BEDNÁŘ Jaroslav 28.9.1889-21.1.1976: Porovnání verzí
(BEDNÁŘ_Jaroslav_28.9.1889-21.1.1976) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jaroslav BEDNÁŘ | | jméno = Jaroslav BEDNÁŘ | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Bednar Jaroslav portret.jpg |
| datum narození = 28.9.1889 | | datum narození = 28.9.1889 | ||
− | | místo narození = Vysoké Mýto | + | | místo narození = Vysoké Mýto |
| datum úmrtí = 21.1.1976 | | datum úmrtí = 21.1.1976 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
− | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />16- Farmakolog nebo farmaceut |
− | 16- Farmakolog nebo farmaceut | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 324 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''BEDNÁŘ, Jaroslav,''' ''* 28. 9. 1889 Vysoké Mýto, † 21. 1. 1976 Praha, lékárník, básník, prozaik'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny advokáta. 1907 ukončil v sextě studia na | ||
+ | reálném gymnáziu v rodišti a nastoupil předepsanou tříletou | ||
+ | lékárnickou praxi tamtéž. 1910–12 studoval farmacii při | ||
+ | přírodovědném oddělení filozofické fakulty české univerzity | ||
+ | v Praze (PhMr.). 1912–14 byl pomocným lékárníkem, | ||
+ | 1914–18 vojákem lékárenské služby rakousko-uherské | ||
+ | armády v Haliči a Itálii, 1918–19 příslušníkem Československé | ||
+ | domobrany. Demobilizován byl v hodnosti poručíka | ||
+ | farmaceutické služby. Od 1920 pracoval jako lékárník | ||
+ | v různých pražských pronajatých provozovnách, od 30. let | ||
+ | vlastnil lékárnu v Ječné ulici na Novém Městě. Léky zásoboval | ||
+ | řadu českých spisovatelů (hlavně Josefa Horu, Jindřicha | ||
+ | Hořejšího, Viléma a Bohumila Mathesiovy, Stanislava K. | ||
+ | Neumanna, Karla Konráda, Františka Hrubína). Od 1948 | ||
+ | vlastnil lékárnu v Michli, po znárodnění ji 1952–61 vedl. | ||
+ | V meziválečném období se hlásil ke kulturní levici, považoval | ||
+ | se s Arnoštem Rážem za nejstaršího člena wolkerovské generace, | ||
+ | účastnil se mírového hnutí i protifašistického odboje, | ||
+ | po 1945 se ztotožnil s ideologií KSČ. Do wolkerovské linie | ||
+ | náleží jeho první sbírka veršů z války ''Lidská'' ''tvář'' (1923). | ||
+ | Wolkerovsky je laděná i knížka sociální poezie ''Proud'' ''světla'' | ||
+ | (1926), v níž uvolnil svou senzibilitu prostřednictvím poetistické | ||
+ | asociativní metody. Vrcholem B. básnického díla | ||
+ | se stal moderní epos o jedenácti zpěvech ''Hvězdná'' ''tuláctví'' | ||
+ | (1930). Ojedinělou formou v něm propojil milostnou lyriku | ||
+ | tragického zabarvení s bolestnými zážitky frontového vojáka | ||
+ | a realitu s úzkostným snem a filozofickou meditací, inspirovanou | ||
+ | farmakologickými motivy. Složitě zřetězená sbírka | ||
+ | tvárně souvisí se skladbami básníků avantgardního období, | ||
+ | např. Konstantina Biebla, Vítězslava Nezvala a Viléma Závady. | ||
+ | Na německou okupaci reagoval B. zpětně nadosobním | ||
+ | meditativním cyklem ''Retorta'' (1946). V následujících třech | ||
+ | sbírkách, poznamenaných schematismem, hledal B. jistoty | ||
+ | domova ve zpěvném, melodickém verši odvozovaném z lidové | ||
+ | písně. V ''Živém'' ''dechu'' (1963) přijal autostylizaci pražského | ||
+ | tuláka a vyprávěcí volný verš. B. básnické dílo vyústilo do reflexivních poem ''Má'' ''Praho,'' ''město'' ''múz'' (1966) a zejména ''Cizinka'' | ||
+ | ''a básník'' (1969). Prozaické pásmo ''Červená'' ''země'' (1928) | ||
+ | tvoří kaleidoskopem expresivních dokumentárních záběrů | ||
+ | z lazaretu na Piavě jeden z nejvýraznějších českých literárních | ||
+ | ohlasů první světové války; román ''Bílý'' ''smích'' (1940) pak je | ||
+ | tragický příběh klauna-frontového navrátilce, jehož mužství | ||
+ | znehodnotila válka. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' LČL 1, s. 172n. (kde bibliografie). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' V. Kaplický, Doslov, in: J. B., Červená země, 1955; J. Kunc, Slovník českých | ||
+ | spisovatelů beletristů 1945–1956, s. 24n.; F. Hrubín, Předmluva, in: | ||
+ | J. B., Básně, 1959; K. J. Beneš, Doslov, in: J. B., Červená země, 1960; M. | ||
+ | Mravcová, Doslov, in: J. B., Hvězdná tuláctví, 1989; SČS 1, s. 29n. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' LA PNP Praha. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/272878 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:16- Farmakolog nebo farmaceut]] | [[Kategorie:16- Farmakolog nebo farmaceut]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1889]] | [[Kategorie:1889]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Vysoké Mýto]] |
[[Kategorie:1976]] | [[Kategorie:1976]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 29. 9. 2019, 17:42
Jaroslav BEDNÁŘ | |
Narození | 28.9.1889 |
---|---|
Místo narození | Vysoké Mýto |
Úmrtí | 21.1.1976 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
63- Spisovatel 16- Farmakolog nebo farmaceut |
Citace | Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 324 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40671 |
BEDNÁŘ, Jaroslav, * 28. 9. 1889 Vysoké Mýto, † 21. 1. 1976 Praha, lékárník, básník, prozaik
Pocházel z rodiny advokáta. 1907 ukončil v sextě studia na reálném gymnáziu v rodišti a nastoupil předepsanou tříletou lékárnickou praxi tamtéž. 1910–12 studoval farmacii při přírodovědném oddělení filozofické fakulty české univerzity v Praze (PhMr.). 1912–14 byl pomocným lékárníkem, 1914–18 vojákem lékárenské služby rakousko-uherské armády v Haliči a Itálii, 1918–19 příslušníkem Československé domobrany. Demobilizován byl v hodnosti poručíka farmaceutické služby. Od 1920 pracoval jako lékárník v různých pražských pronajatých provozovnách, od 30. let vlastnil lékárnu v Ječné ulici na Novém Městě. Léky zásoboval řadu českých spisovatelů (hlavně Josefa Horu, Jindřicha Hořejšího, Viléma a Bohumila Mathesiovy, Stanislava K. Neumanna, Karla Konráda, Františka Hrubína). Od 1948 vlastnil lékárnu v Michli, po znárodnění ji 1952–61 vedl. V meziválečném období se hlásil ke kulturní levici, považoval se s Arnoštem Rážem za nejstaršího člena wolkerovské generace, účastnil se mírového hnutí i protifašistického odboje, po 1945 se ztotožnil s ideologií KSČ. Do wolkerovské linie náleží jeho první sbírka veršů z války Lidská tvář (1923). Wolkerovsky je laděná i knížka sociální poezie Proud světla (1926), v níž uvolnil svou senzibilitu prostřednictvím poetistické asociativní metody. Vrcholem B. básnického díla se stal moderní epos o jedenácti zpěvech Hvězdná tuláctví (1930). Ojedinělou formou v něm propojil milostnou lyriku tragického zabarvení s bolestnými zážitky frontového vojáka a realitu s úzkostným snem a filozofickou meditací, inspirovanou farmakologickými motivy. Složitě zřetězená sbírka tvárně souvisí se skladbami básníků avantgardního období, např. Konstantina Biebla, Vítězslava Nezvala a Viléma Závady. Na německou okupaci reagoval B. zpětně nadosobním meditativním cyklem Retorta (1946). V následujících třech sbírkách, poznamenaných schematismem, hledal B. jistoty domova ve zpěvném, melodickém verši odvozovaném z lidové písně. V Živém dechu (1963) přijal autostylizaci pražského tuláka a vyprávěcí volný verš. B. básnické dílo vyústilo do reflexivních poem Má Praho, město múz (1966) a zejména Cizinka a básník (1969). Prozaické pásmo Červená země (1928) tvoří kaleidoskopem expresivních dokumentárních záběrů z lazaretu na Piavě jeden z nejvýraznějších českých literárních ohlasů první světové války; román Bílý smích (1940) pak je tragický příběh klauna-frontového navrátilce, jehož mužství znehodnotila válka.
D: LČL 1, s. 172n. (kde bibliografie).
L: V. Kaplický, Doslov, in: J. B., Červená země, 1955; J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956, s. 24n.; F. Hrubín, Předmluva, in: J. B., Básně, 1959; K. J. Beneš, Doslov, in: J. B., Červená země, 1960; M. Mravcová, Doslov, in: J. B., Hvězdná tuláctví, 1989; SČS 1, s. 29n.
P: LA PNP Praha.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera