Biografický slovník
BEJBLÍK Alois 2.1.1926-23.6.1990
| Alois BEJBLÍK | |
 | |
| Narození | 2.1.1926 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 23.6.1990 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
64- Překladatel 65- Literární historik, kritik nebo teoretik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 345 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43567 |
BEJBLÍK, Alois, * 2. 1. 1926 Praha, † 23. 6. 1990 Praha, překladatel, úředník, pedagog, publicista
Pocházel z rodiny legionáře. 1945 maturoval na gymnáziu v rodišti, pak se zapsal na Filozofickou fakultu UK. Tam do 1949 studoval anglistiku, bohemistiku a literární komparatistiku. Doktorát filozofie (PhDr.) získal 1950 disertační prací Tři české překlady Shakespeara. Po studiu na univerzitě odešel nakrátko do České Lípy, kde učil na místním gymnáziu matematiku a tělocvik. Po návratu do Prahy se 1953 stal úředníkem Státního úřadu sociálního zabezpečení. Jako pracovník tamního Odboru pro mezinárodní styky byl 1960 vyslán do Ženevy, kde necelý rok pracoval jako zástupce Československa v Mezinárodním úřadu práce. V 60. a 70. letech plně rozvinul svou literární a překladatelskou práci, orientovanou především na anglosaské písemnictví, zejména na dílo Williama Shakespeara. 1967 pobyl na ročním stipendiu v Cambridgi, 1969 ukončil svůj pracovní poměr ve státní správě, od 1970 byl ve svobodném povolání jako překladatel a spisovatel. 1975 vydal soubor básní Václava Lucemburského, které objevil (Netoužím po ráji), a současně se jako hlavní editor podílel na vydání třídílného výboru Alžbětinské divadlo (1978–85). Výtvarně vypravená publikace byla první souhrnnou českou příručkou zachycující pohled na jednu z největších epoch světového divadla na přelomu 16. a 17. století v Anglii. Od 1983 působil na DAMU, kde přednášel dějiny anglického divadla. 1985 nastínil na příkladu 18 českých převodů básně Havran Edgara Allana Poea a v úvodní studii ke knize komparatistickou metodou problémy překladatelské práce, především u literárních a dramatických překladů. Od 1987 byl činný jako dramaturg Divadla F. X. Šaldy v Liberci. 1988 vzbudil ohlas překladem D. Brewerovy knihy Chaucer a jeho svět.
B. byl nejvýznamnějším českým anglistou, mezinárodně uznávaným specialistou na dílo a dobu Williama Shakespeara. Proslul ale také jako nejlepší český shakespearovský překladatel (zejména řady dramat) a jako odborník na pozdní středověk a renesanci v Anglii. Z těchto oblastí hojně publikoval překlady, literární i odborné práce, fundované esejisticko- vědecké studie. Koncipoval v nich nové náhledy a výklady zejména Shakespearova díla, analyzoval dramatické postupy a interpretoval historické dokumenty ve vztahu k dobové atmosféře a životnímu stylu (Shakespearův svět, 1979, Život a smrt renesančního kavalíra, 1989). Zužitkovával znalosti ze srovnávacích literatur a komparatistické metody aplikoval na výklad anglického a českého vývoje v kontextu evropské kultury (Shakespeare a dobrá královna Anna, 1989). Koncem osmdesátých let zahájil se Susan Bassnettovou práci na projektu díla Shakespeare a Čechy, 1989 pobyl opět krátce v Anglii. Od počátku roku 1990 se podílel jako předseda akademické rady na vypracování nové koncepce DAMU. Zemřel na následky autonehody. Užíval šifer A. B., ab., b., bej., Bej.
L: J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 386; Tvorba 12. 12. 1979, s. 7, č. 50; Práce 22. 7. 1989; nekrology: (zad) (Z. A. Tichý), in: Lidové noviny 27. 6. 1990; G. Francl, in: Lidová demokracie 3. 7. 1990; an., in: Scéna, 1990, č. 14; M. Procházka, in: Svět literatury, 1991, č. 2; T. Hlobil, K B. analýze českých překladů Poeova Havrana, in: Estetika, 1991, s. 125; SČS 1995, s. 33n.; Tomeš 1, s. 70.
P: Biografický archiv ÚČL.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Marcella Husová
Alois Bejblík a Radim Uzel
