Verze z 30. 9. 2019, 17:00, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BEHR Anton 29.1.1854-10.12.1931

Z Personal
Anton BEHR
Narození 29.1.1854
Místo narození Horní Litvínov
Úmrtí 10.12.1931
Místo úmrtí Ruprechtice (Liberec)
Povolání 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 339
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40722

BEHR, Anton, * 29. 1. 1854 Horní Litvínov, † 10. 12. 1931 Ruprechtice (Liberec), žurnalista, politik

Původním povoláním tkalcovský dělník. Patřil k průkopníkům socialismu na Liberecku. Byl významným představitelem radikálního směru v rakouském socialistickém hnutí. Od 1872 působil v dělnickém hnutí v severních Čechách a v sousedním Sasku, kde byl několikrát za své výroky na dělnických schůzích zatčen. Socialistické agitace se nevzdal ani během své vojenské služby. Záhy se stal vůdčí osobností sociálnědemokratické strany na Liberecku. 1877–80, kdy v rakouském socialistickém hnutí zvítězil směr zastávaný libereckými socialisty, byl členem ÚV sociálnědemokratické strany se sídlem v Liberci a 1879 převzal i funkci ústředního tajemníka. Úzce spolupracoval s redakcí stranického měsíčníku Sozialpolitische Rundschau redigovaného Josefem Schillerem. Byl také jako člen ÚV členem redakční rady ústředního tiskového orgánu strany Der Sozialist vycházejícího ve Vídni. Kromě toho 1879–80 vydával v Liberci časopis Volksfreund. V době zvýšené perzekuce na přelomu 70. a 80. let usiloval o jednotu dělnického hnutí, věnoval se rozvoji odborových organizací a všestranně podporoval spolupráci mezi německým a českým dělnickým hnutím. V té době také udržoval čilé kontakty s teoretikem hnutí Karlem Kautským. Po rozkolu sociálnědemokratického hnutí na počátku 80. let se přihlásil k radikálnímu křídlu, nepatřil však k extremistům. 1882 byl v procesu proti severočeským socialistům odsouzen k několika měsícům vězení. Po propuštění založil a 1883–85 vydával společně s dalším vůdcem radikálů, dělnickým básníkem Josefem Schillerem, v Liberci časopis Der Radikale. Následovalo další věznění. Poté odešel do německé Gery, kde se věnoval redigování socialistického listu. Kromě jiného byl zvolen předsedou odborového kongresu textilních dělníků Německa. 1892 byl z Německa vypovězen, vrátil se do severních Čech. Byl zaměstnán v dělnické nemocenské pokladně a znovu se zapojil do politické činnosti. Pracoval v redakcích dělnických novin a časopisů vycházejících v severních Čechách (Žatec, Ústí nad Labem, Česká Lípa). Pod pseudonymem M. Brutus publikoval 1899 v časopise Zeitschwingen (Žatec) autobiografické črty. Psal rovněž básně, které zveřejňoval v periodickém tisku nebo v příležitostných sbornících. Po 1918 patřil v Německé sociálnědemokratické straně dělnické v Československu k jejímu revolučnímu křídlu a 1921 se přihlásil ke KSČ. Stal se redaktorem časopisu Vorwärts. V KSČ působil na Liberecku jako funkcionář a žurnalista až do smrti.

L: F. Wenzel, A. B., in: Vorwärts (Weihnachtsnummer) 1931; Zd. Šolle, Průkopníci socialismu u nás, 1954, 2. vyd.; PSD KSČ 1, s. 48; J. Kořalka, Severočeští socialisté v čele dělnického hnutí v českých a rakouských zemí, 1963 (kde další literatura); DČŽ 1, s. 172, 249; PSN 1, s. 196; MSA 105, 1991, s. 3n.

Josef Harna