BECKER Erich 6.10.1885-3.10.1976: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 3.10.1976
 
| datum úmrtí = 3.10.1976
 
| místo úmrtí = Norimberk (Německo)
 
| místo úmrtí = Norimberk (Německo)
| povolání = 26- Bánský odborník nebo energetik
+
| povolání = 26- Bánský odborník nebo energetik<br />36- Ostatní průmyslová odvětví
36- Ostatní průmyslová odvětví
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 313
 
}}
 
}}
  
Řádka 43: Řádka 43:
 
21. Rozpravy NTM 127, 1993, s. 48n.; týž, E. B. a meziválečný výzkum
 
21. Rozpravy NTM 127, 1993, s. 48n.; týž, E. B. a meziválečný výzkum
 
Poldiny hutě, in: tamtéž, s. 23; Rozpravy NTM 134, 1995, s. 30n.
 
Poldiny hutě, in: tamtéž, s. 23; Rozpravy NTM 134, 1995, s. 30n.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/161157 Bibliografie dějin Českých zemí]
  
 
Josef Petrik
 
Josef Petrik

Aktuální verze z 29. 9. 2019, 17:11

Erich BECKER
Narození 6.10.1885
Úmrtí 3.10.1976
Místo úmrtí Norimberk (Německo)
Povolání 26- Bánský odborník nebo energetik
36- Ostatní průmyslová odvětví
Citace Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 313
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=84168

BECKER, Erich, * 6. 10. 1885 ?, † 3. 10. 1976 Norimberk (Německo), chemik, pedagog

Byl původem Němec. Po absolvování vysokoškolských studií v Berlíně a v Cáchách nastoupil 1914 do kladenské Poldiny huti jako vedoucí fyzikálního oddělení do nově zřízeného Chemicko-fyzikálního ústavu. V lednu 1917 byl jmenován vedoucím provozu, 1921 se stal vrchním úředníkem, v červenci 1927 jedním ze zástupců ředitele, 1933 ředitelem technického ředitelství Kladno a 1935 technickým ředitelem Poldiny huti. 1938–45 působil jako zástupce generálního ředitele Poldiny hutě v Chomutově. Jeho výzkum se týkal chemického složení oceli a jejího následného zpracování a opracování. První zkoumání zaměřil na možnost nahradit vysoce legovanou CrNi ocel (používanou na výrobu neprůstřelných plechů) pevnější a houževnatější ocelí s křemíkem SiCrNi označenou jako POLDI NIS. 1933–35 podal několik patentních přihlášek na oceli pro zbrojní průmysl. Vyvinul a patentoval rychlořezné oceli s novým chemickým složením na bázi snižování obsahu wolframu a jeho nahrazení novými přísadami za účelem zvýšení užitných hodnot a zároveň snížení výrobních nákladů. Podílel se na vývoji korozivzdorných ocelí, 1923 podal patentovou přihlášku na výrobu kyselinovzdorných a korozivzdorných ocelí, které (zejména POLDI AKC, POLDI AKV a další) se později používaly i jako žáruvzdorné. Poldina huť si zásluhou B. patentů zajistila v tomto oboru prvenství. 1945, po odsunu z ČSR, nastoupil u fi rmy Böhler v Kapfenbergu (Rakousko).

L: Poldi Nachrichten 1932–38; Kladenský kovák 45, 1992, č. 7, s. 3; J. Kovařík, Zapomenuté osobnosti z historie Poldiny hutě, in: Z dějin hutnictví 21. Rozpravy NTM 127, 1993, s. 48n.; týž, E. B. a meziválečný výzkum Poldiny hutě, in: tamtéž, s. 23; Rozpravy NTM 134, 1995, s. 30n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Josef Petrik