BENDA Jiří Antonín 30.6.1722-6.11.1795

Z Personal
Jiří Antonín BENDA
Narození 30.6.1722
Místo narození Staré Benátky (Benátky nad Jizerou)
Úmrtí 6.11.1795
Místo úmrtí Bad Köstritz (Německo)
Povolání 77- Hudební skladatel
78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 368

BENDA, Jiří Antonín, * 30. 6. 1722 Staré Benátky (Benátky nad Jizerou), † 6. 11. 1795 Bad Köstritz (Německo), hudební skladatel

Třetí syn Jana Jiřího B. (1686–1757) a Doroty Brixiové, nejslavnější člen tohoto početného rodu hudebníků českého původu. Od 1735 studoval piaristické gymnázium v Kosmonosech, 1739–42 pobýval v jezuitské koleji v Jičíně. V obou učilištích se hudebně vzdělával, setkal se s pozdně barokním školním divadlem a výrazovou deklamací, jejichž ohlasy lze najít v pozdějších B. melodramech. V březnu 1742 odešel s rodiči a dalšími sourozenci do Pruska ke dvoru Friedricha II., kde se jako houslisté již uplatnili jeho dva starší sourozenci, František (1709–1786) a Jan Jiří (1714–1752). Osm let hrál v královské dvorní kapele vedle svých bratrů. Hluboce jej ovlivnilo i prostředí osvícenství a náboženská tolerance dvora. Aktivně se tam seznamoval i s dalšími hudebními formami – operami a balety a stal se také pohotovým cembalistou- -korepetitorem. Zásadní obrat v B. životě znamenalo přijetí místa kapelníka durynského vévody Friedricha III. v Gothě 1. 5. 1750. Především díky jeho uměnímilovné manželce Louise Dorothei patřil dvůr k centrům kultury a osvícenství, na němž se udržovaly kontakty s významnými osobnostmi té doby – J.-J. Rousseauem, D. Diderotem a Voltairem. V Gothě se jako komorní pěvkyně usadila i B. sestra Anna Františka, provdaná za houslistu českého původu Jana Dismase Hattaše. B. přestoupil k protestantismu a stal se svobodným zednářem. Pro potřeby dobře obsazené dvorní kapely začal B. komponovat duchovní kantáty a instrumentální skladby, komorní a jevištní hudbu. Teprve 1765 uvedl svoji jedinou operu Xindo riconosciuto. Další podněty pro operní tvorbu na dvoře nenašel, 1765–66 podnikl proto studijní cestu do Itálie, kde navštívil Benátky, Bolognu, Florencii a Řím a seznámil se s italskou operou (B. Galuppi, G. Paisiello, Ch. W. Gluck ad.), která pak ovlivnila jeho další skladatelskou práci. Jako bezprostřední ohlas na italskou cestu složil dvě intermezza. V srpnu 1770 získal oficiální titul dvorního kapelníka. Od 1774 začala v Gothě vystupovat Seylerova divadelní společnost, pro niž B. napsal úspěšné scénické melodramy Ariadna na Naxu (premiéra 27. 1. 1775), Der Dorfj ahrmarkt (premiéra 10. 2. 1775), Medea (premiéra 1. 5. 1775), Walder (1775), Romeo a Julie (premiéra 25. 9. 1776), Der Holzhauer (1777). B. melodramy získaly evropský věhlas i uznání W. A. Mozarta. 70. a 80. léta patřila ke skladatelovu vrcholnému tvůrčímu období. Patrně kvůli sporům s divadelním kapelníkem A. Schweitzerem opustil B. v dubnu 1778 Gothu. Kratší dobu pobýval v Hamburku, Mannheimu, Vídni a Berlíně. Ve Vídni složil poslední melodramy Philon und Theone (1779) a Pygmalion (premiéra 20. 9. 1779). Zklamán se vrátil zpět do Gothy, kde od vévody dostal skromnou doživotní penzi, přerušil společenský život a usadil se v nedaleké vsi Georgenthal. 1781 se ještě vydal do Paříže, kde řídil provedení své Ariadny. Pomalu přestával komponovat, své dílo definitivně uzavřel kantátou Bendas Klagen (1792). Poslední léta života trávil v malých místech Ohrdruf, Ronneburg a konečně Köstritz. Zajímal se o události ve Francii a věnoval se filozofii. Všech pět B. dětí z manželství s Christinou E. Leichnerovou se podobně jako otec věnovalo hudbě a divadlu.

B. dílo je velmi rozsáhlé, vedle singspielů a melodramů zahrnuje početné komorní skladby, např. 2 cembalové koncerty, 6 sonát pro cembalo, houslový koncert a na 30 symfonií, dodnes nejsou všechna B. díla známa. Jen malá část skladeb byla psána na objednávku, většinou vznikaly spontánně z B. vnitřní potřeby. B. přestal komponovat, když sám cítil, že už jeho práce přestávají odpovídat měnícím se dobovým estetickým měřítkům. B. Ariadna a Medea se staly vzorem pro další skladatele. Hudba pouze nedoprovázela mluvené slovo, ale vlastními výrazovými prostředky popisovala to, co slova nedokázala vyjádřit, vnitřní dění jednající postavy a její psychologické odstínění. Právě tak jako jeho bratr František, byl B. skladatelem 2. poloviny 18. století, přelomu dvou hudebních epoch baroka a raného klasicismu. Jeho talent však byl hlubší a rozmanitější a je pokládán za významného a osobitého skladatele evropského formátu.

D: soupis hudebního díla in: R. Eitner, Biographisch-bibliographisches Quellenlexikon der Musiker und Musikgelehrten 1, Leipzig 1900, s. 436/ 39; HS 1, s. 76n.; MGG 2, s. 1063n.; teoretické dílo: Ueber das einfache Recitativ, in: Magazin der Musik, 1783 (český překlad O. Hostinský, J. B. o recitativu, in: Dalibor, 1880).

L: OSN 3, s. 728; MSN 1, s. 415; Wurzbach 1, s. 261; K. M. Komma, Georg B., in: Lebensbilder zur Geschichte der böhmischen Länder 1, München- -Wien 1974, s. 105n.; HS 1, s. 76 (kde soupis literatury); MGG 2, s. 1062n. (kde soupis literatury); A. H. F. Schlichtergroll, Georg B., in: Nekrolog auf das Jahr 1795, Gotha 1798, s. 290n.; K. Hůlka, J. B. Studie o starším českém hudebníkovi, 1903; Vl. Helfert, K dějinám melodramatu, in: Dalibor 30, 1908, s. 296; týž, J. B., in: Naše doba 26, 1909; týž, J. B., I. Základy, 1929, 1934; Z. Pilková, Das Melodram J. B. im Zusammenhang mit der Mozartproblematik, in: Internationale Konferenz… Prag 1965, s. 85n.; táž, Dramatická tvorba J. B., 1960; R. Pečman, Ästhethisch-theoretische Ausgangspunkte und stilistische Verwandtschaft im Schaffen von J. B. und L. van Beethoven, in: SPFFBU 16, 1967, H 2, s. 43n.; týž Benda’s Th e Village Market as a precursor of Fidelio, in: tamtéž 19, 1970, H 2, s. 141n.; Z. Pilková, J. B. Berliner Jahre und ihr Einfluß auf seine Melodramen, Potsdam 1984 (ed. F. Beinroth), s. 67n.; táž, Die Mittel der mus. Mitteilung in den Cembalokonzerten von J. B. (ed. R. Pečman), 1989, s. 221n.; F. Lorenz, Die Musikerfamilie Benda, II. G. A. Benda, Berlin-New York 1971.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Makariusová