Verze z 22. 7. 2016, 09:29, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky) (Holoubková přesunul stránku BENÍŠEK Hilarion 1850-19.9.1919 na BENÍŠEK Hilarion 14.11.1863-19.9.1919 bez založení přesměrování)

BENÍŠEK Hilarion 14.11.1863-19.9.1919

Z Personal
Hilarion BENÍŠEK
Narození 14.11.1863
Místo narození Velké Prosenice u Přerova
Úmrtí 19.9.1919
Místo úmrtí Bělehrad (Srbsko)
Povolání 78- Hudební interpret
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41009

BENÍŠEK, Hilarion (též Hilarius, Hilarij), * 14. 11. 1863 Velké Prosenice u Přerova, † 19. 9. 1919 Bělehrad (Srbsko), dirigent

Pocházel z rodiny řídícího učitele a hudebníka, který mu dal základní hudební vzdělání. Absolvoval gymnázium a filozofickou fakultu pražské univerzity, ale nadále se věnoval jen hudbě. 1889 vstoupil do nové divadelní společnosti Františka Trnky, kde se seznámil se základním operním a operetním repertoárem (B. Smetana: Prodaná nevěsta, Dalibor, A. Dvořák: Šelma sedlák). Od 1890 byl členem společnosti Jana Pištěka, která hrála v Plzni, neměla však operní soubor a B. patrně pomáhal připravit jen jeden balet a tři malé operety. Významnější úkoly dostal ve společnosti Ladislava Chmelenského (od 1892), s níž 1893 odjel na delší zájezd do Vídně, 1894 na zájezd po Dalmácii. Společnost opustil a usadil se jako šéf opery zemského divadla v Lublani (1894–1910). Odtud odešel do Bělehradu, kde vyučoval a řídil salonní orchestr. 1914–16 byl internován, poté se vrátil do Bělehradu a žil jako soukromník. V Lublani dirigoval velmi široký repertoár srovnatelný s jinými zemskými divadly v monarchii, včetně oper Wagnerových (Lohengrin, 1899, Bludný Holanďan, 1900, Tannhäuser, 1900) a řady operet. Napsal scénickou hudbu k populárním výpravným hrám (E. Pohl: Sedm havranů, 1900; A. d’Ennery – J. Verne: Cesta kolem světa za 80 dní, 1903) a k několika původním činohrám. V divadle měl řadu českých spolupracovníků a český repertoár byl poměrně často uváděn (B. nechal např. nastudovat hry Čech a Němec od Jana Nepomuka Štěpánka, Tylova Strakonického dudáka s vlastní hudbou ad.). Uvedl i české opery, z nichž některé tam byly hrány již dříve (B. Smetana: Prodaná nevěsta, 1899, 1901–08; Dalibor, 1899, 1902; 1906, Hubička, 1905; V. Blodek: V studni, 1900; K. Kovařovic: Psohlavci, 1902, Karel Weis: Polský žid, 1906; A. Dvořák: Rusalka, 1908). Na závěr kariéry se jeho spolupracovníkem a krátkodobým nástupcem stal V. Talich. B. v Lublani významně přispěl k rozvoji slovinského divadla.

L: V. Burian, Český repertoir v novodobé slovinské dramatice, in: Sborník prací Janu Máchalovi k 70. narozeninám, 1925, 184n.; Repertoar slovenskih gledališč 1867–1967, Ljubljana 1967, rejstřík na s. 610; M. Kuna, Václav Talich a Lublaň, in: Hudební věda 20, 1983, s. 344n.; HS 1, s. 82; Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, heslo Chmelenského společnost, s. 185.

Jitka Ludvová