Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BENDA František 22.11.1709-7.3.1786

{{Infobox - osoba
| jméno = František BENDA
| obrázek = Benda Frantisek portret.jpg
| datum narození = 22.11.1709
| místo narození = Staré Benátky (Benátky nad Jizerou)
| datum úmrtí = 7.3.1786
| místo úmrtí = Nowawes u Postupimi (Německo)
| povolání = 78- Hudební interpret<br />77- Hudební skladatel

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 365-366
}}

'''BENDA, František,''' ''* 22. 11. 1709 Staré Benátky (Benátky nad Jizerou), † 7. 3. 1786 Nowawes u Postupimi (Německo), houslista, hudební skladatel''

Nejstarší syn Jana Jiřího B. (1686–1757), tkalce a muzikanta
původem ze Mstětic, a Doroty Brixiové, dcery ze známé
rodiny hudebníků. Velké hudební nadání B. se projevilo už
v dětství. První školení získal od otce a talentu si povšiml
i jeho učitel Alexis v Nových Benátkách. Již v devíti letech
odešel do Prahy, kde se stal vyhledávaným diskantistou
v několika kostelech. Po dvou letech utekl do Drážďan, kde
zpíval v drážďanském chrámovém sboru (1720–22), zároveň
poznal vynikající dvorní hudebníky a kromě zpěvu se dále
učil hře na housle a violu. V Sasku však trpěl steskem po
domově, a tak se za půldruhého roku jako třináctiletý vrátil
k rodičům. 1723 byl již opět v Praze jako altista v kostele
sv. Mikuláše a současně navštěvoval jezuitskou kolej. V září
se v Praze chystala korunovace Karla VI. českým králem.
Při té příležitosti B. zpíval ve sborech v korunovační opeře
J. J. Fuxe ''Constanza e'' ''fortezza'' a sólovou roli v alegorické
hře J. D. Zelenky ''Sub olea'' ''pacis et'' ''palma virtutis''. V patnácti
letech ztratil alt a začal se intenzivně věnovat hře na housle.
Od 1726 vystřídal jako houslista několik působišť ve Vídni,
Salcburku a Varšavě, kde od 1729 spolu s houslistou Jiřím Čartem a dvěma dalšími hudebníky vstoupil do kapely varšavského
starosty Suchaczewského a začal komponovat. Ve
30. letech konvertoval k protestantismu. 17. 4. vstoupil do
služeb pruského korunního prince, pozdějšího krále Friedricha
II. Velikého, v jehož orchestru zůstal 53 let až do smrti
jako koncertní mistr. 1740, po Friedrichově korunovaci,
přesídlila kapela do Postupimi. B. se těšil u hudbymilovného
krále vážnosti i značné oblibě a ten pak umožnil, aby 1742 B.
rodiče a sourozenci byli uvolněni z nevolnictví a svobodně se
mohli vystěhovat z Čech. Umožnil jim i postavit si u Postupimi
dům a založit novou existenci. Získal tak další výborné
muzikanty, mezi nimiž vynikl především B. mladší bratr Jiří
Antonín (1722–1795). Další bratr Jan Jiří (1714–1752) již
u dvora od 1734 sloužil. Kromě každodenních koncertních
povinností u dvora B. působil ještě jako houslový pedagog,
vyučoval své sourozence a vychoval dalších asi 30 žáků. Byl
pokládán za jednoho ze zakladatelů severoněmecké houslové
školy. Učil také zpěv. Ve 40. a 50. letech podnikl několik
koncertních cest po evropských dvorech, navštívil Bayreuth,
Výmar, Rudolstadt, Drážďany, Gothu, Frankfurt, Lipsko,
Kolín nad Rýnem. Od 60. let začal trpět pakostnicí. Král
mu sice financoval léčbu v několika lázních (Spa, Cáchy,
Karlovy Vary), ale bolesti B. postupně znemožňovaly sólovou
hru, a proto ho v roli koncertního mistra stále častěji zastupoval
jeho bratr Josef (1724–1804) a B. se více věnoval práci
s orchestrem. B. napsal pozoruhodnou autobiografii, kterou
dokončil 1763; byla vydána jak v němčině (1856 v ''Neue Berliner''
''Musikzeitung''), tak v české verzi.

B. se za život dvakrát oženil, první manželka Františka Louise
Stephanie (sňatek 1739) byla komornou markraběnky Wilhelminy.
Po její smrti se 1762 oženil podruhé s její sestrou.
Čtyři z jeho dětí se staly profesionálními hudebníky a zcela
splynuly s německým hudebním prostředím.

Současníci oceňovali B. především jako houslistu. V mládí
byl v Čechách jeho vzorem slepý šumař Löbel, po odchodu
do Německa se zdokonaloval u bratrů J. G. a C. H. Braunových.
B. hra byla charakteristická expresivností, která
vycházela z jeho pěveckých zkušeností. Svůj osobitý styl
vtiskoval i celému orchestru. Sám komponoval od 30. let,
zpočátku inspirován A. Vivaldim a G. Tartinim, později do
jeho kompozic pronikaly prvky české a italské hudby. Jeho
tvorba se vyznačuje výraznou melodikou. Psal téměř výlučně
instrumentální skladby, mezi nimiž převažovala houslová
tvorba – asi 100 sonát, na 15 koncertů, pro žáky skládal
i instruktivní etudy. B. rozsáhlé dílo obsahuje i orchestrální
skladby. Stylově vycházel z baroka a postupně dospíval ke
klasickému výrazu a počátkům sonátové formy.

'''D:''' soupis skladeb in: MGG 2, s. 1058n.; D. A. Lee, F. B. (1709–1786).
A Thematic Catalogue of His Works, New York 1984; F. B., Vlastní životopis
(ed. Jar. Čeleda), 1939, passim.

'''L:''' Wurzbach 1, s. 260; OSN 3, s. 728; MČE 1, s. 415; MSA 97, 1989,
s. 8n.; HS 1, s. 75n. (kde soupis skladeb); MGG 2, s. 1056n. (kde soupis
literatury); F. Lorenz, F. B. und seine Nachkommen, Berlin 1967; M. Štědroň,
Die Versionen der Violinsonate in A-Dur von F. B. (ed. R. Pečman
in: Musikwiss. Kolloquien der Internationalen Musikfestivale in Brno 2),
1968, s. 142n.; R. Pečman, Zur Frage der Interpretation der Violinsonaten
F. B-s. (ed. E. Thom in: Studien zur Auff ührungspraxis u. Interpretation v.
Instrumentalmusik des 18. Jh. 2), Blankenburg 1976, s. 38n.; D. A. Lee,
c. d.; Z. Pilková, F. B. Úvaha k 200. výročí úmrtí, in: Hudební rozhledy 39,
1986, s. 470n.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/1768 Bibliografie dějin Českých zemí]

Marie Makariusová

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
[[Kategorie:1709]]
[[Kategorie:Benátky nad Jizerou]]
[[Kategorie:1786]]
[[Kategorie:Nowawes]]