Verze z 30. 9. 2019, 18:11, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BEK Josef 21.12.1918-5.5.1995

Z Personal
Josef BEK
Narození 21.12.1918
Místo narození Hradec Králové
Úmrtí 5.5.1995
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 346
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40812

BEK, Josef, * 21. 12. 1918 Hradec Králové, † 5. 5. 1995 Praha, herec

Jeho otec pracoval jako nádražní zřízenec, matka byla kuchařka. Po maturitě na obchodní akademii v Hradci Králové 1937 pracoval B. jako úředník městské spořitelny. Zároveň hrál i režíroval ochotnické divadlo a učil se soukromě zpěvu. 1942 byl angažován do operety Českého divadla v Olomouci, působil tam současně i v činohře a opeře a zpočátku vypomáhal i v baletu. Pohostinsky účinkoval také v brněnské zpěvohře. Od sezony 1948–49 se v Olomouci profesionalizoval jako činoherec. 1954–90 byl členem Městských divadel pražských, jako host v nich účinkoval téměř do konce života. S filmem spolupracoval od 1946, s rozhlasem od 1947, s televizí od 1953. Jeho herecká tvorba od počátku inklinovala k mužným charakterům, romantickým i lidovým milovníkům nebo k postavám konverzačního a komediálního repertoáru. Zjevem, robustností, výbušným temperamentem byl předurčen spíše pro role pozitivních hrdinů, což bývalo občas zneužíváno zejména v jeho filmové práci. Na divadelním jevišti, k němuž byl všestranně disponován, však hrál i náročné role odlišného naturelu. Vzájemně je spojovala přímočarost a zvýraznění základního povahového i gestického rysu, cizí mu byly polohy psychologického a intelektuálního herectví, nesvědčila mu ani popisnost socialistického realismu. Z jeho olomouckého období zaujal např. Jánošík v Mahenově stejnojmenné hře (1949), Tuzenbach v Čechovových Třech sestrách (1949), Figaro v Baumarchaisově Lazebníku sevillském (1950), titulní role v Molièrově Měšťákovi šlechticem (1951) a zejména Shakespearův Othello (1951) a Petruccio ze Zkrocení zlé ženy (1952) nebo Martin Kabát v Drdových Hrátkách s čertem (1953). V Městských divadlech pražských patřil k oporám souboru, mj. v rolích Mánka z Preissové Gazdiny roby (1955), Jacquesa z Shakespearova Jak se vám líbí (1957), Pištory z Langerova Obrácení Ferdyše Pištory (1957), Lovce z Casonovy hry Stromy umírají vstoje (1958), Mattiho z Brechtova Pana Puntily (1960), O’Connora z Williamsova Skleněného zvěřince (1960), Amfitryona z Plautovy a Molièrovy stejnojmenné hry (1961), Kočkareva z Gogolovy Ženitby (1963), titulní postavy z Watkynovy konverzační hry Pan Dodd má schůzku (1964), opět Petruccia (1966) a Martina Kabáta (1968), Wildova Ideálního manžela (1967), dále Shawova Čokoládového hrdiny (1971) či Dona Salusta de Bazan z Hugova Ruy Blase (1980). Mimořádný úspěch měl v hlavních partech amerických muzikálů Řek Zorba (1972, 1975 v rozhlasu) a Muž z kraje la Mancha jako Don Quijote (1982). Filmografie B., ač patřil k nejobsazovanějším českým filmovým hercům, byla vinou stereotypních úkolů poměrně jednostranná. K jeho nejznámějším filmovým rolím patřil Martin Kabát z filmu Hrátky s čertem (1956), řidič autobusu ve filmové komedii Florenc 13.30 (1957) a poručík Líbal z trilogie detektivek (1959, 1961, 1965). Náročnějších poloh dosáhl v některých televizních inscenacích (Vávra z Maryši, 1971), které se ztrácejí v množství příležitostných vystoupení kabaretního a estrádního typu, při nichž se uplatnil i jako zpěvák. Hereckou činnost uzavřel účastí v televizním seriálu Pomalé šípy (1994).

L: J. B. – P. Hořec, Toulavý den, 1988 (kde soupis rolí); tíž, Každý den radost, 1992; DČD 2, s. 75; FPH 1 (soupis filmových rolí), s. 26; MČE 1, s. 396; ČBS, s. 36; EJ, s. 39; Tomeš 1, s. 70.

Martin Kučera