BELLMANN Karl Ferdinand 11.12.1820-1893

Z Personal
Karl Ferdinand BELLMANN
Narození 11.12.1820
Místo narození Praha
Úmrtí 1893
Místo úmrtí Praha
Povolání 88- Umělecký řemeslník
67- Nakladatel nebo vydavatel
69- Knihtiskař nebo typograf
Citace Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 354-355

BELLMANN, Karl Ferdinad (též Carl, Charles), * 11. 12. 1820 Praha, † 1893 Praha, zvonař, vydavatel, litograf

Syn Karla B. (?–1855), který přišel do Prahy počátkem 19. století z tehdy pruského, dnes ruského Královce (Königsberg, Kaliningrad), a přiženil se do pražské zvonařské rodiny Jana Václava Kühnera. B. otec po tchánově smrti vedl dílnu v zastoupení vdovy Anny Marie Kühnerové. Později od 1816 se B. otec stal vlastníkem podniku a úspěšně ho rozšiřoval. Zvonařská huť sídlila v Široké (dnes Jungmannově) ulici, kde se už od 15. století soustřeďovali pražští kovolijci a zvonaři. Rozkvět rodinného podniku v 1. polovině 19. století souvisel s potřebou obnovit zvony zničené nebo zrekvírované za napoleonských válek. K nejvýznamnějším zakázkám realizovaným ještě otcem B. patřil zvon Jindřich pro kostel sv. Jindřicha na Novém Městě (1816), zvon Jan Křtitel pro kostel sv. Petra na Poříčí (1833), zvon Ježíš pro chrám sv. Víta (1844), zvony pro augustiniánský klášter v České Lípě (1823), pro kostely v Ledči (1826), v Rychnově nad Kněžnou (1832), zvony Jan Nepomucký (1834) a Bartoloměj (1854) pro plzeňské kostely ad. Jednalo se často o přelití starších poškozených zvonů, jejichž původní podobu včetně umělecké výzdoby se snažila tato dílna věrně zachovat.

B. se u svého otce vyučil řemeslu a po 1855 živnost převzal. V otcově zvonařské činnosti úspěšně pokračoval, i když objevy nových materiálů (ocelové slitiny) a sekularizace společnosti rozkvětu tradičního řemesla nepřály. První velkou zakázkou, kterou B. dokončil samostatně, byl zvon Václav (1855) pro farní chrám v Sedlci. K dalším jeho významným dílům patřilo přelití zvonu Pavel pro pražský kostel sv. Petra a Pavla (1864) a čtyři nové zvony pro kostel v Karlíně (1863). Už před otcovou smrtí se B. začal věnovat také dalším podnikatelským aktivitám. Od 1842 vlastnil v Císařském mlýně v Bubenči dílnu na výrobu papíru a 1856 otevřel také vlastní knihtiskárnu, ke které brzy připojil nakladatelství. Vydavatelská činnost ho od zvonařiny postupně odváděla. Otcovu dílnu přenechal 1869 sestře Anně, která ji řídila do 1876.

B. nakladatelství a tiskárna prosperovaly. Technickými novinkami (v oblasti litografie, světlotisku, fotografie, písmolitectví) a obratnými obchodními transakcemi se B. a později i jeho synovi Arturu Maschka-Bellmannovi, který se 1885 stal společníkem firmy, dařilo úspěšně podnik provozovat do 1912. Tehdy se spojil se závodem Alexandra Leopolda Koppeho. 1925 firmu Bellmann – Koppe odkoupila a. s. Melantrich. Vydavatelská činnost B. i jeho syna byla velmi rozsáhlá a různorodá. Místo zde měly tituly náboženské i vědecké, lidová četba i umělecká beletrie, díla německá i česká. Významným vydavatelským počinem, při kterém se B. osvědčil také jako umělecký litograf, byla publikace vědeckého díla Joachima Barranda. B. tehdy připravil a vydal francouzsky postupně 11 titulů tohoto učence. Z českých prací publikoval například prvotinu Jana Nerudy Hřbitovní kvítí (1858), Slovanské zpěvy milostné Karla Jaromíra Erbena (1876) a Biblí Českou (1860–65). Velký prostor měly v B. nakladatelství také učebnice, různé návody a praktické příručky. 1884 publikovala u B. i Marie Červinková-Riegrová (Ochrana chudé a opuštěné mládeže). B. nakladatelství vydalo také publikace k výstavám Zemské jubilejní (1891) a Českoslovanské národopisné (1895). Po B. smrti českých titulů vydávaných jeho podnikem ubylo a mezi německými spisy se častěji objevovaly nacionalisticky zaměřené tisky (Rudolf Fiedler, Böhmen und der Deutsche Schulverein, 1901). Autorsky se B. podílel na českých i německých Průvodcích Prahou a okolím (1878, 1879), které byly koncipovány z hlediska potřeb vzmáhající se turistiky.

D: Průvodce po Praze a okolí, 1878; Bellmann’s Führer durch Prag und dessen Umgebung nebst Stadtplan und Wegweiser zu den angesehensten historischen Denkmälern, Gebäuden und öff entlichen Anstalten, 1879; přehled zvonařského díla rodiny B. v Praze, in: L. Kybalová, Pražské zvony, 1958, s. 91n.

L: A. Rybička, O českém zvonařství, 1885, passim; K. Herein, O památných zvonech, in: Topičův sborník, 1917–18; V. Koranda, Z dějin české grafiky, 1934; L. Kybalová, Pražské zvony, 1958, s. 85n.; LČL 1, s. 180n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková