BENDA Václav 8.8.1946-2.6.1999: Porovnání verzí
(BENDA_Václav_8.8.1946-2.6.1999) |
|||
Řádka 11: | Řádka 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''BENDA, Václav,''' ''* 8. 8. 1946 Praha, † 2. 6. 1999 Praha, politik, filozof'' | ||
+ | |||
+ | Vystudoval 1964–69 na Filozofické fakultě UK filozofii | ||
+ | a bohemistiku. Ve druhé polovině 60. let se angažoval ve | ||
+ | skupinách mladých křesťanů a ve studentském hnutí. 1968 | ||
+ | se stal předsedou Akademické rady studentů. 1969–70 byl | ||
+ | asistentem na katedře filozofie FF UK. 1970–75 studoval | ||
+ | Matematicko-fyzikální fakultu UK, na které absolvoval obor teoretická kybernetika. 1975–77 pracoval jako počítačový | ||
+ | odborník ve Výzkumném ústavu železničním. V době | ||
+ | normalizace patřil k čelným reprezentantům katolického | ||
+ | disentu. 1977 byl jedním z prvních signatářů prohlášení | ||
+ | Charty 77. Poté působil 1979 a 1984 také jako její mluvčí. | ||
+ | Po podpisu Charty byl propuštěn ze zaměstnání a živil se | ||
+ | jako topič. 1978 patřil k zakládajícím členům Výboru na | ||
+ | obranu nespravedlivě souzených (VONS). Za své aktivity byl | ||
+ | 1979–83 vězněn. 1988 se stal spoluzakladatelem Hnutí za | ||
+ | občanskou svobodu, v jehož rámci vytvořil Křesťanskodemokratický | ||
+ | klub. Od prosince 1989 do prosince 1993 působil | ||
+ | jako předseda a 1993–96 jako místopředseda Křesťanskodemokratické | ||
+ | strany (KDS). Po pádu komunistické moci v listopadu | ||
+ | 1989 byl kooptován do Sněmovny lidu Federálního | ||
+ | shromáždění za Občanské fórum a byl jejím poslancem do | ||
+ | 31. 12. 1992 (od června do prosince 1992 byl současně | ||
+ | zvolen předsedou Sněmovny lidu Federálního shromáždění | ||
+ | a místopředsedou Federálního shromáždění). 1994–97 se | ||
+ | stal členem pražského městského zastupitelstva. Po sloučení | ||
+ | KDS a Občanské demokratické strany (ODS) 1996 vstoupil | ||
+ | do výkonné rady ODS. V rámci svého politického působení | ||
+ | po 1989 se intenzivně věnoval tématu vyrovnání české společnosti | ||
+ | s obdobím komunistického režimu. V prosinci 1994 | ||
+ | se také proto stal i prvním ředitelem Úřadu pro dokumentaci | ||
+ | a vyšetřování zločinů komunismu a tuto funkci zastával až do | ||
+ | ledna 1998. V listopadu 1996 byl zvolen senátorem ve volebním | ||
+ | obvodě Prahy 1 a až do své smrti zastával zároveň funkci | ||
+ | místopředsedy klubu senátorů ODS. 1998 mu byla udělena | ||
+ | Medaile za zásluhy I. stupně. Byl autorem řady odborných | ||
+ | studií z oblasti teologie, filozofie a matematiky. Z jeho šesti | ||
+ | dětí se některé rovněž angažují v politice. Nejznámější je syn | ||
+ | Marek (* 1968), který byl několikrát zvolen poslancem (v letech | ||
+ | 1990–92 v ČNR a 1992–2002 a od 2004 v Poslanecké | ||
+ | sněmovně Parlamentu ČR). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' J. Brabec (ed.), Slovník českých spisovatelů, Toronto 1982, s. 23; ČBS, | ||
+ | s. 38; Tomeš 1, s. 75n.; nekrolog in: Lidové noviny 3. 6. 1999. | ||
+ | |||
+ | Jaroslav Šebek | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
[[Kategorie:1- Matematik]] | [[Kategorie:1- Matematik]] | ||
[[Kategorie:56- Filozof]] | [[Kategorie:56- Filozof]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1946]] | [[Kategorie:1946]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1999]] | [[Kategorie:1999]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 13. 6. 2016, 14:56
Václav BENDA | |
Narození | 8.8.1946 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 2.6.1999 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 1- Matematik 56- Filozof |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40883 |
BENDA, Václav, * 8. 8. 1946 Praha, † 2. 6. 1999 Praha, politik, filozof
Vystudoval 1964–69 na Filozofické fakultě UK filozofii a bohemistiku. Ve druhé polovině 60. let se angažoval ve skupinách mladých křesťanů a ve studentském hnutí. 1968 se stal předsedou Akademické rady studentů. 1969–70 byl asistentem na katedře filozofie FF UK. 1970–75 studoval Matematicko-fyzikální fakultu UK, na které absolvoval obor teoretická kybernetika. 1975–77 pracoval jako počítačový odborník ve Výzkumném ústavu železničním. V době normalizace patřil k čelným reprezentantům katolického disentu. 1977 byl jedním z prvních signatářů prohlášení Charty 77. Poté působil 1979 a 1984 také jako její mluvčí. Po podpisu Charty byl propuštěn ze zaměstnání a živil se jako topič. 1978 patřil k zakládajícím členům Výboru na obranu nespravedlivě souzených (VONS). Za své aktivity byl 1979–83 vězněn. 1988 se stal spoluzakladatelem Hnutí za občanskou svobodu, v jehož rámci vytvořil Křesťanskodemokratický klub. Od prosince 1989 do prosince 1993 působil jako předseda a 1993–96 jako místopředseda Křesťanskodemokratické strany (KDS). Po pádu komunistické moci v listopadu 1989 byl kooptován do Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum a byl jejím poslancem do 31. 12. 1992 (od června do prosince 1992 byl současně zvolen předsedou Sněmovny lidu Federálního shromáždění a místopředsedou Federálního shromáždění). 1994–97 se stal členem pražského městského zastupitelstva. Po sloučení KDS a Občanské demokratické strany (ODS) 1996 vstoupil do výkonné rady ODS. V rámci svého politického působení po 1989 se intenzivně věnoval tématu vyrovnání české společnosti s obdobím komunistického režimu. V prosinci 1994 se také proto stal i prvním ředitelem Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu a tuto funkci zastával až do ledna 1998. V listopadu 1996 byl zvolen senátorem ve volebním obvodě Prahy 1 a až do své smrti zastával zároveň funkci místopředsedy klubu senátorů ODS. 1998 mu byla udělena Medaile za zásluhy I. stupně. Byl autorem řady odborných studií z oblasti teologie, filozofie a matematiky. Z jeho šesti dětí se některé rovněž angažují v politice. Nejznámější je syn Marek (* 1968), který byl několikrát zvolen poslancem (v letech 1990–92 v ČNR a 1992–2002 a od 2004 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR).
L: J. Brabec (ed.), Slovník českých spisovatelů, Toronto 1982, s. 23; ČBS, s. 38; Tomeš 1, s. 75n.; nekrolog in: Lidové noviny 3. 6. 1999.
Jaroslav Šebek