StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BEDNÁŘ Jaroslav 28.9.1889-21.1.1976

Jaroslav BEDNÁŘ
Narození	28.9.1889
Místo narození	Vysoké Mýto
Úmrtí	21.1.1976
Místo úmrtí	Praha
Povolání	63- Spisovatel 16- Farmakolog nebo farmaceut
Citace	Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 324
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40671

BEDNÁŘ, Jaroslav, * 28. 9. 1889 Vysoké Mýto, † 21. 1. 1976 Praha, lékárník, básník, prozaik

Pocházel z rodiny advokáta. 1907 ukončil v sextě studia na reálném gymnáziu v rodišti a nastoupil předepsanou tříletou lékárnickou praxi tamtéž. 1910–12 studoval farmacii při přírodovědném oddělení filozofické fakulty české univerzity v Praze (PhMr.). 1912–14 byl pomocným lékárníkem, 1914–18 vojákem lékárenské služby rakousko-uherské armády v Haliči a Itálii, 1918–19 příslušníkem Československé domobrany. Demobilizován byl v hodnosti poručíka farmaceutické služby. Od 1920 pracoval jako lékárník v různých pražských pronajatých provozovnách, od 30. let vlastnil lékárnu v Ječné ulici na Novém Městě. Léky zásoboval řadu českých spisovatelů (hlavně Josefa Horu, Jindřicha Hořejšího, Viléma a Bohumila Mathesiovy, Stanislava K. Neumanna, Karla Konráda, Františka Hrubína). Od 1948 vlastnil lékárnu v Michli, po znárodnění ji 1952–61 vedl. V meziválečném období se hlásil ke kulturní levici, považoval se s Arnoštem Rážem za nejstaršího člena wolkerovské generace, účastnil se mírového hnutí i protifašistického odboje, po 1945 se ztotožnil s ideologií KSČ. Do wolkerovské linie náleží jeho první sbírka veršů z války Lidská tvář (1923). Wolkerovsky je laděná i knížka sociální poezie Proud světla (1926), v níž uvolnil svou senzibilitu prostřednictvím poetistické asociativní metody. Vrcholem B. básnického díla se stal moderní epos o jedenácti zpěvech Hvězdná tuláctví (1930). Ojedinělou formou v něm propojil milostnou lyriku tragického zabarvení s bolestnými zážitky frontového vojáka a realitu s úzkostným snem a filozofickou meditací, inspirovanou farmakologickými motivy. Složitě zřetězená sbírka tvárně souvisí se skladbami básníků avantgardního období, např. Konstantina Biebla, Vítězslava Nezvala a Viléma Závady. Na německou okupaci reagoval B. zpětně nadosobním meditativním cyklem Retorta (1946). V následujících třech sbírkách, poznamenaných schematismem, hledal B. jistoty domova ve zpěvném, melodickém verši odvozovaném z lidové písně. V Živém dechu (1963) přijal autostylizaci pražského tuláka a vyprávěcí volný verš. B. básnické dílo vyústilo do reflexivních poem Má Praho, město múz (1966) a zejména Cizinka a básník (1969). Prozaické pásmo Červená země (1928) tvoří kaleidoskopem expresivních dokumentárních záběrů z lazaretu na Piavě jeden z nejvýraznějších českých literárních ohlasů první světové války; román Bílý smích (1940) pak je tragický příběh klauna-frontového navrátilce, jehož mužství znehodnotila válka.

D: LČL 1, s. 172n. (kde bibliografie).

L: V. Kaplický, Doslov, in: J. B., Červená země, 1955; J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956, s. 24n.; F. Hrubín, Předmluva, in: J. B., Básně, 1959; K. J. Beneš, Doslov, in: J. B., Červená země, 1960; M. Mravcová, Doslov, in: J. B., Hvězdná tuláctví, 1989; SČS 1, s. 29n.

P: LA PNP Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera