BEČVÁŘ Josef 11.11.1900-2.2.1969: Porovnání verzí

Z Personal
(BEČVÁŘ_Josef_1.11.1900-1968)
 
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno = Josef BEČVÁŘ
 
| jméno = Josef BEČVÁŘ
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1.11.1900
+
| datum narození = 11.11.1900
| místo narození = Semice
+
| místo narození = Semice u Písku
| datum úmrtí = 1968
+
| datum úmrtí = 2.2.1969
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Plzeň
 
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik
 
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik
 
61- Pedagog
 
61- Pedagog
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Josef BEČVÁŘ
+
}}
  
== Literatura ==
+
'''BEČVÁŘ, Josef,''' ''* 11. 11. 1900 Semice u Písku, † 2. 2. 1969 Plzeň, strojní inženýr, pedagog''
 +
 
 +
Absolvoval reálku v Písku a vystudoval strojní inženýrství na
 +
ČVUT v Praze. Již během studií a po jejich ukončení byl asistentem
 +
v Ústavu parních motorů a kompresorů u prof. Jana
 +
Zvoníčka. 1927 nastoupil do Škodových závodů v Plzni,
 +
do oddělení parních turbín, kde pracoval sedmadvacet let,
 +
nejprve jako patentový referent a výpočtář, později se stal
 +
šéfkonstruktérem, zástupcem ředitele a vedoucím technické
 +
konstrukce. B. patřil k našim předním odborníkům pro stavbu
 +
parních turbín. Podílel se na jejich vývoji, podařilo se mu
 +
odstranit mnohé nedostatky (např. chvění lopatek turbín).
 +
Navrhoval turbíny o výkonech 110, 200 a 500 MW, což byly
 +
v té době ve světovém měřítku mezní výkony turbín. Tyto
 +
stroje Škodovka exportovala do celého světa, protože vynikaly
 +
spolehlivostí a vysokou účinností. Krátce po založení
 +
Vysoké školy strojní a elektrotechnické (VŠSE) v Plzni B.
 +
navázal se školou spolupráci, a to od 1951/52 jako externí
 +
učitel. 1955 byl jmenován řádným profesorem a vedoucím
 +
katedry tepelných turbín. Ve školním roce 1962/63 zavedl
 +
studijní obor jaderně energetická zařízení. Jeho přednášky
 +
vynikaly vysokou úrovní. Své celoživotní odborné zkušenosti
 +
shrnul do celostátně používané učebnice ''Tepelné'' ''turbiny'' a do
 +
kolektivního díla ''Jaderné'' ''elektrárny'', jehož zpracování vedl.
 +
Kromě toho napsal asi dvacet článků pro odborné časopisy.
 +
Založil a garantoval mezinárodní konference Parní turbíny
 +
velkých výkonů, které se opakovaně konaly v Plzni za účasti
 +
evropských odborníků. B. zastával různé funkce (např. člen
 +
vědecké rady VŠSE, oborové komise ministerstva školství,
 +
předseda komise pro obhajoby disertačních prací, předseda
 +
státní komise pro obory tepelné turbíny a jaderná energetika
 +
na ČVUT v Praze a na VŠSE v Plzni aj.) Byl oceněn státním
 +
vyznamenáním Za vynikající práci, Zlatou pamětní medailí
 +
závodu Škoda a Zlatou medailí VŠSE.
 +
 
 +
'''D:''' Tepelné turbiny, 1968; J. B. a kol., Jaderné elektrárny, 1978.
 +
 
 +
'''L:''' A. Hyna – T. Jílek – J. Slípka, Osobnosti plzeňského vysokého školství.
 +
Západočeská univerzita v Plzni, 2002; Tomeš 1, s. 64; J. Geršlová – M. Sekanina,
 +
Lexikon našich hospodářských dějin, 2003, s. 43.
 +
 
 +
'''P:''' Archiv Západočeské univerzity v Plzni.
 +
 
 +
Daniel Mayer
 
   
 
   
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]]
 
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
 
 
[[Kategorie:1900]]
 
[[Kategorie:1900]]
 
[[Kategorie:Semice]]
 
[[Kategorie:Semice]]
[[Kategorie:1968]]
+
[[Kategorie:1969]]
 +
[[Kategorie:Plzeň]]

Verze z 2. 6. 2016, 10:03

Josef BEČVÁŘ
Narození 11.11.1900
Místo narození Semice u Písku
Úmrtí 2.2.1969
Místo úmrtí Plzeň
Povolání

28- Strojař nebo elektrotechnik

61- Pedagog
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43564

BEČVÁŘ, Josef, * 11. 11. 1900 Semice u Písku, † 2. 2. 1969 Plzeň, strojní inženýr, pedagog

Absolvoval reálku v Písku a vystudoval strojní inženýrství na ČVUT v Praze. Již během studií a po jejich ukončení byl asistentem v Ústavu parních motorů a kompresorů u prof. Jana Zvoníčka. 1927 nastoupil do Škodových závodů v Plzni, do oddělení parních turbín, kde pracoval sedmadvacet let, nejprve jako patentový referent a výpočtář, později se stal šéfkonstruktérem, zástupcem ředitele a vedoucím technické konstrukce. B. patřil k našim předním odborníkům pro stavbu parních turbín. Podílel se na jejich vývoji, podařilo se mu odstranit mnohé nedostatky (např. chvění lopatek turbín). Navrhoval turbíny o výkonech 110, 200 a 500 MW, což byly v té době ve světovém měřítku mezní výkony turbín. Tyto stroje Škodovka exportovala do celého světa, protože vynikaly spolehlivostí a vysokou účinností. Krátce po založení Vysoké školy strojní a elektrotechnické (VŠSE) v Plzni B. navázal se školou spolupráci, a to od 1951/52 jako externí učitel. 1955 byl jmenován řádným profesorem a vedoucím katedry tepelných turbín. Ve školním roce 1962/63 zavedl studijní obor jaderně energetická zařízení. Jeho přednášky vynikaly vysokou úrovní. Své celoživotní odborné zkušenosti shrnul do celostátně používané učebnice Tepelné turbiny a do kolektivního díla Jaderné elektrárny, jehož zpracování vedl. Kromě toho napsal asi dvacet článků pro odborné časopisy. Založil a garantoval mezinárodní konference Parní turbíny velkých výkonů, které se opakovaně konaly v Plzni za účasti evropských odborníků. B. zastával různé funkce (např. člen vědecké rady VŠSE, oborové komise ministerstva školství, předseda komise pro obhajoby disertačních prací, předseda státní komise pro obory tepelné turbíny a jaderná energetika na ČVUT v Praze a na VŠSE v Plzni aj.) Byl oceněn státním vyznamenáním Za vynikající práci, Zlatou pamětní medailí závodu Škoda a Zlatou medailí VŠSE.

D: Tepelné turbiny, 1968; J. B. a kol., Jaderné elektrárny, 1978.

L: A. Hyna – T. Jílek – J. Slípka, Osobnosti plzeňského vysokého školství. Západočeská univerzita v Plzni, 2002; Tomeš 1, s. 64; J. Geršlová – M. Sekanina, Lexikon našich hospodářských dějin, 2003, s. 43.

P: Archiv Západočeské univerzity v Plzni.

Daniel Mayer