). Příspěvky obesílala hojně i jiné zábavné, obrázkové a poučné časopisy, zejména jejich přílohy, a kalendáře (Kotrbův kalendář, Stýblův kalendář). Drobnější prózy uplatňovala ve čtivu určeném převážně ženám (Nové pařížské módy, Krása našeho domova, Lada) a v denících Národní listy, Lidové listy, Národní politika, hojně také v katolicky nebo konzervativně orientované Vlasti či ve Venkově. Užívala pseudonym Adolf Schwarz. Ráz Nepomuku a způsob tamního života zachytila v románu Ze všech nejkrásnější, publikovaném na pokračování v Lidových listech; v Národních listech vydávala Maloměstský román vsazený do Klatov let 1870–80. Valnou většinu svých takřka dvou desítek románových děl situovala do doby obrozenecké. V idylických příbězích kladla důraz na detail a drobnokresbu. Její často tklivé starosvětské příběhy z prostředí zámků a podzámčí navozovaly líčením osudů celých generací selských rodin i panského služebnictva atmosféru zapomenutých kronik (Dávno, 1920, Na panství knížecím, 1924). V prózách Vlastní vinou (1931), Na dlouhé míli (1934), Život minul (1936) se z pohledu katolického věnovala zobrazení současného maloměstského světa a životu na venkově a ve městě. Od dvacátých let do druhé poloviny čtyřicátých let platila za známou a oblíbenou povídkářku, těšící se velké oblibě u čtenářů navzdory tomu, že její románová i povídková tvorba se vyznačovala často přílišnou plochostí a popisností. Její dílo se uzavřelo rokem 1944 vydáním románu Pod Vydrovic krovem. Doba po druhé světové válce, hlavně éra po únoru 1948, jejím katolicky podbarveným, zábavně výchovným povídkám a románům ze selského prostředí českého venkova a z maloměšťanské společnosti nepřála. Po smrti byla část její pozůstalosti deponována do muzea v Protivíně, B. byla pochována u Kladna.
D: LČL 1, s. 171n. (kde soupis díla).
L: -btk- (V. Brtník), Kus zapomenuté kroniky z jižních Čech, in: Zvon 1920–1921; J. F. Urban, Úvodím Úslavy, 1940, s. 62; Kulturní adresář 1936; KSN 1, s. 467; J. Kunc, Kdy zemřeli 1967–1970 a 1935–1936, 1970; Kunc, s. 11; LČL 1, s. 171n.
P: Biografický archiv ÚČL.
Marcella Husová
