BENEŠ ŠUMAVSKÝ Václav 16.2.1850-26.4.1934

Z Personal
Václav BENEŠ ŠUMAVSKÝ
Narození 16.2.1850
Místo narození Plzeň
Úmrtí 26.4.1934
Místo úmrtí Poděbrady
Povolání 63- Spisovatel
64- Překladatel
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 399
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40976

BENEŠ ŠUMAVSKÝ, Václav, * 16. 2. 1850 Plzeň, † 26. 4. 1934 Poděbrady, novinář, spisovatel, překladatel

Narodil se v rodině kočího. 1868 maturoval na české reálce v Praze. Literaturou se zabýval od středoškolských let. Na přímluvu F. L. Riegra nastoupil v létě 1868 jako redakční elév do tiskových podniků J. S. Skrejšovského, 1871 se stal redaktorem katolického deníku Čech (do 1878). Tehdy také začal psát beletrii. Pseudonym V. B. Šumavský si zvolil 1875, aby se odlišil od slavnějšího vrstevníka, známého jako V. B. Třebízský. 1876 redigoval obrázkový čtrnáctideník Obrazy života s humoristickou přílohou Šotek, jehož zániku však nemohl zabránit. 1876–78 byl šéfredaktorem Čecha, do jehož čela byl postaven rozhodnutím staročeské strany, aby pozvedl literární úroveň časopisu. 1878–83 zastupoval šéfredaktora brněnského deníku Moravská orlice, kde zajišťoval součinnost moravských a českých staročechů v rozhodující době nástupu k parlamentní aktivitě. 1883–84 redigoval literární část Šimáčkových Českých novin a současně České politiky, 1884 až 1886 deník Národní politika. 1886–94 byl šéfredaktorem staročeského orgánu Hlas národa a zakladatelem jeho literární přílohy Nedělní listy, která výrazně zpestřila obsah upadajícího deníku. Ač staročeši v 90. letech ztratili politickou převahu, zásluhou B. a dalších literárních osobností (J. Vrchlický, V. Mrštík) si udržovali poměrně značný kulturní vliv. 1894–97 byl B. odpovědným redaktorem odpoledníku Hlas národa, od 1897 odpovědným redaktorem Národní politiky, 1906 přešel z nesouhlasu s konzervativní politikou K. Mattuše k mladočechům. V jejich zájmu řídil na vysoké úrovni 1906–27 Národní politiku. Všechny noviny, kde působil, v krátké době přetvořil v široce přístupná lidová periodika, otevřená různým politickým a uměleckým názorům. Patřil k nejlepším českým novinářům své generace, politicky byl liberální, za první světové války se účastnil kulturní rezistence, 19. 5. 1917 otiskl v Národní politice Manifest českých spisovatelů, jehož byl také signatářem. V próze vycházel ze žurnalistické praxe, z potřeb dobových českých listů a vkusu průměrného čtenáře. Byl dobrým povídkářem a fejetonistou, realistickým pozorovatelem života českého maloměsta a provinční Prahy, jeho prózy se vyznačovaly jazykovým vkusem a smyslem pro situační humor. Jako romanopisec nevybočil z dobové konvence, byť romány Rodina Kavanova (1891) a Otrokář (1902) mají dokumentární hodnotu. Románová novela Mefistofela (1890) má netypickou arbesovskou inspiraci. B. nejlepším dílem jsou vzpomínkové obrázky z kulturní Prahy 60.–80. let To se nezapomíná (1927). Mimoto byl autorem překladu polského textu k opeře A. Dvořáka Vanda (1876), libreta k baletu Bajaja J. Kàana z Abestů (1897) a divadelní hry Ve víru maloměsta (1933). Módní prózu překládal z polštiny, němčiny, ruštiny, francouzštiny a angličtiny, průkopnické jsou překlady z díla H. Sienkiewicze, R. L. Stevensona, utopického románu E. Ballamyho Pohled do budoucího ráje (1893) a historického románu S. Zweiga Josef Fouché (1930). Podlehl dlouhodobé srdeční chorobě.

D: LČL 1, s. 196n. (kde bibliografie).

L: OSN 3, s. 750; nč. (A. Nečásek), Novinář patriarcha, in: Venkov, 16. 2. 1930, s. 6; Kunc 1, s. 34n.; LČL 1, s. 196n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera