Verze z 29. 9. 2019, 16:48, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BEDNAŘÍK František 24.9.1892-5.3.1944

Z Personal
František BEDNAŘÍK
Narození 24.9.1892
Místo narození Kosořín u Vysokého Mýta
Úmrtí 5.3.1944
Místo úmrtí Praha
Povolání 45- Voják nebo partyzán
53- Historik
Citace Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 326-327
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40678

BEDNAŘÍK, František, * 24. 9. 1892 Kosořín u Vysokého Mýta, † 5. 3. 1944 Praha, vojenský historik a archivář, účastník 1. a 2. odboje

Absolvoval gymnázium ve Vysokém Mýtě, 1914 dějepis a češtinu na Filozofické fakultě UK v Praze a jeden rok působil jako suplent na karlínské reálce. V červenci 1915 narukoval na italskou frontu. V dubnu 1916 byl zajat a zorganizoval českou samosprávu v zajateckém táboře Tramini. Na jaře 1917 byl přeřazen do tábora Santa Maria Capua Vetere, kde vzniklo ústředí československého zajateckého hnutí; B. se tam stal členem výboru Československého dobrovolnického sboru pro plánovaný nábor dobrovolníků do italské armády. Po vojenském školení byl na jaře 1918 vybrán pro službu ve zpravodajských oddílech, v nichž se Češi na italské straně významně uplatnili, a stal se příslušníkem třetí výzvědné roty při velitelství 1. italské armády. Historii oddílu později zpracoval v monografii Rota Astico (1923). Jako zástupce velitele roty přešel v hodnosti poručíka v říjnu 1918 do 39. československého střeleckého pluku výzvědného a prodělal s ním slovenské tažení (1919 nadporučík). 1919–29 vedl italský referát ve Vojenském archivu ČSR (kapitán), 1929–39 působil jako přednosta italského oddělení Archivu Památníku osvobození (štábní kapitán). Pro ilegální činnost byl počátkem 1943 zatčen, rok vězněn ve věznici gestapa v Praze na Pankráci, pro nedostatek důkazů propuštěn na svobodu. B. založil historiografii československé vojenské účasti v Itálii za první světové války. Publikoval řadu monografických studií (např. Vývoj a boje československého vojska v Itálii, 1924; Jan Čapek, 1925; Břetislav Bartoš, 1926; Československý dobrovolnický sbor v Santa Maria Capua Vetere a Padule, 1927; František Winternitz, 1934) i dosud nepřekonanou syntézu V boj! Kronika československé legie v Itálii 1914–1918 (sv. 1–2, 1927–31). Editorsky připravil k vydání některé dokumenty a popularizoval italské legionáře v tisku (Národní osvobození, České slovo aj.). Byl spoluredaktorem sborníku Naše revoluce, na jehož stránkách uveřejnil odborné články i recenze. Jako archivář se specializoval na fondy italských legií, zahájil jejich inventarizaci a vytvořil první metodiku jejich zpracování. Zúčastnil se legionářského života jako člen historického odboru Československé obce legionářské a předseda historické komise Sdružení italských legionářů.

L: OSND 1/1, s. 503; Kulturní adresář ČSR, 1936, s. 25n.; F. Štaidler, Vzpomínka na F. B., in: Obrana lidu 1, 5. 3. 1947, č. 54, s. 4; Kutnar, s. 754.

P: osobní archiv M. Kučery; Vojenský historický archiv Praha.

Martin Kučera