Biografický slovník
BENEŠOVSKÝ-VESELÝ J. J. 22.5.1854-21.2.1905
| J. J. BENEŠOVSKÝ-VESELÝ | |
 | |
| Narození | 22.5.1854 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 21.2.1905 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
48- Politický publicista 64- Překladatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 402-403 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40993 |
BENEŠOVSKÝ–VESELÝ, J. J. (vl. jm. Veselý, Jan V.), * 22. 5. 1854 Praha, † 21. 2. 1905 Praha, žurnalista, redaktor, překladatel
Pocházel z chudé rodiny pražského nižšího úředníka. Otec záhy zemřel a o B. se starala matka, která si otevřela niťařský krámek. Z existenčních důvodů mohl B. ukončit studia pouze na nižší české reálce. Od mládí trpěl srdeční chorobou, proto se na radu matky stal učněm v galanterním závodě bratří Tučků. Tam se vyučil a také seznámil s I. Herrmannem, který ho od 1871 podporoval v literárních snahách. Zaujetí pro literaturu sdílel B. i se svým přítelem, rovněž obchodním učněm Jaroslavem Benešovským. Také B. pseudonym J. J. Benešovský-Veselý a šifra J. J. B-V. (později užíval i pseudonym Juan Ejaroslav Falsacappa, Paleček 1877) vznikly v této době. Jako jazykově nadaný autodidakt se naučil řadu evropských jazyků a počal z nich překládat. Literárně debutoval patrně v Obrazech života, kam od 1872 přispíval. Od 1873 psal i do Českého lva a Posla z Prahy. Jako dvacetiletý byl přijat do redakce Národních listů, kde setrval od 1874 až do smrti. Stal se známým zejména jako redaktor nedělní kulturní rubriky Různé zprávy, jako zpravodaj ze sněmovního dění (hlavně v době punktací), i jako komentátor české literatury, autor fejetonů, povídek a překladů. Překlady vydával hojně i knižně (na čtyři desítky děl). Z francouzštiny, angličtiny, italštiny, ruštiny a polštiny překládal soudobou prózu, přeložil i několik dramat a francouzských veseloher. Doménou mu byly romány a novely francouzských, anglických a italských, ale i polských autorů, zejména druhé poloviny 19. století (A. Daudet, E. Zola, E. a J. Goncourtové, G. Ohnet, R. Kipling, F. Coppé, B. Prus aj.). Významným se stal B. překlad novel Anatola France, próz dobově oblíbeného Breta Harta či Marka Twaina (Nápadník z Ameriky), nejvíce pozornosti věnoval tvorbě Alfonse Daudeta. Do dějin českého překladu se B. zapsal jako první český překladatel úplného Boccaciova Decameronu (1894–97). Neméně významná byla i B. editorská činnost, 1881–90 formoval a pro Hynkovo nakladatelství redigoval edici Česká bibliotéka rodinná. Svou jedinou původní práci, sbírku kratších próz s milostnou tematikou, svědčící především o autorově žurnalistických schopnostech, Eva a jiné povídky, vydal 1892. Několik politických a popularizačních brožurek B. mělo časový význam: v duchu ideologie národní svobodomyslné strany, s níž B. sympatizoval, se vyslovoval hlavně k dobovým událostem (Zločin 2. prosince, 1877; Odboj Vatikánu, 1878; Jan Hus, 1882; Velká povodeň v Čechách 2. až 5. září 1890, 1890).
B. byl obratným a pohotovým stylistou, uznávaným a velmi plodným žurnalistou předních českých novin Národních listů, jejichž profil po takřka třicet let spoluformoval. Po krátké nemoci podlehl srdeční chorobě. Pohřben byl na Vinohradském hřbitově.
L: B. Vavroušek – A. Novák, Literární atlas československý 2, 1932–38, s. 116; nekrology: an., in: Národní listy 22. 2. 1905, I. Herrmann, in: tamtéž, 26. 2. 1905; F. V. Vykoukal, Nové rovy, in: Osvěta 35, 1905, č. 4, s. 372n.; Světozor 5, 1905, s. 586; Zlatá Praha 22, 1905, s. 237; Lumír 1905, s. 293; Literární rozhledy 14, 1930, s. 159; I. Herrmann, O živých a mrtvých 1, 1915, s. 135n.; OSN 26, 1907, s. 609n.; Ot. Pospíšil – V. F. Suk, Dětská literatura česká, 1924, s. 143; KSN 1, s. 500; LČL 1, s. 203.
P: Biografický archiv ÚČL.
Marcella Husová
