BEDŘICH ?1144-25.3.1189: Porovnání verzí
(BEDŘICH_1141-25.3.1189) |
|||
Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = BEDŘICH | | jméno = BEDŘICH | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = | + | | datum narození = před 1144 |
| místo narození = | | místo narození = | ||
| datum úmrtí = 25.3.1189 | | datum úmrtí = 25.3.1189 | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''BEDŘICH''' ''(též FRIEDRICH), * před 1144 ?, † 25. 3. 1189 ?, český kníže'' | ||
+ | |||
+ | Nejstarší syn knížete Vladislava II. (kolem 1110–1174) a jeho | ||
+ | první manželky Gertrudy Babenberské. Z B. mnohem | ||
+ | mladších nevlastních bratrů, synů Vladislava II. a Judity | ||
+ | Durynské, se stali českými vládci Přemysl Otakar I. (kolem | ||
+ | 1185–1230) a Vladislav Jindřich (kolem 1160–1222), Vojtěch | ||
+ | 1168–1200 působil jako arcibiskup v Salcburku. B. byl | ||
+ | od časného mládí připravován na roli budoucího panovníka. | ||
+ | Jeho otec Vladislav, od 1158 druhý český král, ho zapojoval | ||
+ | do politických akcí, takže již 1161 a 1162 se mladý B. účastnil | ||
+ | jízd do Itálie na pomoc císaři Friedrichovi I. Barbarossovi | ||
+ | (společně s královým bratrem Děpoltem). Z otcova pověření | ||
+ | B. nějaký čas spravoval Olomoucko. Aby svému prvorozenci | ||
+ | uvolnil cestu k trůnu, král Vladislav 1172 v jeho prospěch | ||
+ | rezignoval. Odpor českých předáků a vměšování Friedricha | ||
+ | Barbarossy do českých záležitostí však králův plán znemožnily. | ||
+ | Z císařovy vůle se stal knížetem Soběslav II. (1120–1180), | ||
+ | nejstarší zástupce soběslavovské větve Přemyslovců. Rodina | ||
+ | krále Vladislava se uchýlila do exilu. Až neshody Soběslava II. | ||
+ | s českými velmoži, moravskými údělníky a císařem Barbarossou | ||
+ | otevřely vladislavovské větvi dynastie cestu k opětovnému | ||
+ | uchopení vlády. I když se B. na podzim 1178 zmocnil Prahy, | ||
+ | teprve po bitvě na pražském Bojišti (27. 1. 1179) byl Soběslav | ||
+ | II. definitivně poražen a B. se mohl plně ujmout vlády. | ||
+ | Jeho poměrně dlouhá vláda (1178–89) se vyznačovala nestabilitou | ||
+ | a řadou dramatických obratů. Třebaže prokazoval jen | ||
+ | chabé vladařské schopnosti, podivuhodným balancováním | ||
+ | a dobrým vztahem k císaři Barbarossovi si trůn udržel. 1182 | ||
+ | byl B. z Čech vyhnán a podle vůle předáků se měl ujmout | ||
+ | vlády v Praze znojemský údělný kníže Konrád Ota. Na sněmu | ||
+ | v Řezně však Barbarossa rozhodl, že B. má být znovu | ||
+ | přijat v Čechách, celou Moravu si však má podržet Konrád | ||
+ | Ota. K ustavení Moravy jako markrabství bezprostředně podřízeného říši ovšem nedošlo. Následovaly ničivé vpády B. | ||
+ | vojska na Moravu, které měly Konráda Otu přimět k uznání | ||
+ | B. autority (podzim 1185 bitva u Loděnice). Schůzka B. | ||
+ | s Konrádem Otou v středočeském Kníně (1186) přinesla | ||
+ | zklidnění. Nejspíše za slib nástupnictví po B. smrti rezignoval | ||
+ | Konrád Ota na své samostatnější postavení. Mezitím B. 1184 | ||
+ | potlačil odboj Václava, nejmladšího z bratrů již zemřelého | ||
+ | Soběslava II., avšak 1187 se ocitl v těžkém konfliktu se svým | ||
+ | bratrancem, pražským biskupem Jindřichem. Hlavní příčina | ||
+ | sporu tkvěla v neplnoprávném postavení české zemské církve, | ||
+ | kdy sám pražský biskup byl podle B. mínění považován | ||
+ | za „knížecího kaplana“. Opět rozhodoval Barbarossův soud | ||
+ | v Řezně. Na přání říšských biskupů se pražský biskup stal plnoprávným | ||
+ | říšským knížetem, což mělo zajišťovat slavnostní | ||
+ | císařovo privilegium (text neznámý, privilegium zničeno asi | ||
+ | za sporů Přemysla Otakara I. s pražským biskupem Ondřejem). | ||
+ | Po částečné stabilizaci vlády kníže B. náhle zemřel. Byl | ||
+ | pohřben v pražské katedrále sv. Víta. | ||
+ | |||
+ | B. byl 1157 zasnouben a sezdán s Alžbětou, dcerou uherského | ||
+ | krále Gejzy II., která ho přežila. Díky její ráznosti udržel | ||
+ | začátkem 1179 ve své moci Pražský hrad, podobně jako při | ||
+ | Václavově odboji 1184. Manželství s Alžbětou přineslo B. | ||
+ | několik dcer, jediný syn Vratislav brzy zemřel (před 1180). | ||
+ | I když B. bývá počítán k slabým panovníkům, přes řadu těžkostí | ||
+ | a zvratů se mu podařilo udržet integritu přemyslovské | ||
+ | monarchie. Podle dohod z Knína se po jeho smrti ujal vlády | ||
+ | Konrád II. Ota. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' V. Novotný, České dějiny, I. 2. Od Břetislava I. do Přemysla I., 1913 | ||
+ | (rejstřík); J. Kejř, O tzv. bezprostřední podřízenosti Moravy říši, in: Sborník | ||
+ | archivních prací 28, 1978, s. 233n.; týž, O říšském knížectví pražského | ||
+ | biskupa, in: ČČH 89, 1991, s. 481n.; M. Wihoda, Znojemští údělníci | ||
+ | v politickém a mocenském systému přemyslovské monarchie, in: Znojemská | ||
+ | rotunda ve světle vědeckého poznání, red. P. Ciprian, 1997, s. 18n.; | ||
+ | J. Žemlička, Čechy v době knížecí (1034–1198), 1997, s. 313n.; M. Bláhová | ||
+ | – J. Frolík – N. Profantová, Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku | ||
+ | 1197, 1999, s. 648n. | ||
+ | |||
+ | Josef Žemlička | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu]] | [[Kategorie:41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu]] | ||
− | + | [[Kategorie:1144]] | |
− | [[Kategorie: | + | |
[[Kategorie:1189]] | [[Kategorie:1189]] |
Verze z 2. 6. 2016, 11:54
BEDŘICH | |
Narození | před 1144 |
---|---|
Úmrtí | 25.3.1189 |
Povolání | 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40686 |
BEDŘICH (též FRIEDRICH), * před 1144 ?, † 25. 3. 1189 ?, český kníže
Nejstarší syn knížete Vladislava II. (kolem 1110–1174) a jeho první manželky Gertrudy Babenberské. Z B. mnohem mladších nevlastních bratrů, synů Vladislava II. a Judity Durynské, se stali českými vládci Přemysl Otakar I. (kolem 1185–1230) a Vladislav Jindřich (kolem 1160–1222), Vojtěch 1168–1200 působil jako arcibiskup v Salcburku. B. byl od časného mládí připravován na roli budoucího panovníka. Jeho otec Vladislav, od 1158 druhý český král, ho zapojoval do politických akcí, takže již 1161 a 1162 se mladý B. účastnil jízd do Itálie na pomoc císaři Friedrichovi I. Barbarossovi (společně s královým bratrem Děpoltem). Z otcova pověření B. nějaký čas spravoval Olomoucko. Aby svému prvorozenci uvolnil cestu k trůnu, král Vladislav 1172 v jeho prospěch rezignoval. Odpor českých předáků a vměšování Friedricha Barbarossy do českých záležitostí však králův plán znemožnily. Z císařovy vůle se stal knížetem Soběslav II. (1120–1180), nejstarší zástupce soběslavovské větve Přemyslovců. Rodina krále Vladislava se uchýlila do exilu. Až neshody Soběslava II. s českými velmoži, moravskými údělníky a císařem Barbarossou otevřely vladislavovské větvi dynastie cestu k opětovnému uchopení vlády. I když se B. na podzim 1178 zmocnil Prahy, teprve po bitvě na pražském Bojišti (27. 1. 1179) byl Soběslav II. definitivně poražen a B. se mohl plně ujmout vlády. Jeho poměrně dlouhá vláda (1178–89) se vyznačovala nestabilitou a řadou dramatických obratů. Třebaže prokazoval jen chabé vladařské schopnosti, podivuhodným balancováním a dobrým vztahem k císaři Barbarossovi si trůn udržel. 1182 byl B. z Čech vyhnán a podle vůle předáků se měl ujmout vlády v Praze znojemský údělný kníže Konrád Ota. Na sněmu v Řezně však Barbarossa rozhodl, že B. má být znovu přijat v Čechách, celou Moravu si však má podržet Konrád Ota. K ustavení Moravy jako markrabství bezprostředně podřízeného říši ovšem nedošlo. Následovaly ničivé vpády B. vojska na Moravu, které měly Konráda Otu přimět k uznání B. autority (podzim 1185 bitva u Loděnice). Schůzka B. s Konrádem Otou v středočeském Kníně (1186) přinesla zklidnění. Nejspíše za slib nástupnictví po B. smrti rezignoval Konrád Ota na své samostatnější postavení. Mezitím B. 1184 potlačil odboj Václava, nejmladšího z bratrů již zemřelého Soběslava II., avšak 1187 se ocitl v těžkém konfliktu se svým bratrancem, pražským biskupem Jindřichem. Hlavní příčina sporu tkvěla v neplnoprávném postavení české zemské církve, kdy sám pražský biskup byl podle B. mínění považován za „knížecího kaplana“. Opět rozhodoval Barbarossův soud v Řezně. Na přání říšských biskupů se pražský biskup stal plnoprávným říšským knížetem, což mělo zajišťovat slavnostní císařovo privilegium (text neznámý, privilegium zničeno asi za sporů Přemysla Otakara I. s pražským biskupem Ondřejem). Po částečné stabilizaci vlády kníže B. náhle zemřel. Byl pohřben v pražské katedrále sv. Víta.
B. byl 1157 zasnouben a sezdán s Alžbětou, dcerou uherského krále Gejzy II., která ho přežila. Díky její ráznosti udržel začátkem 1179 ve své moci Pražský hrad, podobně jako při Václavově odboji 1184. Manželství s Alžbětou přineslo B. několik dcer, jediný syn Vratislav brzy zemřel (před 1180). I když B. bývá počítán k slabým panovníkům, přes řadu těžkostí a zvratů se mu podařilo udržet integritu přemyslovské monarchie. Podle dohod z Knína se po jeho smrti ujal vlády Konrád II. Ota.
L: V. Novotný, České dějiny, I. 2. Od Břetislava I. do Přemysla I., 1913 (rejstřík); J. Kejř, O tzv. bezprostřední podřízenosti Moravy říši, in: Sborník archivních prací 28, 1978, s. 233n.; týž, O říšském knížectví pražského biskupa, in: ČČH 89, 1991, s. 481n.; M. Wihoda, Znojemští údělníci v politickém a mocenském systému přemyslovské monarchie, in: Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání, red. P. Ciprian, 1997, s. 18n.; J. Žemlička, Čechy v době knížecí (1034–1198), 1997, s. 313n.; M. Bláhová – J. Frolík – N. Profantová, Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197, 1999, s. 648n.
Josef Žemlička