BENDUM Filip Kristián ?1690-?1757: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Filip Kristián BENDUM
 
| jméno = Filip Kristián BENDUM
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = BENDUM.png
 
| datum narození = kolem 1690
 
| datum narození = kolem 1690
 
| místo narození = Leyden? (Nizozemí)
 
| místo narození = Leyden? (Nizozemí)
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 375
 
}}
 
}}
  
Řádka 55: Řádka 56:
 
[[Kategorie:1757]]
 
[[Kategorie:1757]]
 
[[Kategorie:Slezsko]]
 
[[Kategorie:Slezsko]]
 +
 +
<gallery>
 +
Bendum Filip Kristian obraz.jpg|Portrét hraběte Václava Lažanského se syny, 1716-1717
 +
</gallery>

Aktuální verze z 30. 9. 2019, 18:00

Filip Kristián BENDUM
Narození kolem 1690
Místo narození Leyden? (Nizozemí)
Úmrtí po 1757
Místo úmrtí asi Slezsko
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 375
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40906

BENDUM, Filip Kristián (též BENTUM, BENDOMB, BENTHUM, PENTHUM, WENDUM, Krištof ), * kolem 1690 Leyden? (Nizozemí), † po 1757 asi Slezsko, malíř

Po 1713 spolupracoval (patrně v Manětíně) s P. Brandlem, jehož umění ho zásadně ovlivnilo a stalo se mu životním vzorem. Později vykonal cestu do Říma, kde se údajně školil u papežova dvorního malíře, před 1720 pobýval ve Vídni. V Praze byl připomínán 1716, kdy ho přijal staroměstský cech malířů, a pak 1730–31. B. první známý obraz, portrét hraběnky Eleonory Kokořovské z Kokořova, vznikl 1715. Následně vytvořil velký soubor portrétů jednotlivých členů i celých rodin české šlechty: Lažanských v Manětíně (od 1720), Černínů v Jindřichově Hradci, Kolovratů v Rychnově nad Kněžnou a Valdštejnů v Duchcově. Zpočátku podobizny vycházely z Brandlova pojetí postavy, ale postupně se blížily k reprezentativnímu francouzskému podání. Reminiscence na Brandla se vracely i v oltářních obrazech (sv. Jana Nepomuckého 1725 a sv. Starosty 1730 pro hřbitovní kostel v Manětíně) a dokonce i v pozdějších plátnech, jimiž vyzdobil před 1745 kostel sv. Valentina ve slezské Lubuši (hlavní oltář a obrazy Zpověď královny Žofie a Martyrium sv. Jana Nepomuckého v křestní kapli). Ve freskách pro knihovnu cisterciáckého kláštera v Lubuši (1734–37) spojil pozzovskou perspektivní malbu s flámskými žánrovými motivy. Obdobně pojal i velké obrazy na plátně (1734–38), dekorující strop Knížecího sálu kláštera (alegorie Víry a boje proti nevěřícím). Malíř přes zjevnou oblibu a úspěch nedosáhl kvalit svého velkého vzoru P. Brandla a zůstal reprezentantem dobrého módního průměru 1. poloviny 18. století.

L: J. Neumann, Petr Brandl, katalog výstavy NG Praha, 1968, s. 137n.; I. Kořán: in: Dějiny českého výtvarného umění II/2, 1989, s. 588; V. Vlnas (ed.), Sláva barokní Čechie, katalog výstavy NG Praha, 2001, s. 347n.; OSN 3, s. 732; Toman 1, s. 52.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Ivo Kořán